Západ páchá sebevraždu, internet přináší zkázu. O čem je nový Houellebecq
ECHOPRIME
Michel Houellebecq (65) napsal politický thriller. Aspoň to o nové knize říkali novináři. Ale přijmeme-li hledisko nejslavnějšího francouzského spisovatele současnosti, je fakt, že to oznamovali právě novináři, dobrý důvod, proč si myslet, že Houellebecq politický thriller nenapsal.
V knize se autor do novinářů opře několikrát, ostatně nejodpornější postava je novinářka Indy. Neznalost novinářů nemá podle Houellebecqa meze. Prý třeba nikdy nepochopili, co to znamená exponenciální růst. Nutno říct, že v knize se nepíše o pandemii. Domněle exponenciální růst se týká počtu asexuálů na Západě. Ale navzdory tomu, co říkají novináři, je přece jasné, že počty asexuálů nerostou exponenciálně, jen jich je na Západě opravdu hodně. A je to problém.
Na obranu novinářů je třeba říct, že když se člověk začte do románu, má skutečně dojem, že v ruce drží politický thriller. Kniha začíná popravou ministra financí Bruna Jugeho. Ale už to má jeden háček: záběry popravy stvořila moderní technologie. Ministra ve skutečnosti nikdo nepopravil. Virálně šířící se video jej jen ztraumatizovalo. I to je téma Houellebecqovy poslední knihy: internet přináší zkázu, která zasahuje politiku, vztahy, psychiku. A to je paradoxní: Média nikdy neměla menší vliv, ale nikdy nedokázala zničit tolik životů.
Kniha Anéantir nese zničení ve svém názvu. Kořenem slova je néant, nicota. Zatímco jsou všechny bezprostřední překlady slova – zničit či vyhladit – negativní, nicota nemusí být zlá. Dokonce může skýtat vykoupení, jak vědí mystici i mnohá náboženství. Ale zpočátku jde Houellebecq vstříc očekávání, a knihu lze proto číst jako další příspěvek k žánru „Západ páchá sebevraždu“. Sebezničení je patrné na několika rovinách. Demokracie přechází v postdemokracii, v níž se politici ocitají v rukou zábavního průmyslu, nadnárodních firem a sociálních sítí. Zničené jsou vztahy – lidé neumějí milovat, což zasahuje jejich těla. Reprodukci za ně převzaly příslušné kliniky.
