Přešel z Googlu do „internetového cirkusu“. Teď chce zaujmout pronájmy aut

Investiční skupina Miton spolupracovala na významných internetových projektech, které zásadně změnily každodenní život v České republice. Řadí se mezi ně třeba Heuréka, Slevomat, či projekt Driveto, který nabízí operativní leasingy. „Střednědobým pronájmem aut posouváme operativní leasing do 21. století,“ řekl o projektu generální ředitel Mitonu David Špinar, který do „internetového cirkusu“ přešel z Googlu, kde pracoval jako šéf výkonnostního marketingu. V rozhovoru pro server Echo24 se Špinar rozhovořil o myšlence, že by média měla učit své čtenáře za obsah platit.

Miton se prezentuje jako „internetový cirkus,“ co si pod tím má člověk představit?

Pojem je takovým obrazem. Věci na internetu se musí brát s nadsázkou. „Internetový cirkus“ je výrazem mladickosti, možná trochu netradičního přístupu či odvážnosti. Je to taková legrace.

Miton pomohl rozjet řadu úspěšných projektů, kterých si nejvíce ceníte? 

Asi to budou dva největší, které jsme už úspěšně provdali. Prvním je Heuréka, kdy v podstatě z malého nápadu vznikla ohromná firma, kterou následně koupilo Allegro a nyní je v Mall Group se skupinou Rockaway. Druhým úspěšným projektem je pochopitelně Slevomat. Ze začátku šlo přitom také o malinkatý startup a dnes je to miliardová firma.

Jednou jste popsal, že rozlišujete firmy na mléko a firmy na maso. Dá se o takovémto dělení nadále hovořit?

Bylo to relevantnější spíše dříve, kdy skutečně v Mitonu platilo, že se některé firmy vytvářely na dlouhodobý užitek v podobě toho mléka, což znamená v podstatě nějaký zisk či dividendy. Takový projekt by měl být ziskový velmi rychle. Některé ty další firmy byly vytvářeny „na maso“, kde šlo primárně o jejich hodnotu a případně o jejich kupce, který je následně ohodnotí tím, že si je za něco koupí.

Myslím si, že se tenhle přístup změnil. Dnes to už takhle ostře nedělíme. V podstatě každou firmu vytváříme tak, aby byla dlouhodobě úspěšná. Každá sice může být na prodej, ale žádnou z nich tak primárně nevytváříme.

K Vašim novějším projektům patří Driveto. Čím je zajímavý?

Myslím si, že Driveto bylo jedním z prvních podobných projektů, které začaly agregovat nabídky operativního leasingu pro soukromé osoby, firmy a podnikatele, nějakým způsobem je vystavovat na web, získávat pro ně zákazníky a přeprodávat je primárním poskytovatelům, ať už je to leasingová společnost, nebo nějaký dealer.

To co udělalo Driveto nejzajímavější firmou v oboru, jsou pravděpodobně naše zkušenosti s online marketingem, investiční síla a propojenost s ostatními firmami, které máme v portfoliu. Nicméně letos na podzim se k tomu standardnímu prodeji těch dealů přidal i vlastní produkt, což je „Driveto klub“. Rozhodli jsme, že se alespoň částečně osvobodíme od těch dealů třetích stran.  

Jaké má tedy zákazník možnosti?

V podstatě tam jsou dvě možnosti. Jedna je ten klasický operativní leasing, kdy si zákazník vybere nějaké konkrétní auto s konkrétní cenou, poptá ho, Driveto s ním projde všechny věci kolem scoringu, smluv atd. Ta smlouva je však s nějakou leasingovou firmou, od které zákazník to auto získá a té firmě platí. Driveto dostane za zprostředkování provizi. To znamená, že když si zákazník auto převezme, končí tím jeho vztah k Drivetu. Poté je už klientem třeba ČSOB Leasing.

A pak je tu ten Driveto klub, do kterého vkládáme větší naděje. Zákazník si sice stejně jako u toho prvního modelu vybere auto, ale celé funguje to jinak. Ta podstatná změna je, že to auto vlastní Driveto. To znamená, že zákazník tu smlouvu uzavírá s Driveto, kterému zároveň platí a to mu poskytuje potřebné služby.

Další rozdíl je v tom, že ty auta jsou skutečně okamžitě, což u první možnosti nemusí vždy platit. Podstatnější rozdíl je v tom, že zákazník má tu smlouvu postavenou tak, aby to auto mohl kdykoliv vrátit. Nemusí se tedy zavázat na období celého operativního leasingu, což obvykle bývají 2-4 roky. Jde tedy o takový střednědobý pronájem, který opravdu operativní leasing posouvá do 21. století.

Třetí rozdíl je, že tam probíhá úplně jinak ten scoring. Klasické leasingové firmy vás scórují, když si od nich půjčujete a zadlužujete se. Chtějí různá daňová přiznání, potvrzení od zaměstnavatelů, což je pro zákazníka zbytečně kostrbaté. U nás stačí dva doklady a Driveto si dokáže udělat rychlý a jednoduchý scoring a to auto snadno půjčit.

Jakou nese dočasný majitel zodpovědnost za vůz v případě nějakého poškození?

Tam se to od klasického operativního leasingu moc neliší. To auto je samozřejmě pojištěné, ať už je to povinné ručení nebo havarijní pojištění. To znamená, že případné škody se likvidují z těchto pojistek. Zodpovědností uživatele je vracet běžně opotřebené auto. Pokud je to více „obouchané“, tak lze situaci řešit přes havarijní pojištění, anebo to uživatel zaplatí.

Co se děje s autem po jeho odevzdání?

Když zákazník auto odevzdá, může si vzít zase nový vůz. Vrácené auto se pronajme někomu jinému. My nepronajímáme nutně jenom nové vozy. Teď tam zatím nové vozy jsou, ale když se to auto vrátí, tak my jej pronajmeme někomu, kdo nutně nepotřebuje nové auto.

Miton nějakým způsobem do kroků firmy Driveto zasahuje, nebo jedná firma naprosto nezávisle?

My jsme zvyklí být v těch firmách jako aktivní akcionář.  V tomto případě to opravdu platí. Vystupujeme spíš jako takový co-funder, neboli spoluzakladatel. Driveto má svého ředitele, to je František Peterka, který zároveň vlastní významnou část Driveta. My tam figurujeme jako dva akcionáři. Vzájemně se domlouváme na strategii. Ty denní problémy řídí František a do těch nijak nezasahujeme.

Do Mitonu jste přišel z Googlu. Je pravda, že to bylo kvůli vaší farmě a koním?

Je to tak. V Google můžete přirozeně růst. S vaší senioritou se mohou objevovat zajímavější a zajímavější posty, ale ne nutně v té zemi, ve které se nacházíte. Proto taky, když bych měl dělat tu práci, kterou jsem chtěl dělat, tak bych se pro ní musel stěhovat a to se mi nechtělo. To znamená, že jsme se domluvili, že úplně skončím, protože zase tu mojí práci mohl dělat někdo jiný, kdo by byl ochotný se stěhovat.

Jak vidíte budoucnost internetové reklamy v souvislosti s reformou copyrightu?

Já jsem vždy to téma internetové reklamy vnímal primárně z pozice inzerentů, byť ona lze být nahlížena i z jiných pozic, například vydavatelů. Do těchto témat jsem se nikdy moc nepouštěl, protože jsem jim nerozuměl a nemám jasný názor. Z hlediska inzerentů však vnímám, že silný Google nebo silný Facebook jsou pro inzerenty dobré, protože odstraňují fragmentaci a zákazník si na jednom místě obstará, vše co potřebuje. Ať už je to reklama ve vyhledávání, reklama na displeji či reklama ve videu.

Pokud má zákazník partnera, který má velký dosah, vlastní dobře pracující nástroje, se kterými se zákazník naučí pracovat, tak je to pro něj velká výhoda. Je to snadnější než si objednávat reklamu na stovkách různých míst, pracujících s různými platformami. Ta koncentrace dává velký smyl, ale samozřejmě může být nebezpečná, protože svádí k ovládnutí a k dominanci a pak k tomu zneužití své tržní síly. Myslím si ale, že k tomu zatím nedochází.

Máme spoustu internetových firem, které na Googlu, Facebooku či Seznamu utrácejí velké peníze, tak je tento stav pro nás jako inzerenty výhodný, protože je efektivní. My nemáme žádný velký sentiment, jestli ty peníze pošleme Googlu nebo Seznamu. My je pošleme tam, kde nám to funguje z hlediska výkonu té reklamy, pro cíle, které potřebujeme. A v tom jsme ryzí oportunisté.

Rozumím však tomu, když různá média poukazují na to, že ty velké platformy mohou zhusta parazitovat na jejich obsahu a vydělávat na tom. Proto mě spíše přijde lepší, když média učí své čtenáře za obsah platit, místo okopávání kotníků Googlu. Já osobně preferuji, že si zaplatím médium, od kterého si kupuji obsah, protože mě zajímá.

Nehrozí, že si bude Google mezi médii vybírat?

Neděje se to a ani si nemyslím, že by k tomu nějaký důvod měl být. Naopak Google se chce s těmi producenty obsahu domlouvat a umisťovat k nim tu svojí reklamní síť. Zhusta však naráží na to, že ti vydavatelé nechtějí, nebo si to představují trochu jinak. Pokud jde o vyhledávání, tak si myslím, že pro Google je vždy důležité, aby ta odpověď, co uživatel dostane, ho uspokojila natolik, aby zase přišel. Jestli ta odpověď bude ve formě odkazu na článek, anebo už nějaké vytažené informace.

To je otázkou kontextu. Když zadám do Googlu kolik je Baracku Obamovi let, tak je asi lepší, když mi to Google řekne sám, než aby mě odkazoval na stovky článků, v nichž se to dozví. Kdybych se zeptal, jak funguje teorie relativity, tak mi to asi na té stránce neukáže. Já v tomhle fandím čistě uživatelům, že nakonec to bude tak, jak oni chtějí. Samozřejmě ale rozumím tomu, že to někdy někoho může bolet, například ty malé producenty obsahu.

Čtěte také: Pražské magistrále končí životnost. Kolaps je jen otázka času, varuje architekt