Show o výměně českých a norských sociálních pracovníků?

Česká televize zrovna vysílá (listopad 2015) reality show Zlatá mládež, možná aspiranta na televizní událost podzimu. Vůbec se ve státní televizi žánr reality show v posledních letech pohnul, zambiciózněl, zdobrodružněl, pokouší své možnosti a hledá své poslání. Kudy dál? Protože za některé opusy (Ptáčata, Třída 8.A, nyní Zlatá mládež) může produkce téže ženy – Kamily Zlatuškové – je rozhovor právě o Zlaté mládeži, o typech pořadů, které se vysílají v Norsku a které nás na českých obrazovkách třeba taky čekají, nebo o odpovědnosti vzdělaného člověka.

Takřka ve všech materiálech, které jsou s vámi spojeny, se k vaší práci důsledně uvádí spojení, že jste kreativní producentka. Znamená to něco jiného než pleonasmus?

Máte pravdu, je to pleonasmus. A taky termín, který jsem nevymyslela. Vznikl při rekonstrukci producentského systému v České televizi a je to návrat k systému devadesátých let. Já samozřejmě užívám jen termín producentka, protože onu nadbytečnost přívlastku bez nového významu cítím. Ostatně podobně nadbytečně se projevují ti, kteří mi posílají náměty na nové pořady se zdůrazněním, že mají tři vysokoškolské tituly. To je vždycky známka toho, že ten nápad nebude stát za moc. Sestavila jsem si svou vlastní tvůrčí skupinu, která vyvíjí projekty a předkládá je programové radě, kde sedí generální ředitel a další ředitelé jednotlivých sekcí v ČT. Ti rozhodují o tom, jestli se projekt bude realizovat a diváci ho uvidí na obrazovkách. V Brně jsme producenti dva, druhý je producent náboženské tvorby, moje vymezení je multižánrová skupina. Podobnou má v Ostravě Katka Ondřejková a v Praze Čestmír Kopecký, kterému – když jsem na vážkách, zda se něco daří – volávám o radu nebo útěchu. Ale to jsme se od producentských přívěsků dostali k producentským depresím.

Pochopitelně, protože u jednoho přívlastku to nekončí. V posledku se taky hodně píše, že jste producentka odvážná. To je co?

Zachytila jsem to taky, ale v souvislosti se svým jménem jsme spíš slyšela přílepek nezodpovědná. Skutečně se necítím kdovíjak odvážná. Zrovna jsem se vrátila z Norska, kde jsem byla na producentské výměně a hodně mluvila se svými kolegy z tamní televize. To, co dělají oni, to je odvaha a punk. Navíc jim závidím publikum, které jejich práci chápe a oceňuje. Takže tu svou práci bych nepřeceňovala.

Co tedy Norové dělají? Tedy pokud třeba nechystají reality show o svém vztahu k českým dětem.

Počkejte, my jsme s jedním producentem s lehkou nadsázkou opravdu spekulovali nad nápadem udělat show o výměně sociálních pracovníků. Byl by to skvělý reality formát, kde by obě strany nejspíš koukaly, jak to u protějšku funguje. Protože ta takzvaně česká kauza obou bratří je velké téma také pro ně a úplně stejně jim rezonuje. Stejně jako my jsme v rozpacích, co si o tom myslet, jsou v podobném rozpoložení Norové. Čili nežijeme v jiné realitě než oni.

Hezký sen. A ta realita?

Řekněme si několik příkladů. Tak třeba norská televize dělá talkshow dohromady se švédskou. Oba jazyky jsou si sice podobné, ale ne dost, takže pořad vzniká v angličtině. A celebrity se můžou přetrhnout, aby v této talkshow pro nějakých třináct milionů vystoupily. Jezdí jim tam třeba Angelina Jolie, když jsem tam byla já, téměř ve dveřích jsem se míjela s bývalým generálním tajemníkem OSN Kofim Annanem. Ale v hledáčku mám spíš fenomén Slow TV. Všecka ta mnohahodinová pásma jedoucích vlaků, hořících ohňů nebo pletení svetrů, která popírají principy dynamické tvorby. Na jaře se pojedu podívat, jak se bude dělat „nejrychlejší řeka“. To je ta odvaha, o kterém jsme mluvili: zablokovat hlavní kanál pro to dvanáct nebo dvacet hodin jednoho obrazu s vědomím, že diváci to respektují. Druhá věc, která mě přitahuje, je „hybridní drama“. V létě běželo poprvé. Byl to mysteriózní příběh, odehrávající se v reálném čase na lodi. Každý den vidí diváci patnáct minut detektivního příběhu, které vznikají opravdu téhož dne. Přitom se odehrává na té lodi a diváci mají možnost interakce. Náleží k tomu ještě talkshow. Teprv se to rozjíždí, ale v Norsku to mělo obrovskou sledovanost. A poslední, co jim teď půjde do vysílání, je vzdělávací show jejich nejslavnějšího moderátora (mimochodem muslima), který na vlastní kůži zkouší přírodní zákony. Jeden z nich třeba říká, že když vystřelíte pod hladinou, kulka se v nějaké vzdálenosti působením tlaku zastaví. A on si stoupne na hranici tohoto zastavení. To už je na mě moc, tak odvážná nejsem. Ostatně taky to štáb v Norsku nesměl natáčet, povolili jim to až v Polsku. A jestli se mě zeptáte, jak to s moderátorem dopadlo, rovnou říkám, že nevím.

Celý rozhovor najdete v novém speciálu Týdeníku Echo 30 ROZHOVORŮ, který si můžete objednat zde.

Kamila Zlatušková (34) je producentka, dramaturgyně, scenáristka a režisérka, pedagožka. Studovala scenáristiku a dramaturgii na JAMU, žurnalistiku na Masarykově univerzitě a v rámci stipendia v USA obory Film Studies a Broadcasting. Na kontě má třeba dokumentární filmy Koza, K oblakům vzhlížíme, Show!, seriál Expremiéři či pořady Tečka páteční noci a Monoskop.