Nejkrásnější závod na světě

Jeden výjimečný podnik, který se zcela vymyká všem ostatním, se koná v květnu v Itálii. Pod názvem Mille Miglia se skrývá nejen jeden z největších silničních závodů světa, ale také ohromná show pro všechny, jichž se nějakým způsobem dotýkají klasické i moderní automobily. Ty nejkrásnější vznikaly v době, kdy se ještě nešetřilo na materiálu ani designu, kdy výrobci nebyli spoutáni pravidly a předpisy či nároky na bezpečnost nedeterminovaly tvary karoserií.

Mille Miglia staví na základech položených již v roce 1927. Tehdy se několik šlechticů z Brescie rozhodlo uspořádat závod dlouhý tisíc mil (1600 km), který se měl stát (a stal) jakousi konkurencí tehdejším závodům na okruhu Monza u Milána. Během několika málo let si soutěž z Brescie do Říma a zpět získala takový věhlas, že se na ni hlásily tovární týmy i soukromníci z celého světa (včetně například amerických značek). Soutěžní série zažila svůj vrchol v polovině 50. let, kdy ji opanoval slavný jezdec Stirling Moss s vozem Mercedes-Benz 300 SLR. V roce 1955 dokázal osmiválcové monstrum provézt Itálií v rekordním čase 10 h 21 min a 48 s, což znamenalo průměrnou rychlost téměř 160 km/h! Jen připomínáme, že se jezdilo v provozu, se zástupy fanoušků po trati. V té době došlo při velkých závodech k sérii tragických nehod, které navždy ukončily éru nespoutaného, divokého závodění. Při tragédii v Le Mans zemřelo přes 80 lidí právě kvůli hořícímu mercedesu, který vylétl z trati. Roku 1957 se jela poslední Mille Miglia, taktéž poznamenaná pachutí smrti – Ferrari 335 S vylétlo z trati a zabilo nejen řidiče a spolujezdce, ale i devět diváků. To byl definitivní konec závodu v tehdejší podobě.

Na pět set posádek

Dnes se Mille Miglia (MM) jezdí jako setinová soutěž veteránů, které sice jedou velmi svižným tempem krajinou (za doprovodu policejních motocyklů a aut), ale nesoutěží již na čas. Plní tzv. testy přesnosti, při nichž mají za cíl ujet danou vzdálenost v přesném čase. Do závodu jsou připuštěny pouze automobily, které soutěžily v původní sérii z let 1927 až 1957, přičemž se jedná asi o 1100 různých modelů aut nejzvučnějších značek. Existuje výrazný přetlak poptávky, do závodu se hlásí přes 2000 posádek, ovšem pořadatelé jich vybírají pouze 456 (což je samo o sobě obrovské číslo). Jedná se o velmi prestižní událost, na které se scházejí nejen špičky z oboru klasických automobilů, ale také slavné osobnosti ze světa sportu, kultury, filmu či politiky. Své napovídá i startovné, které činí 8400 eur, a přitom v něm není započítáno ubytování, benzin ani servisní a doprovodná vozidla. Dostat se na start je samo o sobě vítězství.
Jak soutěž probíhá? Už v úterý 12. května se Brescia zaplnila závodními vozy, které přijížděly na technickou přejímku. Pořádala se úvodní recepce, registrovala auta, doprovody, servis, média. Tak to pokračovalo i ve středu, kdy už většina závodníků odpočívala a připravovala se na vypětí, jehož si v následujících dnech užili opravdu vrchovatě. Ve čtvrtek byl čas startu – a nejlepší příležitost si prohlédnout celé startovní pole, jež doslova obsadilo celý historický střed Brescie. Jestli vás zajímá, co je ve světě starých aut „nejvíc“, uvidíte to právě v den startu. Řady ferrari, alf romeo, bugattek, nejrůznějších fiatů, porsche, jaguarů, bentleyů či mercedesů doplnily nejrůznější rarity typu cisitalie, siaty a dalších. Není prostor popsat startovní pole, aut je nepočítaně.

Během odpoledne se davy fanoušků a závodníci postupně přesunují na Viale Venezia, odkud se tradičně startuje. Už předem jsme věděli, že Mercedes-Benz (který se stal hlavním partnerem soutěže) chystá připomínku 60. let od zmiňovaného vítězství v roce 1955, ale musím uznat, že nás překvapil. Na startu se totiž čestně objevily všechny tři soutěžní vozy SLR (skvosty nedozírné hodnoty), přičemž se startovním číslem 722 přijel sám Stirling Moss! Mercedes pojal oslavu výročí opravdu ve velkém.

400 km denně

Poté už začal samotný závod. Kolona 456 závodních aut se hnala Itálií opravdu rychle, přičemž předvoj jí dělalo 75 modelů ferrari v rámci tzv. tributu. K tomu je třeba připočíst další nadšence, kteří kolonu následují ve svých klasických autech či moderních supersportech. Kolona má všude absolutní přednost a na své pouti Itálií projíždí stovky historických měst plných diváků, kteří považují MM za svátek. A tím také je – svátkem aut, který se nemůže konat nikde jinde než v divoké Itálii.

Denně závodníci ujedou v průměru 400 km, někdy více, jindy méně. Pravidlem je, že se jede denně 12 až 14 hodin, samozřejmě se zastávkami kvůli jídlu, doplnění paliva či nějakému technickému problému. Řídit auto z roku 1927 je samozřejmě něco úplně jiného než jet po trase v moderním voze, takže vypětí je ohromné. Ale v tom je to kouzlo – noční průjezdy klasických aut osvětlenými městy či volnými silnicemi se zapisují mezi nezapomenutelné zážitky. Vyhrává každý, kdo během čtyř dnů zdolá 1600 kilometrů trati a v Brescii opět najede na rampu. A co se týče bodů? Letošní 33. ročník MM vyhrála symbolicky posádka č. 33, Argentinci Juan Tonconogy a Guillermo Berisso s Bugatti T40 z roku 1927. Gratulujeme!

Verdikt:

Mille Miglia je opravdovým svátkem aut. Pro závodníky je určitě velkou výzvou, vyžaduje soustředění, fyzickou i psychickou odolnost. Ne každý zvládne čtyři dny v šíleném vypětí, ne každý dokáže dojet až do cíle. Náročnost MM na lidi i stroje je extrémní a závodníci musejí navíc splnit celkem 84 testů přesnosti, ve kterých je nutné ještě uspět. Vítězství tu rozhodně není zadarmo – což platí nejen o náročnosti soutěže, ale i ceně startovného a souvisejících nákladů. Jako zástupce médií jsem již počtvrté následoval celý závod v novinářském autě a musím přiznat, že i to bylo dost náročné. Člověk prostě přepne na jiný režim, hledá svoje hranice, přičemž je vyžadována neustálá soustředěnost, protože nebezpečné situace vznikají jedna za druhou. Je to dobrodružství, přitažlivé, omamné… Pokud si příště v polovině května uděláte čas, jeďte se určitě na tuhle parádu podívat, stojí to za to.