Pražská místa v ohrožení. Fišer – Komedie – Krypta
Co tvoří hodnotu města, města jako je Praha? Jistěže ty památky, které udržujeme v provozním stavu, protože jinak bychom byli barbaři, ale už k nim jen výjimečně přidáváme něco svého. Pak pochopitelně služby, které jsou Praze takové, že se někdy a někde lze i dobře a přijatelně najíst. Dobrá je veřejná hromadná doprava. A důležitá je atmosféra, tu tvoří lidi, na kterých je to znát, jestli k tomu městu patří.
Zvláštní význam mají ve městě, jako je Praha, místa, která by se dala trochu vznešeně nazvat třeba uzlovými místy paměti. To jsou místa, kam nechodí každý, ale ti kteří tam chodí, vědí, že se tam potkají s lidmi, se kterými by se docela rádi seznámili, i když se do toho většinou nepustí nebo to nechají na příště. Tak vzniká ostatně společnost. Chodí tam, protože si zvykli a vědí, že je to jejich místo ve městě. Zastaví se tam, i když jdou kolem, jen tak ze zvyku. Jsou rádi, že se ta místa moc nemění, protože jim vyhovují, tak jak jsou. Aktuálně jsou tři taková místa v Praze v ohrožení.
Knihkupectví Fišer
Prvním je knihkupectví Fišer v Kaprově ulici. To je knihkupectví, na které si člověk, třeba já, udělal návyk za studií (blízko je FF a další školy) a myslel si, že tam zůstane na věky, aspoň do jeho smrti. Bylo to knihkupectví, které bylo dokonalé tím, jak se jen málo měnilo. Byl to vlastně spíš mírně snížený kvelb nacpaný knihami, které si tam člověk začal rovnou číst. Důležité byly velké skleněné výklady do ulice, takže chodec začal s četbou už u nich. Obsluha byla kolegiální a bylo na ní vidět, že tam není náhodou. Dobrým duchem knihkupectví byl jeho polistopadový majitel Bohumil Fišer, jehož hodnou kulatou tvář mám v živé paměti, byl to takový služebník knihy a spisovatelů, dělal jim autogramiády a co jim na očích viděl, ale sám byl u toho nenápadný a bez snahy se prosadit, jak to dělali nějací jeho dravější kolegové. V srpnu roku 2007 tiše zemřel, ale ještě předtím přemluvil svého kamaráda, nakladatele Ladislava Horáčka, aby to po něm vzal. Což Horáček udělal, nepřejmenoval krám na Horáček nebo Paseka, ale nechal mu jméno Fišer, stejně jako zachoval tu lehce starosvětskou a lehce bohémskou atmosféru místa.
Ladislav Horáček umřel loni v létě, nakladatelství a s ním i knihkupectví převzala dcera, která se nedohodla s družstvem nájemníků. O knihkupectví projevil zájem řetězec Kosmas, což je ovšem velkoprodejna, která prodává knihy jak Baťa cvičky a tak také vypadají jejich obchody. Družstvo nájemníků si našlo svého investora, který by prý z obchodu udělal literární kavárnu, kde by se ke kávě a zákuskům prodávaly knihy. Že by to byl zánik knihkupectví, které právě bylo hodnotné v tom, jak bylo nacpané knihami, takže se tam skoro nic jiného nevešlo, není třeba říkat (kdo byl třeba v Paříži ve slavném Shakespeare and Company, ví, že nejlepší knihkupectví jsou ta těsná a přecpaná).
Divadlo Komedie
Druhá ztráta je vlastně už běhu. Divadlo Komedie v Pasáži E. F. Buriana (v Jungmannově ulici) je od konce dubna prázdné a nehraje se tam, což by snad nebylo před prázdninami tak fatální, kdyby se vědělo, že se tam na podzim divadlo vrátí. A to vůbec není jisté, ba je spíš pravděpodobné, že dveře zůstanou zavřené i na podzim…
Poslednímu souboru, který v Komedii v hrál, Company cz., se v posledních sezónách skutečně příliš nedařilo, diváků rapidně ubývalo a odtáhla se od něj i kritika, pro kterou přitom divadlo Komedie bylo preferovanou štací. Konec souboru byl prožíván spíš jaksi letargicky a bez větší pozornosti a odehrál se do vytracena. Silně to kontrastovalo se zájmem, kterému se Komedie těšila před deseti patnácti lety, kdy tam působil soubor pod vedením Dušana Pařízka, jenž ho vedl angažovaným, ostře profilovaným až provokativním směrem. Komedie byla v té době výjimečným divadlem, které sice nikoli každému káplo do noty, ale svou (ostrou) chuť nepochybně mělo. Pak přišla léta spíš hubená, ale to se stává.
Stát by se ovšem nemělo, že by s koncem jednoho souboru zaniklo divadlo jako takové. To nyní nejspíš hrozí. Nebo na delší dobu. Dům patří Generálnímu finančnímu ředitelství, tedy státu, od kterého ho město Praha pronajímá za 800 tisíc ročně. Smlouva je uzavřena do roku 2300. Radní Jan Wolf mluví o tom, že prostory by potřebovaly rekonstrukci, což bude jistě pravda. Podle některých, třeba mé bývalé kolegyně v LN Jany Machalické, která osudy pražských divadel sleduje ostřížím zrakem, je to však spíš výmluva či záminka pro to, aby se divadlo dalo k ledu. Jisté je, že v současnosti není na obzoru žádný soubor, který by měl na podzim do divadla nastoupit. Není vypsané žádné výběrové řízení, žádná představa, co bude dále. Objevily se sice úvahy, že by se do Komedie mohl přestěhovat nějaký soubor, který platí ve „svých“ budovách horentní nájemné (týká se to především Divadla v Dlouhé), ale to je ve stádiu hypotéz. Spíše hrozí, že Komedie na dlouhou dobu zamrzne a Praha přijde o jedno ze svých obzvláště cenných míst. Pozitivní zprávou je, že kavárna zůstává v provozu, jak jsem teď telefonátem ověřil.
Krypta v kostele sv. Cyrila a Metoděje
Třetí ohrožené místo je dosti odlišného charakteru a jeho ztráta nehrozí a nikdo ho zavírat nechce ani si nic takového netroufne. Ale hrozí tu něco jiného, říct by se tomu dalo morální újma nebo ztráta jistého důležitého rozměru. Jde o kryptu v kostele sv. Cyrila a Metoděje, která má být vyjmuta ze správy České pravoslavné církve a převedena pod Vojenské historické muzeum. Hypoteticky by se asi nic nezměnilo. S kryptou těžko někdo pohne a těžko předpokládat, že v ní historici zřídí kasino. Jde o něco jiného, o symbolický rozměr. Dění po atentátu na Heydricha vyvrcholilo heroickou obranou parašutistů za mučednické účasti představitelů pravoslavné církve – a toto důležité spojení může být rozmělněno nebo potlačeno. Místem piety byl celek kostela a krypty, spojený s duchovní záštitou, kterou reprezentovali následovníci svatého biskupa Gorazda a jeho spolupracovníků, kněží popravených mstícími se nacisty. Že ne všichni jejich následovníci v tom obstáli, je jiná věc. Každopádně zvláštní církevní rozměr místa byl pevně spjatý s touto památkou a poskytoval mu důležitý rozměr. Je těžko pochopitelné, že někomu stojí za to ho rušit.
