Duch kolektivismu v mladém umění. Konec Chalupeckého

KOMENTÁŘ

Duch kolektivismu v mladém umění. Konec Chalupeckého
Společný portrét finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020 Foto: Společnost Jindřicha Chalupeckého
2
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Demokratický duch doby postupuje všemi směry a projevuje se na různých místech. Tak včera přišla zpráva, že Cena Jindřicha Chalupeckého (určená pro výtvarného umělce do 35 let) odstupuje od vyhlašování vítěze, protože to už není in, aby se soutěžilo.

Stačí, když se finalisté společně sejdou, vystaví se jejich věci na výstavě, kde si budou všichni rovni. Případní diváci nebudou rozptylováni posuzováním a srovnáváním, zda je opravdu vítěz lepší než ostatní, když to navíc nelze v současném umění určit. Všichni se stejně snaží o víceméně stejnou věc, tedy o to, aby se co nejvíce podobali tomu, o čem mají představu, že se nosí, což je z jakýchsi důvodů považováno za výtvarné umění. Nyní se tedy nějakou dobu nosí angažovanost, sociální citlivost a kolektivismus, takže nějaké soupeření je v protikladu s tímto procítěným pohledem na umění a na svět. S tím souhlasilo i vedení ceny, čímž Cena Jindřicha Chalupeckého de facto přestala mít smysl.

 

Možná že v tom byla i jakási sebereflexe, neboť se stejně v posledních circa deseti letech odsoudila k tomu, že se stala výstavou veskrze konceptuálních nezajímavostí a chudokrevností, což neznamená, že se tam občas neobjevila nějaká talentovaná autorka. Ta ale nevyhrála.

Vyhlašování Ceny Jindřich Chalupeckého, to byla přitom kdysi docela významná a sledovaná kulturní událost. Předával ji Václav Havel a psalo se o ní, a to nepřeháním, na prvních stránkách novin. Na vernisáži v Národní galerii bývalo narváno a média byla při tom.

Dostat Chalupeckého znamenalo opravdu něco, jednak si vítěz odnesl docela dost peněz (50 tisíc) a pak byl dohodnut pobyt i výstava v Americe, na což se každý umělec chvěl, protože tehdy se ještě věřilo, že se dá ve světě prorazit. Anebo že to aspoň bude stát za to. Takže představa, že by ti mladí muži, ale zcela určitě i mladé ženy, řekli, ne, prosím, nesoutěžme, neporovnávejme, nekonkurujme si, je dosti absurdní. Pochopitelně že chtěli vyhrát a velmi o to stáli. Ne proto, že by byli tak krvelační a neuznávali druhé, ale proto, že v umění, zvláště v tom mladém, prostě musí být nějaká vůle překonat jiné, ukázat se, zvítězit. Tomu také odpovídá seznam tehdejších vítězů, co jméno, to pojem, to silná figura, která se opravdu prosadila a dosud něco znamenají: Vladimír Kokolia, František Skála, Michal Nesázal, Martin Mainer, Kateřina Vincourová, Petr Nikl… David Černý.

Dovedete si představit, že by David Černý řekl: Soudruzi, vzdávám se soutěže ve prospěch celku? Nebo František Skála: Není důležité zvítězit, ale kolektivně se zapojit? Asi těžko. Myslet si o nich můžete cokoli, ale s každým tím jménem je spojený nějaký docela jasný a výrazný autorský rukopis, nějaké, jak se tomu říká, tvůrčí gesto. Dělali, tedy pořád dělají, si své věci a mohli počítat s tím, že se to někomu bude líbit, jinému méně, ale že to budou vždycky oni, že to bude jejich způsob vyjádření a jejich styl, který bude chtít něco vyjádřit – a také uspět. U diváků a také u poroty, kterou oni budou respektovat.

Myslím, že tak to tehdy vnímalo i docela dost lidí, kteří nepatřili k elitním kroužkům, ale umění, a to i to současné, je mohlo zajímat. Právě proto, že tam poznávali ty individuality. Bez nich je totiž každé umění, zvlášť to současné, nuda a sociálně-kolektivistická aktivita. Možná o ni dnešní mladí usilují, ale je to spíš k politování. A skoro bych se vsadil, že Jindřich Chalupecký by byl proti.

 

×

Podobné články