Velké kauzy už nemají dopad. ANO těžko spadne pod 20 procent

Za půl roku budeme vědět, jak dopadly volby. Výsledek nebude záviset ani tak na tom, kolik procent získá očekávaný vítěz, ale spíš kolik voličských hlasů propadne, když některé strany nepřekročí pětiprocentní hranici. Tvrdí to Daniel Prokop, ředitel politických výzkumů společnosti Median, jedné ze čtyř významných agentur provádějících volební výzkumy. Právě propadlé hlasy určí, jak velkou sílu bude mít příští hegemon.

Prokop trvá na tom, že lidé mohou dobrým výzkumům věřit, i když v minulém roce agentury neuspěly při referendu o brexitu ani při prezidentských volbách v Americe a Rakousku. V rozhovoru s Týdeníkem Echo přirovnává prognózy volebních výsledků k předpovědi počasí: „Také tam hodně závisí na čase. Týden dopředu nebo tři dny dopředu se počasí předpovědět dá. Měsíc dopředu určitě ne,“ podotýká Prokop.

Má tedy dnes smysl sledovat aktuální předpovědi voleb do české sněmovny?

Je těžší něco předpovídat, když se rozpadly tradiční linie politiky a když se objevily nové strany. Hodně lidí váhá do poslední chvíle. Dělali jsme loni výzkum na Slovensku, kde nám jeden den před volbami řeklo patnáct procent lidí, že nevědí, jak se rozhodnou. Tím se to ztěžuje, ale je to inspirace pro příští výzkumy. Hodně výzkumů, které jsme dělali od devadesátých let, předpokládá, že člověk má určité preference a nějak už se rozhodl. Ale nepočítají s tím, že jste ze šedesáti procent volič ANO, ze čtyřiceti procent lidovců a teprve se nějak budete rozhodovat pro některou z těchto stran. Tradiční průzkumy vás donutí do té jedné odpovědi – a tím mohou zvyšovat svou nepřesnost.

Neúspěch průzkumů v Americe byl právě v tom, že zanedbal nerozhodnost voličů?

Jedna z chyb opravdu byla, že výzkumy odřízly nerozhodnuté voliče, kteří si dosud mezi kandidáty nevybrali. Tím předpokládaly, že se rozdělí ve stejném poměru jako ti rozhodnutí, tedy 52 procent pro Hillary Clintonovou. Jenže oni se rozdělili 70 ku 30 pro Donalda Trumpa. A když je pak nerozhodnutých voličů v tzv. swing states (ve státech, kde bývá mezi kandidáty demokratů a republikánů těsný rozdíl – pozn. red.) pět až sedm procent, může to v nich rozhodnout. Ty výzkumy se nemýlily o deset procentních bodů, ale mýlily se dost na to, aby neodhadly celkový výsledek prezidentských voleb. Výzkumy se přitom mohly nerozhodnutých dotázat, ke komu se spíše kloní. Viděly by, že z nerozhodnutých bude profitovat spíše Trump. Podobný typ chyby jsme zažili v prvním kole českých prezidentských voleb v roce 2013. Všichni se ptali, koho budete volit, a nepřipouštěli, že voliči jsou hodně nejistí. Třeba Schwarzenberga chtělo volit třináct procent, ale přemýšlelo o něm zřejmě už v prosinci okolo 25 procent – a většina se k němu nakonec přiklonila. V datech se dnes skrývá větší nejistota, dá se ale dobře popsat a přiznat čtenáři.

Jak máme rozumět třeba tomu, že dnes tvrdí až 35 procent voličů, že budou volit hnutí ANO?

ANO by podle našeho odhadu dostalo 28,5 procenta. Ale kdyby ho volili všichni, kdo ho vážně zvažují, dostalo by 34. Kdyby ho volili jen ti, co si tím jsou opravdu jistí, může dostat jen 21 procent. Když to tak řeknete, pak přiznáte, že ve výzkumu je velká nejistota a že toho tolik neříká. Ale je to rozhodně férovější, než když řeknete, že ANO dostane 28,5 procenta plus minus dva procentní body statistické odchylky. To je nesmysl. Může to fungovat v době dotazování, ale nefunguje to ani tři týdny dopředu.

Kolapsům ve výzkumech je tedy možné předejít, a přesto ještě něco říci?

Ano, ale mohou být i další chyby. V Británii se extrémně liší voliči podle regionů, proto musíte zemi velmi dobře pokrýt podle regionů a v rámci regionů mít velmi dobré podvýběry. V rámci Británie a také při loňských slovenských volbách (tehdy uspěl populista Kotleba, s nímž nikdo nepočítal – pozn. red.) byly potíže s ochotou přiznat volbu. Na Slovensku jsme v předvolební dny dělali průzkumy pomocí telefonu a on-line dotazů. Teprve začlenění on-line sběru pomohlo odhadnout podporu Kotleby, ke které se lidé jinak báli přiznat. V Americe byl další problém v tom, že se ptali jenom lidí, kteří říkají, že jdou volit. Když na první otázku řeknete, že nejdete, vyhodí vás z výzkumu. Ve státě Pensylvánie, který v předpovědích relativně hodně nevyšel, je 27 procent vysokoškoláků – a oni jich přitom měli ve vzorku 45 procent. Ten postup vysvětlovali tím, že vysokoškoláci jsou ochotnější zúčastnit se voleb, jenže to může být i tím, že jsou ochotnější účastnit se výzkumů. Neúspěch v Pensylvánii byl způsoben tím, že přišlo mnohem víc bílých voličů bez vysokoškolského vzdělání. Všechny akademické průzkumy i dobré české průzkumy by tomu zabránily. Nechci se úplně kasat, ale je pravda, že v krajských volbách v České televizi jsme díky optimalizaci všech těchto postupů trefili 12 vítězů ze 13. I když vždycky záleží na tom, co se před volbami změní.

Za určitých podmínek tedy můžeme průzkumům před volbami věřit. Je ale možné podle současných preferencí věrohodně říci, kdo bude strany volit za půl roku?

Kdyby volili hnutí ANO jen přesvědčení voliči, má kolem dvaceti procent. Je málo pravděpodobné, že spadne pod tuto hranici. To by se musela stát totální kauza, která by zdiskreditovala lídry hnutí, ovšem ani hodně velké kauzy dnes nemají dopad. Ale zisk může vyrůst až na 35 procent. Můžeme si vzít inspiraci z trojích minulých voleb, kdy vedoucí strana začala mít problémy a kdy se preference první a druhé strany vyrovnaly. Neříkám, že se to stane znovu, ale běžně se stává, že za posledního půl roku dvě vedoucí strany promění své preference klidně o šest procentních bodů. Může dojít k velkému boji. Na druhé straně se dosud nestala jiná věc. Dnes vede ANO před ČSSD o nějakých devět nebo deset procent, přitom se v posledních třech volbách nikdy nestalo, aby to vedoucí strana úplně ztratila a nevyhrála. To jsou informace, z nichž se dá vycházet, ale to je tak všechno, co průzkumy půl roku před volbami říkají.

Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo nebo na EchoPrime