Novozélandská vzpěračka Laurel Hubbardová se letos stala první transgender ženou, která se kvalifikovala na olympijské hry.
Foto: Mezinárodní federace vzpírání
2
Novorozenec, který se ve čtvrtek ztratil z porodnice ve Vídni, byl nalezen mrtvý v odpadkovém koši v areálu nemocnice, uvádí server deníku Kronen Zeitung. Z vra ...
Prezident Miloš Zeman v nedělním rozhovoru pro CNN Prima News prohlásil, že transgender lidé jsou mu „odporní“. Samozřejmě žádný člověk není odporný a něco takového tvrdit je strašné. Existuje tu velmi malá, odhady mluví o desetinách procenta, skupina lidí, kteří se necítí dobře s pohlavím, se kterým se narodili. Těmto lidem je potřeba pomoci, třeba i operací, a respektovat je. To však neznamená, že to, co se děje okolo transgenderismu, je v pořádku.
Příkladem může být klinika v londýnské čtvrti Tavistock, jediné zařízení v Británii, jež se specializuje na změny pohlaví u dětí. O skandálech spojených s Tavistockem jsme na stránkách Echa již několikrát psali. Tak jen pro připomenutí. Tavistocká klinika již několik let čelí skandálům a je podezřelá z toho, že ji ovládli transgenderoví aktivisté, kteří se doopravdy nestarají o blaho dětí, ale jde jim o to, vytvořit co nejvíce transgender osob. V roce 2019 interní zpráva varovala, že klinika není „vhodná pro daný účel“, řada rodičů si stěžovala, že klinika naschvál směruje děti k transgenderové identitě, a bývalý zaměstnanec doktor David Bell, který sepsal zmíněnou zprávu, obvinil instituci, že dostatečně nezvažovala psychologické a sociální faktory, které by mohly děti ovlivnit. Během tří let rezignovalo 35 psychologů, někteří z nich proto, že se obávali, že klinika nadměrně diagnostikuje pohlavní dysforii.
V minulém roce klinika léčila s pohlavní dysforií 2560 mladých lidí, což je šestiprocentní nárůst oproti předešlému roku a třicetinásobný nárůst za deset let. Z těchto bylo 2376 mladších osmnácti let, deseti z nich bylo méně než čtyři roky a téměř 230 bylo mladších deseti let.
Jaké škody může napáchat ze řetězu utržený transgenderismus, lze však ukázat i na jiných příkladech, třeba na sportu, který možná je s blížící se olympiádou leckomu bližší než skandály tavistocké kliniky.
Že muži jsou přirozeně fyzicky zdatnější, by nemělo být kontroverzní tvrzení. Můžeme najít řadu příkladů, kdy muži porazili ženy ve sportu s rozdílem několika tříd. V roce 1988 sestry Williamsovy prohlásily, že dokážoi porazit jakéhokoliv muže, který je na světovém žebříčku mimo první dvoustovku. Jejich výzvu přijal Karsten Braasch, v té době na 203. místě. Jeden komentátor popsal Braasche jako „muže, jehož tréninkový režim se točil okolo krabičky cigaret a více než pár lahví vychlazeného ležáku“. Braasch porazil Serenu 6:1 a během stejného odpoledne i Venus 6:2.
Něco podobného se stalo i ve fotbale. Americký ženský národní tým patří zřejmě k nejlepším na světě. Dvakrát za sebou, v roce 2012 a 2019, vyhrál ženský světový pohár. Přesto když v roce 2017 nastoupil proti chlapeckému týmu do 15 let FC Dallas, prohrál 5:2. Jediným známým příkladem, kdy žena ve vrcholovém sportu porazila muže, je výhra tenistky Billie Jean Kingové v roce 1973 nad Bobbym Riggsem ve třech setech. Kingová díky tomu získala tenisovou nesmrtelnost, alespoň v USA. Tenisové centrum, kde se hraje US Open, dnes nese její jméno. Jenže tento zápas vždy doprovázelo podezření z podvodu. Riggs měl údajně velké dluhy u mafie a ta ho měla donutit naschvál prohrát, aby je splatil. Organizace Fair Play For Women při měření síly stisku zjistila, že pouze 10 % nejsilnějších žen dokáže porazit 10 % nejslabších mužů. Důvody pro oddělení ženského a mužského sportu jsou tedy zřejmé. Jenže kvůli transgenderismu se tato bariéra začíná hroutit.
Foto: Týdeník Echo
Problém je, že všechny osoby, které prošly mužskou pubertou, si zachovávají značné fyzické výhody, ať se identifikují, jak chtějí. Naplno se to ukazuje v USA, kde transgenderové sportovkyně jsou pomalu připouštěny do ženských kategorií. Například Kate Hallová byla nadějná mladá atletka z Connecticutu. V roce 2015 překonala americký středoškolský rekord ve skoku dalekém, o rok později se stala mistryní Connecticutu ve sprintu na 100 metrů. O další rok ji porazila transgenderová atletka Andraya Yearwoodová. V roce 2018 Yearwoodová prohrála, porazila ji další transgender žena Terry Millerová. Ve stejném roce transgender žena Rachel McKinnonová získala světový titul v cyklistice. V lednu 2019 transgender vzpěračka JayCee Cooperová vyhrála šampionát v Minnesotě, kde zvedla na benči o 57,5 kilo více než soutěžící, která skončila druhá.
Tato změna nejvíce doléhá právě na začínající sportovkyně. V Americe sportovní stipendium může znamenat lístek na kvalitní školu. Jenže jak si stěžovala pro Fox News Selina Soulová, jedna z dívek, kterou porazily Millerová a Yearwoodová, při žádost o atletické stipendium školy se často neptají na původní pohlaví, pouze v jaké kategorii soutěží. Transgender dívka tak přirozeně vynikne.
Nejde však pouze o sport na středoškolské a vysokoškolské úrovni. Změna se chystá i na olympiádě. Novozélandská vzpěračka Laurel Hubbardová se letos stala první transgender ženou, která se kvalifikovala na olympijské hry. Sportovkyně si stěžují, že to znamená likvidaci ženského sportu. Může za to také změna olympijských pravidel v roce 2016. Do té doby transgender sportovci mohli soutěžit pouze po operativní změně pohlaví. Nově však stačí dokázat, že po celý rok před olympiádou stlačili míru testosteronu na určitou úroveň. Jenže studie ukázaly, že to k vyrovnání „hracího pole“ rozhodně nestačí. Například ve vzpírání mají muži v průměru 30% výhodu. Po ročním potlačování testosteronu byl úbytek svalové hmoty, svalové plochy a síly asi jen 5%. Jakýkoliv průměrný muž se tak bude moci prohlásit za ženu a následně dominovat v ženských kategoriích. Stipendium na elitní univerzitu či olympijské zlato za to leckomu stojí.
00:02
