Lžu si, ani nevím jak. Proč se to v USA vyplatí
ECHOPRIME
Před čtrnácti dny musela kanadská lékařská vědkyně Carrie Bourassaová opustit svou pozici, když vyšlo najevo, že předstírala, že je příslušnicí jednoho z tamních domorodých národů. Rozšířila tak řady osobností tohoto kontinentu, jako je demokratická senátorka a uchazečka o prezidentskou nominaci Elizabeth Warrenová (jež si taky vymyslela indiánský původ) anebo Rachel Doležalová. Podobně jako u této osoby, jež si mezitím změnila jméno na Nkechi Amare Diallo, totiž byli její předkové ve skutečnosti československého původu.
Tyto zprávy na první pohled patří do rubriky zajímavostí. Jenže se vyskytují s pravidelností, jež prozrazuje, že jde o něco víc než vrtochy pár pošahaných jedinců. Že jde o jakýsi rituál nebo životní strategii nebo civilizační chorobu – ať už se na to díváte odkudkoli, něco příznačného pro dnešní americkou civilizaci.
Zajímavé tedy jsou. Třeba profesorka afrických dějin Jessica Krugová. Ta začala jako studentka tím, že spolužákům tvrdila, že je napůl alžírského původu. Pak pocházela bez bližších specifik z velkoměstského černošského „hoodu“ a jejím příbuzným, i když jen spirituálním, byl raper Biggie Smalls. Anebo její předkové přišli odněkud z Karibiku a imigrační úředníci chybně přepsali jejich jméno „Cruz“ na „Krug“. Nejnověji byla dcerou portorikánské narkomanky z Jižního Bronxu. A také komunitní aktivistkou a tanečnicí salsy jménem Jess La Bombalera.
Až v roce 2020 přiznala, že je ze středostavovské židovské rodiny z Kansas City.
Anebo Kelly Jean Sharpová, která se vzdala pozice asistentky v programu afroamerických studií na univerzitě v Jižní Karolíně, když vyšlo najevo, že není hispánského původu, jak tvrdila. Ráda vystupovala na panelech o tom, jaké to je, být hispánská žena v akademickém světě. Ráda prý opakovala, jak jsou běloši nesnesitelní.
Anebo Satchuel Coleová, aktivistka za rasovou a sociální spravedlnost z Indiany vystupující jako černoška. Ta jediná nedělala akademickou kariéru.
Co z toho tyto ženy (protože prakticky vždy jde o ženy) mají a proč to dělají? Pokud bychom měli věřit jim samotným, stojí za tím zpravidla nějaké problémy duševního zdraví a traumata z dětství. Cynik by namítl, že nasnadě jsou jiné motivy. Všechny měly nastartovanou slibnou akademickou kariéru. V době, kdy na jedno volné místo na univerzitě jsou dva kvalifikovaní zájemci, není od věci být příslušnicí menšiny. Nejen na počátku kariéry.
