Vláda Petra Fialy je často srovnávána s vládou Andreje Babiše. Jenže ANO nemělo krocení výdajů a rozpočtovou odpovědnost jako svou programovou prioritu.
Foto: Tomáš Novák
1
Současná vládní koalice má ten problém, že za dobu jejího vládnutí občané zažili nejvyšší inflaci v historii samostatné republiky. Životní úroveň se silně ...
Současná vládní koalice má ten problém, že za dobu jejího vládnutí občané zažili nejvyšší inflaci v historii samostatné republiky. Životní úroveň se silně propadla. Podle srovnání OECD se za roky 2021 až 2024 jednalo o nejvyšší propad vůbec, reálné mzdy klesly o více než 11 procent. Předcovidové úrovně ještě stále nedosáhly, odhaduje se, že to bude nejdříve příští rok. Za duben inflace podle ČSÚ konečně spadla pod cílová dvě procenta, což umožnil hlavně pokles cen pohonných hmot a mírnější růst cen potravin. Služby ji ale dál tlačí a budou tlačit zpět nahoru. A na zdražování jsou háklivé všechny voličské skupiny.
Spotřebitelé nezapomněli, že tu inflace dosahovala skoro 20 procent, a přičítají to právě kabinetu Petra Fialy. A v něčem oprávněně. Určitě nepomohlo například to, že vláda reagovala na prudký růst cen energií pozdě a jejich zastropování dlouho odkládala. Ekonom Miroslav Zámečník sdílel čerstvá data o tom, že Česko zažívá cenový šok. Ceny máme jako západní Evropa, ale kupní síla je daleko za nimi. Od roku 2015 do roku 2025 ceny kumulovaně vzrostly o téměř 52 procent. To znamená třetí největší nárůst po Maďarsku a Estonsku. A je to nárůst brutální. Návrat na cenovou úroveň před rokem 2021 je nereálný. Média to číslo docela rozmázla, takže lidé si ho dost pravděpodobně zapamatují.
Pak je tu rozpočtová politika a slibovaná konsolidace veřejných financí. Snaha byla, ale žádné závratné zlepšení se nekoná. Předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl otevřeně říká, že vláda udělala méně, než slibovala, a zdravé veřejné finance nemáme. Celkový schodek hospodaření se dostal pod tři procenta HDP. Ale strukturální schodek, ten stěžejní, který je očištěný o to, jak se zrovna daří nebo nedaří ekonomice, se letos oproti loňsku téměř nehne a bude stále lehce nad dvěma procenty HDP. V roce 2028 bychom přitom měli být na jednom procentu. Často se v tomto Fialova vláda srovnává s vládou Andreje Babiše. Jenže ANO nemělo krocení výdajů a rozpočtovou odpovědnost jako svou programovou prioritu.
Také se často argumentuje tím, že současná vláda si zažila dopady covidu, energetickou krizi a válku na Ukrajině, a že ji to tedy má ospravedlňovat a omezovat v jejích krocích. V tom případě je zvláštní, že premiér ještě na jaře 2023 sliboval konsolidaci strukturálního deficitu tempem jedno procento HDP ročně. Bylo to rok po zahájení ruské invaze, ceny energií byly vysoko, stejně tak inflace. Když byl premiér s tím slibem konfrontován, nedůstojně spolu s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou tvrdil, že měli na mysli pouze snižování výdajů.
Rozpočtová rada upozorňovala již vícekrát na nebezpečné tendence s automatickými valorizacemi, které se utrhly ze řetězu a které se dávno netýkají jen důchodů. Z mandatorních výdajů státu už podléhají valorizaci i všemožné dávky, výdaje ve zdravotnictví za státní pojištěnce, školství, platy učitelů nebo regionálních politiků. A teď by se měly začít valorizovat ještě také výdaje na obranu. Vláda se totiž zavázala dávat na obranu od roku 2026 o 0,2 procenta HDP více. Na konci dubna sněmovna schválila novelizaci zákona o rozpočtové odpovědnosti. Takže obranné výdaje nad dvě procenta HDP budou z pravidel pro výši strukturálního schodku vyňaty. Rozpočtová rada navrhla alespoň to, aby se toto zadlužování mimo povolený rámec časově ohraničilo jen na dobu mezi lety 2026 až 2033. Je to všechno na dluh, na to nezapomínejme.
Vzhledem k výše popsanému se dost špatně vysvětluje, proč vláda zvedla navzdory svým slibům téměř všechny přímé i nepřímé daně. Zaměstnanci začali povinně odvádět znovuzavedené nemocenské pojištění, které se v roce 2009 zrušilo. Vzrostla daňová progrese, což se projevilo ve snížení hranice pro sazbu daně z příjmu ve výši 23 procent. Živnostníkům zas velmi výrazně vzrostly odvody na sociální a zdravotní pojištění, což jsou rovněž daně. Také se zrušilo nebo zpřísnilo několik daňových slev. Ty lze přitom namísto různých typů dávek a příspěvků chápat jako mnohem smysluplnější a lepší motivační nástroj například pro mladé rodiny, které se rozhodují, zda mít další děti. Do toho vláda okrádá investory skrze windfall tax, kterou platí z drtivé většiny jen ČEZ a která bude ještě v příštím roce stále vylepšovat státní rozpočet. Opět státu vynese kolem třiceti miliard.
A ODS nepřestává udivovat. Na sociálních sítích se strana svých sledujících dotazovala: Kolik bytů v rukách jednoho investora už je dost? Měli by investoři s více byty platit vyšší daň? Po nehezkých reakcích přispěchal mluvčí ODS s vysvětlením, že se voliči nemají bát a že zdanění prázdných či investičních bytů v programu není, že je to naopak vhodné zajištění se na důchod. „Naším cílem je přinášet řešení, která jsou dlouhodobě udržitelná, nikoli populistická. A protože věříme v provázanost mezi politikou a veřejností, chceme slyšet, co si lidé myslí,“ vyjadřoval se mluvčí Jakub Skyva. Kdyby to nebylo tak zoufalé a kdybychom netušili, že vyšší zdanění bytů povede jen ke zvýšení nájmů, bylo by to i úsměvné. Tedy to, že ty myšlenky má rádoby pravicová strana.
Debatu o zvyšování daní ale nesdílí celá ODS. Vyšší odvody pro občany jako nástroj pro to, aby stát tolik nebolely plánované zmíněné investice do obrany a také do energetiky (zde ale platí, že lidé transformaci energetiky už teď platí ve svých fakturách za elektřinu a regulovaná složka cen se bude stále více navyšovat), se prý líbí hlavně některým členům sdruženým kolem ministra dopravy Martina Kupky. Zatím to vidí na zvyšování „jen“ nepřímých daní, kam spadá právě třeba zdanění nemovitostí, ale uvidíme, kam se debata ještě posune. Než ji ministr Stanjura, který je teď před volbami proti, zařízne. Čerstvá tzv. olomoucká výzva nespokojených straníků ODS by chtěla vidět stranu stát mimo „bezideovou středovou“ koalici Spolu a především opět „jasně napravo“. Šance, že takovou ODS ještě zažijeme, je ale asi mizivá.
00:06
