Proč je mýto problém? Politici si totiž nepřipouštějí realitu

Od pátku 1. července je mýto opět předmětem ostrých sporů, spekuluje se o pádu ministra. Co se vlastně stalo, je to nějaká hra dvou znepřátelených koaličních partnerů, nebo jde o nějaký fundamentální spor? Nebo jde o pouhou mediální bublinu?

V programu jednání vlády dne 7. července byl bod č.6 „Odůvodnění veřejné zakázky s názvem Zajištění provozu Systému elektronického mýta po roce 2016“ předložený ministrem dopravy. Stejně jako dne 27. června bylo projednávání bez uvedení důvodu přerušeno.

V materiálu samotném je návrh usnesení, kterým by vláda schválila zadání formou jednacího řízení bez uveřejnění s konsorciem vedeném společností Kapsch s očekávanou hodnotou zakázky 6 miliard korun bez DPH. Předkládací zpráva se odvolává na materiál „Rozbor právního rámce navrhovaného postupu k zajištění provozu Systému elektronického mýta po roce 2016“, vládou vzatý na vědomí dne 23. května 2016. Obsahuje čtyři znalecké posudky, které dle ministra dopravy dokazují splnění zákonných podmínek pro zadání zakázky bez otevřené soutěže. Materiál obsahuje i souhlasné stanovisko odboru Hlavního architekta eGovermentu ministerstva vnitra.

Dne 29. června 2016 ovšem bylo zveřejněno stanovisko pracovní skupiny pro transparentní veřejné zakázky gesčního ministerstva pro místní rozvoj, dle kterého nebyly splněny zákonné podmínky pro takovýto postup. Nepřímo se stanovisko opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. května 2016 v kauze Opencard. Ještě předtím, dne 9. června 2016 proběhlo jednání Pracovní skupiny Rady vlády pro informační společnost za účasti ministerstva dopravy, jehož výsledkem bylo nesouhlasné stanovisko.

V žádné části vládního materiálu není zmínka o výše uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu, neobsahuje ani informaci o tom, že uvedené čtyři znalecké posudky byly zpracovány před zveřejněním onoho rozsudku.

Jak uvedená fakta prezentují účastníci hry o mýto?

ČSSD konstatuje, že nejsou naplněny zákonné podmínky pro postup předložený ministrem dopravy Danem Ťokem (nominovaným hnutím ANO) a že při respektování zákona není možno zajistit právní základ pro výběr mýta od ledna 2017. Tedy ministr dopravy zavinil, že se nebude vybírat mýto.

Ministr dopravy hovoří o právním nihilismu kritiků a odvolává se na svoji snahu odstranit problém údajně zaviněný před 10 lety ČSSD a KDU-ČSL. Hnutí ANO ústy předsedy poslaneckého klubu vyslovuje podporu ministru dopravy spíše z principu a k meritu věci se nevyjadřuje..

KDU-ĆSL na veřejnosti mlčí a svého bývalého ministra nadále nebrání před skandalizací (a dokonce kriminalizací) ze strany hnutí ANO, byť účelovost konání koaličního partnera bije od očí. Z neoficiálních informací je zřejmé, že vedení strany postup ministra dopravy nepodporuje.

Jak se v tom má laik vyznat?

Na první pohled jde o zpolitizování odborného sporu o legálnost či nelegálnost řešení navrženého Danem Ťokem, profesionálním manažerem, toho času ministrem dopravy. Postoje dotčených členů koalice odpovídají jejich politickým zájmům a jsou v podstatě nezávislé na faktech.

Jestliže pro autority typu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Nejvyššího správního soudu je princip konkurence vyšší hodnotou než naléhavost problému, kterou způsobilosvým konáním ministerstvo dopravy, pak se s tím musí ministerstvo vypořádat. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že za posledních 30 měsíců ve věci mýta neudělalo vůbec nic s výjimkou permanentního zásobování vlády nekvalitními materiály.

Kde se stala chyba?

Nejprve je nutno si uvědomit, že všechny relevantní politické subjekty uznávají argument ministra o jedinečné schopnosti konsorcia Kapsch v daném čase a za daných podmínek zajistit kontinuitu výběru mýta. Část jeho konkurence to sice popírá, ale pro takové tvrzení nejsou reálné argumenty. Ve stávajícím systému může případné změny provést pouze Kapsch, konkurence by celý systém nahradila jiným, v jiném čase a za jiných podmínek.

Současně ale platí, že mediálně je pro všechny politické strany jakékoliv spojení s nepřítelem státu č. 1 zosobněného společností Kapsch (což je evidentně účelově vytvořený mediální obraz) extrémně toxické. A to bez ohledu na to, zda jde o smlouvu na základě jednacího řízení bez uveřejnění nebo smlouvu, které předcházelo transparentní otevřené výběrové řízení.

V zemi, kde velká část obyvatelstva usíná a vstává s obrazem nepřítele, je velmi snadné kohokoliv za něj označit.

Co tedy mohl manažer v čele ministerstva dopravy udělat? Měl tři varianty. V souladu s právním stavem měl vládu informovat, že není možno zajistit výběr mýta od 1. 1. 2017 a současně oznámit rezignaci. Případně mohl pomocí právního kličkování zajistit v jednacím řízení smlouvu s nepřítelem a počkat si na odvolání z funkce. Poslední možností pro něj bylo navrhnout změny právních předpisů s využitím judikatury Evropské unie, umožňující v některých situacích uzavřít smlouvu na základě JŘBÚ. V tomto případě by sice byl politicky opovrhován, ale funkce by mu zůstala.

Vidíme, že si zvolil druhou variantu. Protože však úředníci ministerstva neumí kličkovat ve stávající legislativě, natož pak připravit nevyhnutelné legislativní změny, je zřejmá naprostá neschopnost celého vedení ministerstva situaci bez nehody „uřídit“. Na první variantu není odvaha, na třetí vůle.

Takže na pořad dne se dere diskuse o odvolání ministra, byť je zřejmé, že to nepomůže. Politicky zcela na místě, lidsky naprosto nespravedlivé, protože svým způsobem je v tom nevinně. Slušný člověk, ale v nesprávném čase v nesprávné funkci.

V čem je jádro problému?

Mýtné systémy historicky byly vždy lokální, např. mostovné se v Praze zrušilo v roce 1925. Klasická forma plateb mýtného významně zdržovala mobilitu osob i zboží, a proto se „lokální“ mýtné nahradilo různými daněmi v daném uzavřeném území. S otevíráním národních ekonomik se ale daňové financování dopravních cest stává diskriminační pro daňové poplatníky, proto se zhruba od 2. poloviny 20. století opětovně zavádí lokální mýtné, které opět platí uživatel. V mezinárodní dopravě to ale znamená, že řidič na jedné cestě musí platit různým partnerům různým způsobem na základě různých smluv. Což je fenomén, který mobilní operátoři již dávno vyřešili roamingem.

Proto také EU se rozhodla zavést „mýtný roaming“ pod označením interoperabilita mýtných systémů.

Zavádění jde ztuha. Dopravci jsou pro, dopravní establishmenty jednotlivých zemí se však různými formami brání. Hlavním důvodem je, že interoperabilita znamená zavádění konkurence do výběru mýta. Tedy žádný jeden jediný poskytovatel služeb, kterého vybral mocný establishment. Jediné, co mu zůstane, je národní doména. A to se českému dopravnímu establishmentu nelíbí. Proto neexistuje žádná projektová dokumentace budoucího mýtného systému, proto nikdo nemůže vypracovat plán přechodu od stávajícího systému k budoucímu nedefinovanému systému, proto řeči o součinnosti jsou pouze kouřovou clonou, proto se vymýšlejí krkolomné konstrukce, jak stávající systém uvést do souladu s novou legislativou respektující moderní trendy v situaci, kdy běží sankční řízení EU vůči ČR za porušování legislativy.

Dopravní establishment se brání, protože by ztratil podstatnou část své moci – rozhodování o příjmech z mýta. Proto nechce žádné změny legislativy, nejraději by vše ponechal při starém, pouze by vyměnil nenáviděného Kapsche za někoho jiného. Přiznat to ale nechce, proto vymýšlí různé hry.

Dopravní establishment ovládající rezort dopravy ve věci mýta reprezentovaný příslušným náměstkem ministra bojuje jako o život. Proč to ale politický establishment akceptuje a proč se této hry také účastní? Protože mu současný stav dopravy konstituovaný koncem 80.let minulého století plně vyhovuje.

Mýto je v ČR daň sui generis a daně jsou přirozenou doménou politiky. Připustit, že mýto jako poplatek za službu inkasuje privátní subjekt a Jeho Veličenstvo Fiskál inkasuje pouze DPH, znamená vzdát se rozhodování o významné části rozpočtu (doprava představuje cca 10% HDP). Tak to až na výjimky je praxe v zahraničí. Mýtem to začne a transformací Ředitelství silnic a dálnic na obchodní firmu to končí. 

V rámci stávajícího politického systému České republiky ani koalice, ani opozice neprosazuje zásadní změnu. Pochopitelně jinou odpovědnost za stávající stav má premiér, jinou členové koalice a jinou opozice. Je ale možné, že tu změnu budou prosazovat antisystémové subjekty různého typu.

Problém je politický a spočívá v tom, že politici nechtějí připustit změnu reálného vývoje. Řešením je změna politiky. Prakticky to pro stávající politickou reprezentaci znamená skončit tuto hru, rozhodnout se pro změnu systému, rychle provést legislativní změny, vyměnit dopravní establishment. Alternativou je výměna celé politické reprezentace.