Zdanit internet. Orbánův světový experiment
Proti populárnímu maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi se poprvé masově demonstrovalo. V Budapešti i dalších městech vyrazily do ulic desítky tisíc hlavně mladých lidí. Poslední srovnatelně velké demonstrace před pěti lety naopak přivedly Orbána k moci. Od té doby se těší obrovské podpoře Maďarů a vládne s ústavní většinou. Přes ni se snaží svou moc rozšiřovat, dlouhodobě zabetonovat a zbavit se soupeřů.
Za ty už dnes nepovažuje své politické rivaly, ale zahraniční investory, silné globální firmy, v Maďarsku operující zahraniční neziskové instituce a také ta média, která nemá pod kontrolou a nejdou mu na ruku. Viktor Orbán netají, ale naopak sebevědomě říká, že buduje iliberální demokracii. Prakticky to znamená, že se téměř všechna moc v zemi koncentruje v rukou vládnoucí většiny a boří se systém mocenských pojistek, brzd a rovnováh.
Většině Maďarů, s výjimkou liberálních levicových elit, jimž se dostává značné pozornosti v západních médiích, se zatím orbánismus líbil. Vytáhl zemi z hrany státního bankrotu, kam ji stáhla předchozí socialistická vláda, zbavil Budapešť závislosti na půjčkách Mezinárodních měnového fondu a Evropské unie. Lidem rostla životní úroveň, snižovaly se jim daně a Orbán za ně dokonce řešil jejich předchozí nezodpovědnost, kdy si nabrali hypotéky v eurech a švýcarských francích a po pádu forintu neměli na splácení. Premiér direktivně nařídil bankám, aby půjčky převedly do forintů v netržním, pro lidi výhodném a pro finanční domy ztrátovém kursu. O co ulevil na daních lidem, o to je zvýšil velkým firmám v energetice, telekomunikacích a financích. S výjimkou znárodnění soukromých úspor v penzijních fondech, které potřeboval na snížení rozpočtového schodku a obnovení finanční nezávislosti na zahraniční pomoci, byla většina orbánistických novinek populární. Viktor Orbán skutečně využívá daní pro prosazení svých dlouhodobých politických cílů.
Čtěte také: Sto tisíc Maďarů v ulicích. Orbán chce zdanit internet
Teď poprvé přišel s něčím pro široké vrstvy opravdu nepopulárním. Rozhodl se pro světový experiment, jímž je daň z dat stažených na internetu. Za každý gigabajt by se mělo platit v přepočtu asi čtrnáct korun. To není málo. Orbán chtěl striktně regulací zajistit, aby tu daň odvedly firmy, které internetové připojení prodávají a rozhodně ji nepřenesly na zákazníka. Daň zprvu neměla limit, až po první vlně protestů Orbánovci v neděli oznámili, že za připojení pro domácnost by se odváděla daň zhruba 56 korun měsíčně. Za firmu 438 korun. To už nejsou tak vysoké částky. Mají ale masový dopad. Přístup k internetu je podle statistik Eurostatu v Maďarsku zhruba stejný jako u nás. Výnos z nové daně není bůhvíjak vysoký. Motiv je ale zřejmý: ztížit přístup k informacím. Tedy opět krok po cestě k cíli - iliberální demokracii.
Viktor Orbán má ale na ten krok právo. Vysvětlit ho musí před svými občany, nikoliv před Evropskou komisí ani americkým ambasadorem. S výjimkou těch daní, které regulují evropské směrnice, si každá vláda může svobodně danit, co chce. Ať jsou to nezdravé potraviny, finanční transakce, nebo internet. A podle nejnovějších informací maďarský premiér tlaku ulice podlehl a internet prozatím nezpoplatní. Více zde.
Maďaři se teď bouří proti zdražení dat, zároveň jsou ale velmi citliví na peskování zvenčí, kterého se jim hojně dostává. Šedesát korun měsíčně za volný přístup k informacím můžou začít velmi rychle považovat za rozumnější cenu než zásahy do své suverenity. A Orbána to může nakonec jen posílit.
Nakonec dvě volně související poznámky na okraj. Je zajímavé sledovat chování amerických diplomatů ve střední Evropě, která prezidenta Baracka Obamu přestala jako nakonec celý starý kontinent zajímat. Z Obamových ambasadorů se v tomto regionu stávají aktivisté zasahující do vnitřní politiky země. Budapešťský chargé d'affaires André Goodfriend chodí aktivně na demonstrace proti vládě, jíž předával pověřovací dokumenty a posílá do Washingtonu seznamy „korupčníků”, které soudy neuznaly vinnými. Bývalý velvyslanec v Praze Norman Eisen tady zase nechal vykvést „antikorupční byznys”, který podstatně přispěl k šíření společenské frustrace a odklonu od tradiční k oligarchické politice. Nešťastné, často nejspíš v dobré víře vedené, aktivistické zásahy středoevropské autoritáře, populisty a oligarchy v konečném důsledku jen posilují.
