Když individuum ukradne profil na Facebooku

Sociální sítě jsem nikdy neměl rád, zvláště Facebook. Vstoupil jsem na ně v zásadě z donucení, protože v dnešní době je to nezbytný marketingový nástroj. Pro média zvlášť. Osobně nakonec preferuji Twitter, který je charakteristický především sdílením informací a odkazů na zajímavé texty a nedává prostor nekonečnému žvanění a sdílení banálních fotografií ze soukromí.

Na Facebook jsem vstoupil až poté, co jsem zjistil, že neznámé individuum vytvořilo můj falešný profil a pod mojí identitou sbíralo přátele především z řad politiků nebo členů tehdejší vlády. Když těchto „mých“ přátel bylo přes sedmdesát, začal jsem se trochu obávat, jaké další aktivity ono individuum s mou tváří začne páchat. Byl jsem v té době šéfredaktorem Lidových novin a vystupování veřejně činných osob na sociálních sítích se začalo brát vážně a média je běžně monitorovala. Všechny tyto přátele jsme začali oslovovat a upozorňovat, že se jedná o falešný profil, riziko možného problému se ale nezmenšovalo.

Nápravy přes Facebook se mi nedařilo dosáhnout, systém nekomunikoval, mé upozornění ignoroval, nakonec jsem si musel najmout specializovanou IT agenturu (řešila i jiné problémy s falešnými e-maily odcházejícími pod mým jménem), jíž se podařilo falešný účet hacknout a sprovodit ze světa. Pak jsem na Facebook vstoupil oficiálně. Facebook, tato komunitní organizace se systémem veřejných, ale hlavně neveřejných pravidel, proti tomuto zneužívání nebyl ochoten nic podniknout (jistě jsem nebyl sám, kdo se s takovým problémem setkal), přitom v jeho veřejných pravidlech se to jen hemží slovy o korektnosti, dodržování slušných pravidel, ochraně soukromí a omezování nevhodného obsahu. Přistupuji tedy k tomuto nástroji s maximální obezřetností a vědomím, že vše, co na Facebook dám, může být použito proti mně.

Na druhé straně Facebook významně pomohl při rozjezdu deníku Echo24.cz i našeho Týdeníku Echo. Vstoupili jsme na trh v době, kdy se česká média začala oligarchizovat a koncentrovat do rukou několika politických a podnikatelských skupin. Byl to Facebook, pomocí nějž jsme se dostali do povědomí čtenářů, a jako většina nově vzniklých internetových médií máme docela významné procento přístupů právě z něj či jiných sociálních sítí. Pomohl deníku Echo24.cz dostat se z izolace, jež nám kvůli oligarchizaci českých médií hrozila.

Facebook a další sociální sítě také významně omezují hrozbu, která z oligarchizace plyne, a tou je kontrola nad veřejnou debatou. Čeští miliardáři utratili miliardy korun, aby tuto kontrolu získali, ale sociální sítě spolu s malými nezávislými médii onu hrozbu otupují a znehodnocují návratnost miliardových investic. Avšak ani sociální sítě nejsou zcela bez společenského rizika. Facebook je globální hráč, má téměř 1,5 miliardy uživatelů na celém světě, má obrovský vliv na dění v jednotlivých zemích, přitom jeho pravidla určuje úzká skupinka vůdců komunity. Řada pravidel není veřejně známá, řada se jich neustále mění, a už vůbec nic se neví například o trestním řádu, tedy o různých formách blokací, omezení, mazání příspěvků a profilů za porušení veřejně deklarovaných pravidel, která ale mohou být vykládána různě.

Měli jsme s Facebookem minulý týden takový malý incident. Je nám jasné, že do prostoru komunity vstupujeme dobrovolně, to však neznamená, že nemůžeme poukazovat na nesmyslnost nebo hloupost pravidel a především upozorňovat na rizika, která jsou s obrovským vlivem Facebooku spojena. Jsme přece členy jeho komunity. Více si o tomto našem incidentu můžete přečíst v textu Martina Weisse „Nejste komunita, ale zboží. A my s vámi budeme manipulovat“.