Farma přesvědčené Američanky má zachránit vymírající gepardy
Gepardí farma
NOVÉ
1
Už 27 let se Laurie Markerová snaží o mírové soužití mezi farmáři a gepardy v Namibii a pokouší se zabránit vymírání těchto šelem, píše francouzský deník Le Monde.
Vyzbrojena tyčí a dlouhou dřevěnou lžící přihlíží, jak tři gepardi běží před ní rychlostí více než 80 kilometrů za hodinu. Stejně jako každé jitro v tomto centru uprostřed Namibie šelmy pronásledují červený kus látky přivázaný ke kabelu taženému malým motorem. Jeden z gepardů brzy kořist dožene a znehybní ji mezi nohama. Hrdě se rozhlíží, jako by čekal potlesk. Laurie Markerová se k němu přiblíží, z kabely zavěšené u pasu vyndává malý kus krvavého masa a položí jej na lžíci. Zvíře se ho rychle zmocní. „Lžíce slouží k tomu, aby se potrava na zemi neušpinila, neboť gepardi jsou dosti čistotní, a také k tomu, aby nás nekousli,“ vysvětluje Laurie.
Laurie Markerová založila v roce 1991 Fond na zachování geparda (CCF). Pochází z amerického Oregonu, kde pracovala v zoologické zahradě svého otce. „Měli jsme tam gepardy. Byli jsme jedna z posledních zoo na světě, která je chovala. Pocházeli ostatně z Namibie,“ říká. Právě tehdy se Laurie zamilovala do těchto šelem schopných běžet rychlostí až 110 kilometrů za hodinu, které jsou nejrychlejšími savci na světě.
Laurie strávila hodně času v Namibii, kde žije největší populace gepardů na světě (dnes asi 3000 zvířat). Zjistila, že jsou ohroženi vyhynutím. Podílejí se na tom pytláci, omezování jejich přirozeného životního prostředí a také četné konflikty s chovateli dobytka.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Asi 90 procent gepardů žije na zemědělských pozemcích, kde se pasou stáda. Kozy, ovce či telata jsou jejich kořistí. Nejsou sami, komu dobytek slouží jako potrava, jsou to i psi hyenovití a šakalové. Avšak farmáři nečiní rozdíl a jejich pasti zraňují nebo zabíjejí všechny.
Laurie Markerová se rozhodla přesídlit do Namibie v roce 1990. Koupila pozemek 270 kilometrů severně od metropole Windhoeku a začala se starat o zraněné nebo nemocné gepardy nebo o jejich osiřelá mláďata. Uzdravená zvířata vypouští zase do volné přírody. Zbývající gepardi zůstávají a přitahují turisty, ale také slouží Laurie ke studiu tohoto málo známého druhu.
Její CCF je dnes vědeckým centrem vybaveným laboratoří. Má 20 zaměstnanců a stážisty z celého světa. Na oplocených pozemcích žije 36 gepardů.
Studovat zvířata a pečovat o ně však nestačí: Laurie chce především zabránit jejich vymírání. Snaží se proto omezit počet konfliktů mezi farmáři a šelmami. „V Oregonu, kolem zoologického parku, kde jsem pracovala, útočili na stáda kojoti. Chovatelé proti nim používali hlídače, velké anatolské pastevecké psy,“ vysvětluje.
Namibijští farmáři mají také psy, ale jejich úkolem je nadhánět a vést stáda, nikoli chránit je před predátory. V roce 1994 Laurie přivezla několik anatolských pasteveckých psů. Ti jsou sice jako stavění pro boj, ale nemají ho zapotřebí, neboť pouhá jejich přítomnost šelmy odradí. Farmáři, kteří si anatolského pasteveckého psa vzali, byli překvapeni: napočítali o 80 až 100 procent méně útoků šelem.
„Dosud jsme umístili na 600 psů. Dostávám žádosti z celé Namibie, ale také z Jihoafrické republiky, Angoly, Botswany… V Tanzanii chtějí testovat anatolské psy proti leopardům a lvům,“ říká Laurie.
Zbývá doufat, že snahy CCF směřující k záchraně gepardů nezůstanou zrnkem písku v buši. V prosinci 2016 vydaly Zoologická společnost v Londýně a Společnost pro zachování gepardů studii, jejíž autoři tvrdili, že ve světě žije 7100 gepardů, zatímco před 100 lety jich bylo 100 000. Jejich přirozené prostředí se zmenšilo o 91 procent. Na počátku 20. století žili ještě všude na africkém kontinentu, na Arabském poloostrově, na Blízkém východě a ve středí Asii, dnes se však vyskytují jen v desítce afrických zemí a kolonie padesátky šelem přežívá v Íránu.
