Podivná válka proti Islámskému státu

Vraždění pod praporem Islámského státu v Paříži nese po třech týdnech ovoce. Západní Evropa to Islámskému státu vrací. Britská dolní sněmovna ve čtvrtek schválila letecké útoky proti Islámskému státu v Sýrii, a od té doby (do soboty večer) provedlo Královské letectvo dva nálety. „Poslední noc byla svědkem akce RAF v plné síle,“ prohlásil ministr obrany Michael Fallon po první vlně. Obou náletů se zúčastnily čtyři stíhačky. Připomíná to vtip z druhé světové války, kdy Hitler tlačí na Jozefa Tisa, aby slovenská armáda pomohl Wehrmachtu na východní frontě svým tanky, Tiso nabídne tři, a když je Hitler nespokojen, zoufale zvolá: A to vám mám dát všechny čtyři?

I Německo minulý týden schválilo vojenské angažmá v boji proti IS, což bude v tomto případě znamenat nikoliv bojové, ale průzkumné lety z Turecka. Ranní směna bude zahrnovat dvě letadla, odpolední taky dvě.

Francie je tradičně bojovnější, ale i ona v odvetu za Paříž při vysoce medializovaném útoku na hlavní město IS Raku shodila z deseti letadel dvacet bomb.

Statistika amerického ministerstva obrany, na jehož letectvu už déle než rok spočívá hlavní tíha bojů, vypadá s devíti tisíci útoků na první pohled impozantně, jenže na cíle IS v Sýrii, kam se dnes, poněkud na úkor Iráku, upírá hlavní pozornost, prováděli Američané v posledních měsících průměrně sedm útoků denně. Po Paříži i oni nálety zintenzivnili – a po sestřelení ruské stíhačky Tureckem zase utlumili. Teď hlásí, že jim dochází munice.

Konzervativní komentátor Charles Krauthammer srovnal číslíčka americké armády s čísly z kampaní, které Amerika vedla před šestnácti lety v Kosovu – průměr 138 denně – a před 24 lety v Iráku – 1100 denně. V obou těchto taženích se navíc počítalo i s nasazením vojáků v terénu. Dnes proti nepříteli, o němž vysocí politici sami říkají, že je krajně nebezpečný (a rozhodně je mnohem nebezpečnější, než bylo třeba Miloševičovo Srbsko za války o Kosovo), nikdo s nasazením pozemního vojska nepočítá. Zůstává u z vojenského pohledu zbabělé války ze vzduchu.

Zdá se, že jediný velký hráč, který bojuje proti IS s jakousi vervou, je dnes Rusko, bohužel se svou vlastní tradicí přesnosti v palbě a ohledů na civilní obyvatelstvo.

Proč se tato podivná válka vlastně vede, proč je takový nesoulad mezi rétorikou západních státníků a skutečným nasazením západních armád? Proč se aspoň víc netlačilo na Turecko, přes jehož území Islámský stát evidentně udržuje či donedávna udržoval většinu spojení se svými partnery a dobrovolníky ve světě? Skutečný důvod je v tom, že většina západní politické elity je zvyklá dělat politiku vlastně už jen symbolicky.

V časech, kdy se kombinuje přistěhovalecká vlna z Blízkého a Středního Východu a Afriky s teroristickým útokem nebo aspoň poplachy, ale přece jen vzniká potřeba simulovat nějakou činnost. Jiná možnost by byla vytvořit pevnost Evropa, tedy tzv. vnější schengenskou hranici, po níž volá čím dál víc nejen středo-, ale i západoevropských politiků. Dokud ale fatalismus a pasivitu v sobě nepřekoná německá vláda, žádná skutečná ochrana schengenské hranice nebude.

A z Německa přišly na konci týdne čísla, která budou v této virtuální době mít asi větší význam než počet uskutečněných letů nad územím Islámského státu. Týkají se popularity kancléřky a vlády po čtvrt roce migračního chaosu a otevřených hranic. Vyplývá z nich, že Angela Merkelová v prosinci stabilizovala propad svůj i propad pro svou stranu. Sice s její přistěhovaleckou politikou i nadále nesouhlasí téměř polovina obyvatelstva, ale oproti listopadu si znatelně polepšila. Důležitý je trend, který se do minulého měsíce vyvíjel pro ni špatně, ale teď se propad, aspoň prozatím, zastavil. Napovídá to, že v Německu sice těsně, ale přeci jen chybí kritická masa, která není ochotna tolerovat deklarovanou nemohoucnost svojí vlády, masa lidi, kteří by si vynutili změnu vládní linie dřív, než se začnou řešit symptomy nového stavu a bude pozdě. A že v této zemi klíčové pro budoucnost Evropské unie převažují lidi, kteří se místo akce spokojí s akcionismem a prodáváním horkého vzduchu.