Stalin byl geniální i šílený. A hlavně osamělý, vzpomíná jeho vnuk
Diktátorův potomek hodnotí
NOVÉ
Jeden z nejkrutějších vládců lidské historie, bývalý sovětský diktátor Josif Stalin, nebyl žádný hlupák, který jen sedí nad globusem a rozpoutává války. Obdivuhodně se třeba vyznal ve filozofii, prohlásil v rozhovoru pro ČT 24 jeho vnuk Alexandr Burdonskij.
Burdonskij si zakládá na tom, že je spíš než vnukem známého vůdce režisérem. Připouští ale, že si žil lépe, než většina dětí jeho generace, byť to označuje za život „za plotem“. „Stalin pro mě nebyl děda jako každý jiný. Viděl jsem ho velmi zřídka. Dostat se k němu bylo pro kohokoli velmi obtížné. Muselo se zavolat jednomu, druhému, třetímu. Pokaždé bylo nutné zjišťovat, jestli na vás má čas, nebo ne,“ vzpomínal v rozhovoru pro ČT24.
Burdonskij už v minulosti neváhal svého dědu označit za tyrana. I tentokrát se ale snažil přesvědčit o tom, že pohled na Stalina by se neměl zjednodušovat. „To nevylučuje schopnosti člověka. Nevylučuje to rozum, vůli. Určití lidé se z něj snaží udělat takového pitomečka, který seděl nad globusem a roztáčel válku. Takhle to ale nebylo.“
A na důkaz uvedl knihu o Stalinovi s názvem „Triumf a tragédie“, kde prý jeho spolupracovníci dokládají, že si dokázal z hlavy vybavit třeba 27 filozofických knížek, které ten den využíval. „Když si to jeho asistent zapsal, málem omdlel,“ tvrdí Burdonskij.
Stalin patří mezi nejhorší masové vrahy v lidské historii. Podle jeho vnuka ale dál zůstává hádankou. „Takový typ postav se objevuje u Shakespeara. Shakespeare nemá jednoznačné hrdiny. Je v nich namícháno vše – genialita, šílenství a vše co chcete. Stalin v sobě všechno tohle měl,“ hodnotil svého dědu.
A odmítl, aby se na někdejšího sovětského krutovládce házela vina za všechno špatné. „Podle mě byl vinen vším,“ prohlásil ironicky. „Včetně toho, že já jsem plešatý, i tím je vinen.“ Stalin by podle jeho vnuka měl být hodnocen „spravedlivě“. „Jsem pro spravedlnost. Řekněte: tohle bylo dobře, tohle udělal. Ale tohle a tohle ne.“
V rozhovoru pro ČT 24 nabídl ještě jeden rozměr Stalinovy osobnosti – osamělost. Když prý Burdonskij jednou natáčel s Američany, probíhalo to na Stalinově „dače“, kde byl poprvé. „Byla to hrůza. Fyzicky jsem pocítil, nakolik byl ten člověk osamělý. Byl to dům, ve kterém nebyl život.“
Dále čtěte: ‚Věčná sláva vítězům!‘ Komunisté na Krymu vyvěsili billboardy se Stalinem
Burdonskij sice o Stalinovi často ochotně vypráví, zároveň se ale od něj pokusil odstřihnout. Například tím, že si změnil příjmení. „Chtěl jsem se věnovat umění. Kdybych se věnoval něčemu jinému možná bych se rozhodl jinak, ale chtěl jsem být sám sebou. Nikdo mi nikdy nepomáhal, nikdy jsem neměl žádnou protekci. Všechno, co v životě mám, co jsem získal, všechna má ocenění, to pokládám za zásluhu svoji a za zásluhu své matky.“
A na otázku, zda ho nemrzí, že nikdy nemohl Stalinovi – jako vnuk dědovi – sedět na kolenou, odpovídá: „Ne, děkuji, nechci. Nelituji toho a nechybí mi to.“
Alexandr Burdonskij se narodil v roce 1941 jako Alexandr Stalin. Své příjmení si nechal změnit ještě za mlada. Na otázku, jak komentuje fakt, že více než 30 procent Rusů na Stalina i dnes nahlíží pozitivně, odpověděl lakonicky. Je mu prý jedno, co si lidé o jeho dědovi myslí. A Stalinovi by to prý bylo jedno také.
