‚A pak sestřelili letadlo.‘ Jak Moskva přišla o svůj sen vytvořit Novorusko

V počátečních měsících roku 2014 se v Kremlu narychlo a v přísné tajnosti zrodil plán vytvoření Novoruska, nového státu, který by sdružoval jihovýchodní oblasti Ukrajiny včetně Krymského poloostrova. Doposud byl celý tento projekt pro okolní svět opředen řadou nezodpovězených otázek. Do nich se nyní rozhodl vnést trochu světla moskevský byznysmen Aleksandr, který pro rádio Svobodná Evropa poskytl detaily o dění na Krymu v době jeho anexe Ruskem i o tom, proč se po několika měsících celá myšlenka Novoruska dočista zhroutila.

Aleksandr, který odmítá vystoupit z anonymity, na Krym odcestoval už v únoru 2014 a začal zde pracovat pro Sergeje Aksjonova, jenž se po anexi poloostrova Ruskem stal premiérem Autonomní republiky Krym. Moskevský podnikatel měl na starosti nábor ozbrojenců z řad místních obyvatel, což byl zpočátku poněkud tvrdý oříšek kvůli nedostatku financí. Současně už na Krym začali proudit neoznačení ruští vojáci přezdívaní jako „zelení mužíci“.

Když se za ruské účasti podařilo začátkem března obsadit několik místních poboček ukrajinských bank, finanční zajištění těchto ozbrojených „dobrovolníků“ přestalo být problémem. Aleksandr jim mohl nabídnout plat až 800 rublů denně (290 korun), a jejich počet tak raketově vzrostl. Ukrajinské ozbrojené složky se po obsazení krymského parlamentu ruskými vojáky vypařily jak pára nad hrncem a jejich místo nahradili právě Aleksandrovi „dobrovolníci“.

Čtěte také: Savčenková: Chci létat, ale klidně budu i prezidentkou

„Do 6. března bylo zakázáno mluvit o připojení k Rusku nebo i vyvěšovat ruské vlajky,“ vzpomíná podnikatel na první březnový týden, kdy nové proruské síly na Krymu čekaly na instrukce z Kremlu. Až když Moskva viděla, že Ukrajina není připravena na situaci na Krymu dostatečně zareagovat, dalo Rusko povolení k dalšímu kroku, vysvětluje.

Na úředních budovách zavlály ruské vlajky a nově dosazený proruský parlament naplánoval referendum o nezávislosti poloostrova na Ukrajině a jeho připojení k Rusku. Podpora separatistů ze strany obyvatel byla v té době neuvěřitelně vysoká, vzpomíná podnikatel, lidé jeho ozbrojencům nosili jídlo, peníze. Do konce měsíce sestavil šest jednotek domobrany, z nichž každá čítala 80 až 100 mužů. Zbraně získali z obsazených ukrajinských základen.

Nadšení obyvatelstva však začalo upadat krátce po referendu 16. března. Většina z původních zkorumpovaných úředníků a politiků z Janukovyčovy Strany regionů totiž nadále zůstala u moci. Lidé podle něj očekávali něco jiného, chtěli nové orgány, jenže toho se nedočkali.

Čtěte také: Unikátní fotky z válečné zóny: pořídili je bojovníci z ATO

Na poloostrově se v té době začalo navíc objevovat stále více „zástupců Moskvy“, část z nich pak obsadila vysoké posty v separatistických republikách. Jednou z těchto osob byl i Igor Girkin alias Strelkov, který se později stal ministrem obrany samozvané Doněcké republiky. Na Krymu měl za cíl vybrat nejlepší ozbrojence z řad domobrany, kteří by šli bojovat na Donbas.

Jenže z ozbrojenců na Donbase se podle Aleksandra brzy staly „násilné loupežné tlupy“. Jednotlivé ozbrojené skupiny začaly bojovat i samy mezi sebou, braly zajatce a požadovaly za ně výkupné. Že situace začíná být beznadějná, zjistil Aleksandr v momentě, kdy po sobě ozbrojenci začali střílet na vozidle, které vezlo zraněné z květnových bojů o Doněcké letiště. „Při této krvavé lázni zahynul i můj kamarád. To byl moment, kdy mi došlo, že je po všem, že lidé byli oklamáni a posláni na smrt pro nic za nic,“ vzpomíná s hořkostí.

Čtěte také: Anexi Krymu předcházel výsadek 9000 vojáků, přiznalo Rusko

Během války na jihovýchodě země se podle něj dostali k moci a ke zbraním kriminálníci, násilníci a drogově závislí devianti. Posledním hřebíkem do rakve celé „novoruské“ myšlenky pak byl 17. červenec, když bylo nad územím ovládaném separatisty sestřeleno civilní letadlo s 298 lidmi na palubě. Kreml se v ten moment podle Aleksandra vzdal myšlenky Novoruska nadobro.

Podnikatel nějakou dobu ještě na Krymu zůstal, ale kvůli všudypřítomné korupci, stagnující ekonomice a bujícímu černému obchodu, na němž se podílela i ruská tajná služba FSB, nakonec odešel. „Ruský svět, ve který jsem doufal, který obyvatelé Krymu očekávali, a v nějž věřili dobrovolníci padlí na Donbase, se mi rozprášil přímo před očima,“ říká nyní s hořkostí.