Když bude nejhůř, bude prezidentem Tonda Blaník

Česká televize zrovna vysílá seriál Svět pod hlavou, tuzemskou variaci na britský Life on Mars. Jeho vtip spočívá v tom, že hrdina se ze současnosti propadne do minulosti. V britském originále to bylo do sedmdesátých let, česká verze si zvolila za cíl rok 1982 v Ústí nad Labem. Zvolené datum je nejlepší možné, v tom roce se totiž tazatel interview narodil. A přestože v „osmdesátkách“ stihl dožít jenom sedm let, má ještě v paměti tehdejší sivé ulice, vůni wartburga, poloprázdné dálnice a výkladní skříně, mávátka v průvodech i vlaječky za okny. Vysílaný seriál, jehož režie se ujal Marek Najbrt, některé aspekty té doby evokuje skutečně silně.

Za Svět pod hlavou sklízíte, aspoň kam dohlédnu, pochvalu za dokonalost retra, za přesný návrat od začátku osmdesátých let. Bylo cílem právě to, znovu evokovat šmak té doby?

Celý princip návratu do minulosti vyplývá z předlohy – britského seriálu Life on Mars, jehož českou verzi se producent Vratislav Šlajer ze společnosti Bionaut rozhodl realizovat. Společně s hlavním scenáristou Ondřejem Štindlem si pak zvolili rok 1982. V té době jsem u projektu ještě nebyl, stihl jsem se připojit až v okamžiku, kdy byla na světě první verze scénářů. Tu jsme pak společně ještě ladili, ale hlavní dějová linie a dramaturgická koncepce, na které se podílel i dramaturg Tomáš Feřtek, zůstaly stejné.

Zdůvodnili vám kolegové své rozhodnutí, proč zrovna rok 1982? Byl počátek osmdesátých let pro režim vypovídající víc než léta sedmdesátá?

Já to vnímám tak, že osmdesátá léta už nejsou tolik zatížená rokem 1968, blíží se už spíš létům devadesátým, i když v roce 1982 jsme si o nějakém politickém uvolnění mohli nechat jenom zdát. „Perestrojka“ ještě nezačala a soudruzi měli věci pevně pod kontrolou.

Dají se občas zaslechnout nebo číst stesky po tom, že za minulého režimu bývalo líp. Samozřejmě jsou to bláboly, ale diváky s tímto tvrzením seriál myslím konfrontovat nedokáže, protože jeho přiblížení minulé doby je vlastně líbezné.

Já jsem ročník 1969, takže jsem si komunismus stihl ještě „užít“. Ten režim byl v některých aspektech tragikomický, v jiných životu nepřátelský a nebezpečný. Lidem, kterým se po něm stýská, bych přál osud našeho hlavního hrdiny. Aby se do těch let propadli a aby v nich, pokud možno, i zůstali „na věčné časy a nikdy jinak“. My jsme rozhodně nenatočili žádné nostalgické retro, myslím, že všichni v našem týmu včetně hlavního představitele Václava Neužila na tu dobu nahlížejí dost kriticky. Ale věcně vzato, je to hlavně pozadí osobního příběhu Filipa Marvana, jeho putování po stopách a příčinách rodinné tragédie, jehož výsledkem je zásadní osobní poznání a snad i osvobození.

Seriálem Kancelář Blaník a Světem pod hlavou dohromady vlastně komentujete, co tu zrovna prožíváme. Nejsilnějším politikem zrovna je normalizační kádr, který se díky svým známostem vyšvihl k obrovskému majetku. Vám bylo za sametové revoluce přesně dvacet let, byl to ideální věk na start do nové etapy. Jaké období tedy těch uplynulých šestadvacet let bylo? Co předvedlo, že teď máme Babiše?

V roce 1989 jsem prožil velkou radost, která mě přes všechny dílčí deziluze pořád nepřešla. Co prožila a prožívá naše společnost, zhodnotí v budoucnu historici. Já prožívám život ve svobodě a s vědomím, že tak dlouhé období relativního klidu a dostatku náš region nikdy předtím v novodobé historii nepoznal.

Tak jinak. Je nějaký politik, kterého si vážíte? Svedete ještě politiku vnímat vážně, když máte ruce od Blaníku?

Předpokládám, že z mých odpovědí zřetelně vyplývá, že jsem pravdoláskař a havloid, který nemá dost času na to, aby se z něj mohl stát plnohodnotný dobroser. Jako takový si nevážím sebeláskařů a kořistníků, ale neupírám jim jejich názor a postoje. Demokracie by měla být soutěží o co nejlepší možný způsob správy společného prostoru. Takže si budu vážit každého, kdo bude soutěžit čestně s poctivým úmyslem, a nesnášet ty, kteří se tu soutěž pokoušejí vyhrát za pomoci podvodů, balamucení a strachu.

Zase jste mi z toho utekl. Tak ještě jinak: za rok máme druhou prezidentskou volbu, kandidáti už se sbírají. Rýsuje se mezi nim takový, který by byl vaším favoritem? Anebo preventivně ještě jinak: máte jméno, které byste rád viděl, aby se soutěže zúčastnilo?

Ano, formuloval jsem to obecně právě proto, že takové jméno zatím nemám. Ale doufám, že se ještě objeví. Přinejhorším se toho ujme Antonín Blaník.

Celý rozhovor čtěte na EchoPrime
nebo v Týdeníku Echo.