Obrovský kontrakt na africkou železnou rudu

Společnost Rio Tinto dosáhla dohodu s vládou afrického státu Guinea. Anglo-australský gigant a jeho čínský partner Chalco společně se Světovou bankou se dohodly na investici ve výši 20 miliard dolarů. Její součástí je nejenom otevření ložiska Simandou, ale také stavba nové železnice za sedm miliard dolarů do 700 km vzdáleného hlavního města Conakry, výstavba nového přístavu s hlubokou vodou a rozvoj infrastruktury za další miliardy. Pro těžaře by bylo mnohem lacinější, kdyby dopravu orientovali do sousední Libérie, ale guinejská vláda na to nepřistoupila.

Firma bude řídit železnici a přístav třicet let a pak jejich vlastnictví přejde do státních rukou. Těžba je plánovaná ve výši až 95 milionů tun rudy ročně, což by z ložiska Simandou udělalo pátého největšího světového producenta.

Všimněte si posunu při uzavírání těchto dohod. Dřív by se těžař s vládou dohodl na odvodech několika procent z ceny vytěžené rudy, ale dnes je donucen elektrifikovat zemi, stavět železnice a přístavy. Pokud podobné smlouvy uzavírá Čína, pak jejich součástí bývá výstavba škol a nemocnic, ale i uplatnění čínských expertů při řízení země a smlouva o pronájmu zemědělské půdy. Dochází tím k dvojímu procesu - skutečné proměně země, ale i k takovému posílení čínské role, který bývá přirovnáván novému imperialismu.

A co kdyby podobné smlouvy, které mění svět, uzavírala třeba Evropská unie či několik jejích států? Vůbec to není možné – pro množství rozdílných zájmů a svazujících předpisů jsme ztratili schopnost podobné kontrakty uzavírat. V tomto byrokraticko-manažerském bodě je úpadek Evropy snad nejlépe viditelný.

Čtěte také: Zlato na minimu. Trhem otřásl pád akcií těžařských firem

Čtěte také: Nikl a měď. Co nám říkají nejisté ceny základních kovů

Čtěte také: Čínskou ekonomiku zasáhla železná krize

Čtěte také: Platinová jízda: ohrozí krize v Rusku a JAR výrobu aut?