Školy vrací do výuky roušky, bojí se karantén. Opatření nemohou vymáhat

PROTIEPIDEMICKÁ OPATŘENÍ NA ZŠ

Školy vrací do výuky roušky, bojí se karantén. Opatření nemohou vymáhat
Děti už roušky během vyučování nosit dávno nemusí, některé základní školy to i přesto vyžadují. Foto: Shutterstock
1
Domov

Jakub Fujáček

Některé základní školy berou protiepidemická opatření do svých rukou. Kvůli rostoucímu počtu pozitivních záchytů, byť často bezpříznakových, se totiž obávají, že v karanténách skončí většina žáků či učitelů. Škola by pak musela zavřít. I přesto, že ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo úplný konec testování ve školách za dva týdny a přehodnotilo většinu restrikcí, na některých školách se mezitím znovu vrací do výuky tolikrát kritizované roušky.

S nástupem nakažlivější koronavirové varianty omikron rostou už několik týdnů stabilně denní přírůstky pozitivně testovaných. Nemocnice ale podle očekávání přeplněné nejsou, černé scénáře se nenaplňují, naopak. Nová mutace s sebou totiž přináší mírnější průběh onemocnění. Školáci se ale stále povinně testují, a to každé pondělí. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) proto před několika dny oznámil, že testování ve školách už je vzhledem k vývoji epidemie zbytečné. K 18. únoru má proto zcela skončit. V mezidobí je ovšem část škol paralyzována nedostatkem učitelů, někde jsou zase třídy téměř prázdné a přechází se na distanční výuku.

Kvůli vysokému počtu pozitivních testů některé základní školy stanovují vlastní pravidla. Do tříd se tak po několika měsících znovu vrací roušky. Právě třídy byly přitom nyní jediným místem, kde školní děti roušky mít nemusely, na chodbách a v dalších prostorách škol povinnost stále platí. Prezident Asociace ředitelů základních škol Luboš Zajíc pro deník Echo24 řekl, že fenomén dobrovolného znovuzavádění roušek zaznamenal.

„Je to o tom, že když se ve třídě vyskytne pozitivní případ, tak se hygiena při trasování snaží vyhodnotit konkrétní podmínky. Pokud žáci mají roušky, do karantény nemusí. Podobně také v případě, že ji má pedagog, a dodržuje třeba odstup od žáků, tak i když jde do karantény celá třída, on nemusí,“ popisuje Zajíc. „Není to ale standardní záležitost. Opravdu záleží jenom na tom, jestli se škole podaří, nebo nepodaří domluvit s rodiči dětí,“ dodává ředitel ZŠ Pečky. Například na dobrovolné testování podle něj ale v budoucnu nedojde, nedávalo by smysl.

Roušky při výuce škola nařizovat nesmí

Podle stanoviska ministerstva školství však školy nemohou tato vlastní opatření nijak vynucovat. „Podle našeho názoru nošení roušek nad rámec povinností vyplývajících z mimořádného opatření by mělo být vždy dobrovolné a nevymahatelné. Škola tedy může nošení ochrany dýchacích cest při výuce žákům pouze doporučit, nikoliv jej vymáhat,“ reaguje mluvčí ministerstva Aneta Lednová.

Testování ve školách antigenními testy má skončit v pátek 18. února. Žáci se tedy naposledy hromadně otestují v pondělí 14. února. Od poloviny ledna se děti testují jen jedenkrát týdně.

Podle Luboše Zajíce bude konec povinného testování znamenat pro školy značnou úlevu. Školy dle jeho slov zahlcuje složitá administrativa, která je s vykazováním testů spojená. „Na druhou stranu doufám, že to rozhodnutí je na základě odborných informací, kdy nebude důsledkem další nárůst onemocnění v řadách pedagogů,“ míní.

Neustálé karantény jsou podle něj jednou z věcí, která momentálně narušuje výuku. Třídy jsou kvůli nim nekompletní. „Část třídy je v karanténě, část ve škole,“ popisuje.

Část nejmladších školních dětí už si ani nepamatuje, jak vypadal život a škola před příchodem covidu. Ty úplně nejmladší školu bez roušek a dalších opatření vůbec nezažily, rychle si na ně zvykly. Řada lékařů a odborníků však téměř od začátku epidemie upozorňuje, že permanentní nošení roušek, zvlášť u dětí, nemusí být to nejlepší. Namítají třeba, že to není hygienické. Děti totiž v minulosti trávily v rouškách během vyučování celé dny, některým se na obličeji tvořily ekzémy. Zdraví neprospěšné mohou být roušky podle některých názorů i pro astmatiky. Děti kvůli nim navíc vdechují zpět do plic i část oxidu uhličitého, kterého se tělo zbavuje.