Část zemí chce unijní strop pro cenu plynu. Brusel se takového řešení bojí

Zavádění opatření proti drahé elektřině neprobíhají jen na národních úrovních, také Brusel se snaží přijít s recepty na tlumení současné energetické krize. V pátek se tak znovu scházejí unijní ministři pro energetiku na mimořádné schůzce svolané českým předsednictvím. Po ní by mělo být jasnější, jak na domácnosti, firmy i státní rozpočty dramatické ceny energií dopadnou. Ve hře je odsouhlasení zastropování marže nízkonákladových elektráren, tedy ořezání jejich zisků, a uvalení speciální daně na těžaře uhlí a rafinerie. Tvrdé vyjednávání se pak očekává o celkovém cenovém stropu pro plyn. Toho se dožaduje velká část zemí, Evropská komise to však hodlá zamítnout.

Státy EU by mohly odsouhlasit návrh komise, který počítá s využitím nadměrných zisků elektráren využívajících levnější zdroje než plyn, tedy jakási podoba často skloňované windfall tax. V celounijním měřítku však není možné zavádět společné daně, proto se tedy nehovoří přímo o zdanění. Podle předběžných informací by se mohly danit už zisky za letošní rok.

Řešení tedy tkví v tom, že by se pro nízkonákladové elektrárny zastropovaly marže zřejmě na 180 eurech. Jaderným, hnědouhelným a obnovitelným zdrojům by tedy zůstalo 180 eur za každou MWh dodanou na spotový trh. Vše přesahující tento strop by jim bylo vzato a použito na snížení cen pro koncové spotřebitele. Strop by si přitom mohl každý stát nastavit podle sebe, klidně tedy na mnohem nižší úrovni než 180 eur.

O část peněz zřejmě přijdou i producenti fosilních paliv, tedy rafinerie nebo těžaři uhlí, kteří by měli státům přispět 33 procenty z částky, která bude přesahovat 120 procent jejich průměrných zisků z posledních tří let.

Ministři financí členských států by zároveň měli získat možnost zavést ve svých státech další daně z mimořádných zisků. Na evropské úrovni se daň ve výši minimálně 33 procent bude týkat jen zmíněných firem podnikajících ve fosilních palivech. Na národní úrovni ale EU nemá vládám bránit v zavádění dalších daní pro jiné sektory. Například pro banky, jak to podle všeho zamýšlí ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Stejně tak mohou státy speciální daně zvýšit a donutit tak některé sektory odvádět ještě více ze zisků.

Zastropovaný plyn

Před mimořádným bruselským zasedání také sílí mezi členskými státy debata o zastropování cen plynu, k němuž vyzvali zástupci vlád Francie, Itálie, Španělska, Polska, Slovenska a další desítky zemí z různých částí Evropy. Strop by se měl vztahovat na všechny velkoobchodní transakce zemního plynu, tedy nikoli jen na ruský plyn nebo plyn používaný k výrobě elektřiny.

Evropa totiž nyní platí za plyn výrazně vyšší ceny než třeba USA nebo Asie, což je pro evropskou ekonomiku velmi poškozující. Sílí tak snaha zavést limitní cenu plynu, která by kopírovala vývoj ceny na světových trzích, a nemohla by ho příliš překračovat.

Komise však podnět, proti němuž se staví další státy, spíše odmítá. Německo, Nizozemsko či severské země totiž tvrdí, že strop na cenu plynu může ohrozit dodávky suroviny. Debata o cenovém stropu tedy zřejmě nepřinese shodu, komise však chce příští týden předložit návrhy k dalšímu postupu.

Ve hře by tak dále mohlo být zavedení dočasného rámce EU, který by omezil dopad vysokých cen plynu na elektřinu, tedy by došlo ke změně cenotvorby. Právě plyn totiž nyní funguje jako nejdražší závěrný zdroj, od nějž se ceny elektrické energie odvíjejí. Více jsme o tématu psali zde. 

Strop plynu pro výrobu elektřiny by tak v podstatě kopíroval opatření, které v rámci snahy snížit ceny elektřiny zvolily už v létě Španělsko a Portugalsko, a které dostalo označení „iberijská výjimka“. Státy si výjimku u EK vyjednaly v červnu a uplatňovat ji začaly od poloviny července. Opatření vedlo k zastropování cen plynu využívaného při výrobě elektřiny na 40 eur za MWh. Cenový strop po šesti měsících začne stoupat o pět eur za MWh měsíčně až na 70 eur. Eventuální rozdíl mezi stropem a skutečnou cenou na trhu dorovnává elektrárnám stát.