Českobudějovické gymnázium se za Háchu nestydí, a to je dobře

Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích připravilo výstavu V práci a vědění je naše spasení, která přibližuje 150 let gymnázia J. V. Jirsíka, jedno vůbec z nejstarších s českým vyučujícím jazykem u nás. Tuto školu vystudovaly i mnohé vynikající osobnosti. Z dřívějších stojí za připomenutí jeden z nejlepších českých historiků všech dob – profesor Josef Šusta, z novějších pak kardinál Miloslav Vlk.

Tuto školu také absolvoval s vyznamenáním (jeho závěrečné vysvědčení je také vystaveno) pro někoho kontroverzní JUDr. Emil Hácha. Ten později vystudoval Právnickou fakultu tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, stál se uznávanou právní špičkou a posléze i prezidentem Nejvyššího správního soudu. Dobře také ovládal angličtinu a do češtiny přeložil známou humoristickou knihu od Jerome Klapka Jerome Tři muži ve člunu.

Hácha se pak v listopadu 1938 stal prezidentem tzv. druhé republiky. Po obsazení země nacistickými okupanty o necelého půl roku později stanul v čele Protektorátu Čechy a Morava. Jeho působení v té době lze shrnout do jedné věty. Nešťastník, který chtěl zachránit, co se dá, ale způsoby často problematickými. Otázkou ovšem je, jak bychom se zachovali na jeho místě my? Svoje působení přirovnal Emil Hácha k situaci člověka, který je zavřený se šílencem v jedné místnosti. Ano, jako protektorátní prezident v červnu 1942 odsoudil atentát na Heydricha, čs. zahraniční vládu v Londýně a prezidenta Beneše, i když tím chtěl pouze zmírnit brutální nacistické represe. Jistě můžeme diskutovat o tom, jestli vždy volil šťastné způsoby. Ale nějakou tu „úlitbu bohům“ někdy udělat musel.

Na druhé straně ovšem dosáhl propuštění většiny vysokoškolských studentů zatčených po událostech 28. října 1939 a vězněných v nacistických koncentračních táborech. Několikrát chtěl ze své funkce abdikovat, ale vždy mu to jeho okolí rozmluvilo s tím, že Němci místo dosadili Emanuela Moravce nebo nějakého podobného přisluhovače. To on samozřejmě nechtěl.

Prezident Hácha byl nešťastným člověkem, který se ocitl v hrozné době na špatném místě, a z toho musíme vycházet při posuzování jeho jednání. V žádném případě však nebyl kolaborantem a vlastizrádcem. Pravdou také je, že byl v té době těžce nemocný arteriosklerózou a podle verdiktu poválečného Národního soudu nebyl schopen minimálně od roku 1943 kontrolovat své jednání. Je proto dobře, že jej tato výstava připomíná.

Ještě stojí za připomenutí, že zakladatelem tohoto gymnázia byl vlastenecký českobudějovický biskup Jan Valerián Jirsík. Ten pro tento účel obětoval hodně církevních i svých peněz, protože škola mohla zpočátku, než byla postátněna, fungovat jen jako soukromá. Tím se bourá mýtus o údajně protivlastenecké katolické církvi. Opak je pravdou, bez katolických kněží by nebyly český jazyk, české školství a česká kultura.