Bylo to peklo, stříleli po mně na ulici, popisuje fotograf Sýrii

VÁLEČNÝ FOTOGRAF

Bylo to peklo, stříleli po mně na ulici, popisuje fotograf SýriiROZHOVOR
Fotograf Olof Jarlbro se dostal do Sýrie ilegálně přes tureckou hranici v roce 2012, v zemi zmítané občanskou válkou mapoval boj Svobodná syrská armáda (FSA) proti režimu prezidenta Bašára Asada. Pořízený materiál publikoval o rok později v knize Syria: The War Within. Foto: Foto: Olof Jarlbro
15
Svět
Kristýna Novotná
Sdílet:

Během občanské války v Sýrii zažil těžké bombardování, stříleli po něm odstřelovači a hrozilo mu odpálení granátem. V těchto chvílích prý začne fungovat druhá část mozku a strach se odsune do pozadí. V rozhovoru pro deník ECHO24.cz to řekl švédský reportážní fotograf Olof Jarlbro, který blízkovýchodní zemi navštívil před čtyřmi lety. Do Sýrie se tehdy dostal nelegálním překročením hranice s Tureckem. Jeho srdcovou záležitostí ale i nadále zůstává spíše Nepál, kam se pravidelně vrací už téměř dvě desítky let.

Proč jste se rozhodl do Sýrie, tehdy zmítané občanskou válkou, vydat? Co vás k tomu motivovalo?

Mojí největší motivací bylo zjistit, co se v Sýrii, Aleppu skutečně děje. Pro mě coby nezávislého fotografa je nejdůležitější říct pravdu.

V Sýrii jste trávil čas po boku povstalců ze Svobodné syrské armády (FSA), která bojuje proti režimu prezidenta Bašára Asada. Měl jste možnost je poznat blíže?

Vzhledem k tomu, že jsem většinu svého času v Sýrii strávil s nimi v přední linii, tak myslím, že jsem kluky poznal celkem dobře. Je těžké to vysvětlit, ale tehdy si uvědomíte, jak je život křehký. Všechno je najednou černé a bílé, podobně jako život a smrt.

Dnes mají syrští povstalci i Bašár Asad v zemi nového nepřítele, Islámský stát, jak si v této situaci opozice stojí?

Aktuálně se na půdě OSN vedou po pěti letech trvajícího konfliktu mírové rozhovory, stále však hrozí, že veškeré dohody mohou padnout. Většina infrastruktury v Sýrii je zničená, z poloviny syrské populace se stali uprchlíci. Prvním krokem by mělo být zastavení bojů, umožnit lidem, kteří uvázli mezi bojovými liniemi, přístup k potravinám a vodě a pak začít pomalu znovu budovat poničené město. Jsou to sice malé kroky, ale důležité pro obnovení funkčnosti země. Pro většinu syrských obyvatel nejsou v zemi domy, do kterých by se mohli vrátit, jen ruiny.

Chystáte se vy sám v dohledné době do Sýrie vrátit?

Ne. Slíbil jsem rodině, že se nějaký čas válečným zónám vyhnu.

Zmiňoval jste, že jste byl se syrskými bojovníky v přední linii, měl jste strach?

Myslím, že je přirozené bát se předtím, než jdete do jakékoli války. Když už v ní ale jste, jakoby druhá část mozku převzala kontrolu, já osobně jsem fungoval bez problémů. V Sýrii jsem například na půl dne uvízl v oblasti těžkého bombardování a tehdy mi hlavou proběhlo, že by to mohlo přijít. Běžel jsem napříč ulicemi kontrolovanými odstřelovači, několikrát po mě vystřelili, ale nikdy netrefili. Dostal jsem se do džípu s nepřátelským davem a jeden z mužů vytáhl granát a křičel, že se vyhodí do vzduchu. Myslím, že každý novinář, který byl někdy v Sýrii, zná někoho, kdo tam zemřel nebo byl unesen. Dalo by se to popsat jako peklo.

Měl jsme možnost v Sýrii mluvit s obyčejnými lidmi?

Myslím, že to, být dobrým posluchačem, přichází s praxí, já jako nástroj komunikace používám fotoaparát – poslouchám životní příběh lidí a snažím se ho zachytit čočkou foťáku.

Dlouhodobě se věnujete mapování situace v Nepálu. Co vás na něm tolik fascinuje?

Nepál si neustále prochází nějakou krizí, aktuálně je to nedostatek elektřiny a pohonných hmot. Ale místní obyvatelé si i tak vystačí s elektřinou jen na několik hodin denně, v Nepálu stále převládá venkovský způsob života. Jezdím se pravidelně od roku 1998, zažil jsem revoluci i pád monarchie. Teď pracuji na projektu, v rámci kterého mapuji obnovu země po zemětřesení v minulém roce (během masivního zemětřesení zemřelo přes osm tisíc lidí a další tisíce byly zraněny, o domov tehdy přišlo více než půl milionu obyvatel – pozn. red.).

Právě vám vyšla nová kniha s názvem Refuge. Jaký aspekt uprchlické krize sleduje?

V knize Refuge se věnuji životu syrských uprchlíků v Bulharsku. Na tomto projektu jsem začal pracovat před třemi lety, uprchlíci žili v bulharských utečeneckých táborech v příšerných podmínkách, cítil jsem proto, že je důležité se tomu věnovat. Bulharsko tehdy platilo za nejlevnější zemi Evropské unie, do které se přes pašeráky šlo dostat. Což znamená, že uprchlíci v místních táborech byli také ekonomicky velmi slabí.

Nedávno vyšel ve švédských novinách Expressen váš článek o tom, jak se otočila švédská vláda ženám ve válce zády. Vzbudil velký ohlas. O co šlo?

Stačí se jen podívat na statistiky a hned je vidět, že je něco špatně. Více než 70 procent uprchlíků žádajících ve Švédsku o azyl jsou muži, příchozí mladších 18 let jsou to pak z 90 procent chlapci. Moje vlastní dcera se mě jednou zeptala: kde jsou všechny matky a děti? Většina lidí si myslí, že ženy a dívky jsou někde schované v bezpečí, tak to ale není, většina z nich zůstala v Sýrii. V daném článku jsem navrhoval, aby se zavedly kvóty na celé rodiny včetně žen a dětí. Text vzbudil debatu, hodně se sdílel i četl.

Jak je to aktuálně s uprchlíky ve Švédsku?

V této chvíli máme přibližně 160 tisíc uprchlíků. Má to obrovský dopad na infrastrukturu i školy, nemocnice jsou přeplněné. Na na hranicích s Německem jsme obnovili pohraniční kontroly.

Švédský fotograf Olof Jarlbro (*1978) se ve své práci zaměřuje především na fotografování politické situace v Nepálu, zachytil také průběh občanské války v Sýrii a aktuálně se věnuje mapovaní uprchlické krize. S focením začal ve svých dvaceti letech, o dva roky později se přestěhoval do New Yorku, kde vystudoval fotožurnalistiku. Nepál navštívil poprvé v roce 1998, kam se od té doby pravidelně vrací. Nějaký čas pobýval i v Česku – v roce 2006 nastoupil na pražskou FAMU. Jeho reportážní fotografie publikuje celá řada světových deníků, online serverů i časopisů, včetně těch českých. Jeho se snímky se objevily například v týdeníku Reflex, Instinkt nebo v cestovatelském měsíčníku Lidé a země. Je práce vyšla v několika knihách: The Falling Kingdom (2008), Stonefactory (2010), Nepal and Mao (2011), Syria: The War Within (2013). Jeho nejnovější publikace nazvaná Refuge (2016) se věnuje uprchlické krizi.

Čtěte také: Příliv uprchlíků z Turecka do Řecka se opět prudce zvýšil

A znovu. Summit EU hledá s Tureckem dohodu o migrantech

Byl jsem sluníčkář, ale teď nechci vidět věci černobíle, říká Šibík

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články