O síle slov. Pravda je většinou šedivá a nudná

Žijeme v době, kdy nic není staršího, než včerejší noviny. Inflace irelevantních a nespojitých informací, které média denně chrlí, způsobují naší nevrlost a otupělost. Informací je moc, éter jimi doslova přetéká. Přeskakujeme, čteme jen titulky, odbíháme od zpráv, přelétáváme očima celé stránky, scrollujeme rychle a účinně, aby nám nepraskla hlava. Myslíme si, že se tím chráníme před přehlcením. Jenže opak je pravdou. Právě tohle z nás dělá oběti.

Snad žádná metoda války nezaznamenala v posledních deseti letech takovou renesanci, jako propaganda. Všemi opovrhovaná a v postkomunistickém světě mnohokrát vysmívaná, směšná a archaická, ta, které už nikdo nenaletí. Tak byla vnímána propaganda, na kterou jsme se byli schopni upamatovat. I Ty můžeš zasadit úder imperialistům včasným příchodem do práce! Pryč s velezrádci a špióny západu! …Tak jsme se za břicha popadali, až nám v tichosti kdesi v závětří začalo růst monstrum mnohem nebezpečnější. Aldous Huxley kdysi ve svém sci-fi románu oponoval Orwellovi, že k ovládnutí lidí nebude potřeba cenzura, ale naopak přebytek informací. A hlavně zábava. Moře zábavy. Ubavit se k smrti. Všiml si totiž (asi díky Neilu Postmanovi), že zábava má na lidský mozek návykové účinky. Je-li v moři irelevantních informací jedna zábavná (strašidelná, bizarní, směšná nebo pobuřující), vyberu si určitě tuto a ne jinou. Teoretikové propagandy toto pochopili už za Goebbelse, proto se točilo v Říši tolik filmů. Ostatně i komunisté dobře věděli, že když si stovky tisíc školních dětí zaslzí nad planoucím Husem, budou už spolehlivě do smrti nenávidět ty zlé farářské obličeje, co ho upálily.

Než jsme se stačili vzpamatovat, máme v zemi svět médií, která (až na veřejnou službu) patří téměř všechna oligarchům (je mi líto, kapitalisty je nazvu, až uvidím po dvaceti letech jejich přínos České republice a budu ho moci zhodnotit). Tato média mezi sebou soutěží o naši pozornost legitimním způsobem – snaží se, aby ty miliony informací, které nabízejí, byly co nejzábavnější. Díky tomu vyhledáváme stále bombastičtější a dráždivější titulky a obsahy, protože ty včerejší už nestačí. Pravda, ukrytá v informaci, je většinou šedivá a nudná jak stará myš a proto nikoho nezajímá. Informace spolu nesouvisejí, jen se snaží čím dál tím víc pošimrat naše centrum citlivé na emoce.

Důvod, proč jsou tak úspěšné všechny eurokachny o zlém Bruselu, který pořád něco zakazuje, je ten, že kachna je většinou tak bizarní, že média neodolají. Vysvětlení, jak to bylo doopravdy, je vedle toho samozřejmě dosti nudné. Kdo by ho publikoval?

Vedle nás, na východě Evropy, vyrostl do obludných rozměrů režim, který s propagandou stojí a padá. Nejenže vymývá šikovně mozky lidem v zemích, na které si dělá znovu zálusk, ale především vymývá mozky všem kolečkům svého domácího stroje – aby do sebe hezky zapadala, otáčela se a nezlobila. Vadná kolečka (novináře, oponenty, konkurenty) střílí.

Do svého informačního stroje investuje stovky milionů dolarů. My (až na slabomyslné) už stěží uvěříme, že nás Putin spasí. To je jedno od čeho (islám, Západ, zkaženost, válka). Ale sto čtyřicet milionů Rusů už tomu věří. A my máme problém.