„Petr Fiala je bytostně koaliční.“ Milan Uhde o premiérovi, bolestínství Brna i očkování

ECHOPRIME

„Petr Fiala je bytostně koaliční.“ Milan Uhde o premiérovi, bolestínství Brna i očkování
"Petr Fiala je bytostně koaliční politik. On má názory lecjaké, na Evropskou unii byste si s ním v Echu velmi dobře rozuměli. Ale ví, že má v koalici partnery, kteří k té Unii vzhlížejí, kteří dokonce podléhají jejím pseudosugestivním apelům a pokynům. A on s nimi musí vyjít," domnívá se Milan Uhde. Foto: Jan Zatorsky
3
Týdeník
Daniel Kaiser
Sdílet:

Výhled do nového roku je neveselý, ale začátek roku je i příležitost vyhlížet naději, nahmatávat dno, od kterého se naše civilizace odrazí. Když má tak jako Milan Uhde někdo osobní vzpomínky od německé okupace přes 50. léta až po Chartu 77 a vrcholnou politiku po listopadu 1989, když zná prostředí kolem nastávajícího premiéra a ještě mu výhodu přináší pohled divadelníka, má k tomu jistou kvalifikaci.

Jaký je Petr Fiala politik?

Bytostně koaliční. On má názory lecjaké, na Evropskou unii byste si s ním v Echu velmi dobře rozuměli. Ale ví, že má v koalici partnery, kteří k té Unii vzhlížejí, kteří dokonce podléhají jejím pseudosugestivním apelům a pokynům. A on s nimi musí vyjít. Já jsem Fialu viděl učit. Studenti politologie v prvním druhém ročníku vykládají strašné nesmysly, a vy nemůžete říct: Vy blbče, co to říkáte, přečtěte si základy. Víte, jak to kdysi dělal Jaroslav Šabata, i můj učitel? Student řekl strašnou hovadinu, já čekal, že ho Šabata seřve, a on místo toho: Zajímavý názor. Podíváme se na to diskusně. Našel v tom jejich blbém názoru nejdřív nějaká pozitiva. Studenti, a speciálně studentky, ho za to žrali. A Fiala mi ho po této stránce připomíná. Viděl jsem ho v akci, v debatě na odborné téma, kde převládali studenti. A to byla novinka. Fiala si politiku nejdřív naštudoval a pak to šel dělat. Vím, obvykle je to ten nejhorší způsob, který můžete zvolit. Nejdřív teoreticky nastudovat, jak se píšou básně, a pak nějakou zkusit. Já vím. Ale zatím to první kolo dopadlo dobře a to je slibné. Situace je přitom naprosto zoufalá. Já jsem se ale, jak už jsem vám říkal, z absolutního pesimismu 70. let dostal k takovému jakémusi optimismu, že my ještě nejsme ti, kteří zažijí pád do propasti a ty koncové dny.

Nebylo by lepší absolvovat ten pád co nejdřív, aby nebyl tak hluboký? Nebylo by lepší, aby se situace v Evropě vyhrotila, dokud je nějaká šance určité děje zastavit?

Máte pravdu do té míry, že například nová vláda v Německu vyhrotí klimatickou politiku na ostří nože a bude se lámat chleba. Ukáže se, jestli ta dogmatická představa může vyjít. Ono se tedy v dějinách nikdy nestalo, že by dogmatická představa nakonec vyšla. Ale nějakou dobu to může trvat. Ale vy myslíte, že se nenajde skutečná síla, která se tomu vzepře?

No tak náš nový premiér to asi nebude. Anebo řekněte vy, znáte ho daleko lépe.

Petr Fiala rozhodně je k tomu vývoji kritický, myslím, že on svým přístupným diskusním způsobem to Olafu Scholzovi (nový německý kancléř – pozn. red.) dokáže zdůvodnit, proč pro nás tato klimatická politika objektivně není přijatelná. Ale nebude s ním mluvit jako s hlupákem. Bude s ním mluvit jako s partnerem, který přináší vědecký názor, a on proti němu postaví svůj vědecký, politologický názor. Jsem přesvědčen, že Fiala nebude panáčkovat.

Tento člověk letos na jaře napsal zčistajasna takové oznámení, že Green New Deal je realita a že ho musíme uchopit jako příležitost. Pro mě výraz fatalismu, vůle nasednout do vlaku, který jede do zdi.

Politik, který má velký koaliční potenciál, je silně predisponován k tomu, aby občas propadal konformismu. To je nebezpečí. Klaus takovému nebezpečí nikdy nepodlehl. To byl svůj člověk vždycky. To, co vy citujete, jsem vzal také na vědomí velmi zneklidněn, ale vím, že teď už mluví jinak. Samozřejmě disponovat koaličními partnery je veliké plus, ale skrývají se tam i problémy a nějaké minus. Ty projevy určité konformity by mě nepřekvapily a samozřejmě bych se z nich neradoval, naopak.

Vy jste lidi, kteří pak vytvořili Centrum pro demokracii a kulturu, jakýsi Fialův think-tank, znal už před listopadem 1989?

Ne. Já jsem byl víc napojený na pražský disent. Tuto brněnskou skupinu jsem podle jména znal, ale s Fialou a dalšími jsem se seznámil, až když jsem se rozhodl, že budu psát do jejich Proglasu. A jako předseda parlamentu jsem je navštívil v redakci a nabídl se, že bych jim tu a tam napsal článek. Vznikla z toho kniha 27 portrétů spisovatelů. Já si pamatuji Františka Mikše, ale nepamatuji se, že by tam seděl Petr Fiala. Ovšem on tam podle své vlastní vzpomínky byl. A nesmírně se mu líbilo, že tam přišel předseda parlamentu, nikoli ve funkci, ale jako autor domluvit se na spolupráci. Každopádně tam byli zajímaví lidé a já se teprve zpětně začal dozvídat, co byli zač a že se například pohybovali kolem tajné církve a tu se pak snažili rehabilitovat. Až na Františka Mikše, který je poctivý agnostik, jsou myslím do jednoho katolíci. Rehabilitovat tajnou církev se jim mimochodem nepodařilo.

Celý rozhovor s Milanem Uhdem si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články