Ozdoby na stromeček – od kousků ovoce po zlacené foukané sklo

Není snad výraznějšího symbolu Vánoc než ozdobený stromeček. Jeho podoba se léty měnila. Josef Lada kdysi vzpomínal na ten ze svého dětství: „Kolem dokola z něho visely řetízky z barevných papírků, na větvích cukroví v řasnatých papírech a červená panenská jablíčka se rděla ve svěží zeleni jehličí. Na některých větvích byly různobarevné svíčičky a nahoře svítila betlémská hvězda, vystřižená z pozlaceného papíru…“ Vánoční stromky se původně buď věšely na strop špičkou dolů, nebo se stavěly do dřevěného podstavce ve tvaru kříže a zpočátku k nim patřily zejména rozsvícené svíčky jako symbol věčného světla z Betléma.

Jak šel čas, přibývalo dalších ozdob – křížaly a malá jablíčka, dekorace ze slámy a kousků papírů, vykrajované ozdůbky z brambor, movitější si dopřávali cukrovinek… „Skleněné ozdoby, bez kterých si dnes prakticky vánoční stromeček nedokážeme představit, jsou nejmladší, jejich vznik spadá přibližně do 60. let 19. století,“ říká Robin Böhm, majitel unikátní sbírky vánočních ozdob a zároveň společnosti BPV, zastupující většinu našich nejvýznamnějších výrobců vánočních ozdob, designéry i nadšence, jimž osud české vánoční ozdoby leží na srdci.

Jak dlouhá je historie našich vánočních ozdob?

Nejprve šlo o ozdoby ze skleněných vinutých perel, voskových a foukaných perel i mačkaného skla. Po první světové válce přibyla novinka – ozdoby z papírového kartonu obaleného skleněnou balotinou – posypovými perličkami o velikosti zhruba 1 mm. A ve 20. letech minulého století se pomalu začala rozvíjet tradice ručně vyráběných foukaných skleněných ozdob, které dnes představují nejvýznamnější položku v sortimentu všech vánočních ozdob vůbec.

V oblasti skleněné výroby jsme byli vždy světoznámí. Železný Brod, Jablonec nad Nisou, Poniklá… Proslavili jsme za hranicemi i své vánoční ozdoby?

Největšími obchodníky s foukaným sklem byly nejprve firmy německé, kupříkladu Lauscha, ale již počátkem 30. let se situace změnila. Tehdy Sklářský ústav v Hradci Králové začal podporovat výrobu foukaných ozdob ve východních Čechách, i když se do té doby produkce omezovala na domácí malovýrobu, především na Železnobrodsku. A tak zatímco v roce 1931 se k nám foukané ozdoby ještě dovážely, o dva roky později už první exporty mířily do zahraničí, především do USA. V roce 1937 jsme byli v tomto sortimentu hráčem číslo jedna na světovém trhu.

Kdy u vás propukla sběratelská vášeň?

Počátkem 90. let jsme s několika společníky vlastnili společnost na sklo, porcelán a další příbuzné zboží, a ta firma končila. Každý odešel se segmentem, kterému se hodlal věnovat dál, který mu byl nejblíž. Pro mě to byly vánoční ozdoby.

Do té doby jste je nesbíral?

Ne. Jenže jak jsem pronikal do jejich světa, dostával jsem se i do nejrůznějších archivů, v nichž jsem nalézal skutečné poklady. Mnohdy byly jen tak ladem naházené na nějakých hromadách. Právě tyhle krásné věci se staly základem mé budoucí sbírky, která za dvacet let čítá na čtyři tisíce ozdob. Ono se to těžko počítá – když máte vánoční řetěz složený z různých ozdůbek, je to jedna, nebo mám počítat každou
jednotlivou? Každopádně domů už se mi nevejdou. Musím mít pronajatý sklad.

O prezentaci vašich ozdob bývá velký zájem, každým rokem jsou součástí různých výstav, jako byla třeba loni ta v Tančícím domě. Nepoškodí se při té příležitosti?

Stává se to, je to samozřejmě velmi křehká záležitost. Ale jsem přesvědčen, že česká vánoční ozdoba za tu oběť stojí. Vesměs jde o unikátní práce, ke kterým bychom měli mít odpovídající vztah, a lidé by měli mít možnost se s nimi seznámit.

Jaké ozdoby se nejvíc líbí vám osobně?

Obdivuji neobvyklost. Specifická nadekorovanost, barvy, které nejsou běžné, výjimečné technologie. Úplně nejradši pak mám figurky.

Vadí vám různé moderní trendy jako ozdoby à la Mickey Mouse či medvídek Pú?

Jsem sice přesvědčen, že mít na stromečku „českou pohádku“ je lepší, ale pokud se zadaří, mohou být krásné figurky jakékoli. Ono je to nakonec stejně největší radost pro děti, a jestli jim ji udělá hezký Mickey Mouse, tak proč ne?

Jaké ozdoby se vyjímaly na stromečku vašeho dětství?

Klasické ozdůbky, které šly sehnat za socialismu. Nejvíc jsme bývali pyšní na takové ty koule s výdutěmi a plastovými figurkami uprostřed. Zkoušíme je vyrábět i v současnosti, ale snaha obvykle ztroskotává ne na tom, že bychom nedokázali věrně napodobit samotnou kouli s výdutí, ale že nejsou k sehnání ty malinké plastové figurky. Tak je někdy nahrazujeme dřevěnými, což také nevypadá špatně.

Jak vnímáte módní směry ve zdobení typu „letos je moderní stromeček laděný do fialova“?

Já se jim nepodřizuji, protože jednak se mi líbí stromek figurkový, zadruhé mám děti. A v momentě, kdy máte děti, tak se musíte vzdát jakýchkoli představ o designovém bytě a sladěném stromečku. Důležité je totiž především to, co se líbí jim.

Jaké nejcennější kousky máte ve své sbírce?

Moje nejvzácnější ozdoby pocházejí z 20. a 30. let. Mnohé už se nedají ani replikovat, protože neexistují vhodné formy, lihové barvy nebo další potřeby. Jenže opravdu věrně už dnes v podstatě nelze napodobit ozdobu žádnou, protože v současné době jsou používané úplně jiné záponky.

Takže bezpečně rozeznáte repliku od původní ozdoby?

To každopádně. A nejen podle záponky. Vezměte si třeba jen takové ty známé ptáčky s pírkem místo ocásku. Barevné pírko je až novodobá záležitost, dřív se ocásek vyráběl ze skelných vláken. Dnes je však jednodušší pracovat s pírky a mnozí novodobé ptáčky stejně vnímají jako věrnou napodobeninu zaměnitelnou s originálem.

V zahraničí jsou běžné takzvané domy Vánoc, tedy celoročně otevřené prostory s vánočním zbožím k výstavním i prodejním účelům zároveň. Neuvažujete o něčem podobném?

Je to výzva, která zatím ztroskotává na vhodných prostorech. Každopádně máme v plánu vlastní výstavu, a navíc od listopadu vždy po republice otevíráme asi osm prodejen, kde lze aspoň část z bohatství české vánoční ozdoby vidět či pořídit.