Potřebujeme antibyrokratickou revoluci

Byrokracie je jedním z hlavních problémů dnešní doby. Někdy připomíná stohlavou saň – utneš pět hlav, ale deset jich naroste. Je to ale zřejmě hledání správné míry, ne?

Byrokracie nám nepochybně přerůstá přes hlavu, nebo spíše nás dusí. Ale máš pravdu, kouzelný meč to vyřeší jen v pohádce. Tady je to určitě otázka míry. Je jasné, že každý stát potřebuje úředníky a každá instituce nějaké administrátory. Žijeme ve složité společnosti a je naivní si myslet, že by to šlo úplně bez nich. Ale jak říkám, dostali jsme se příliš daleko. Často už nejde o to, co uděláme, ale jak to formálně vykážeme, zaevidujeme, zkontrolujeme, zaprotokolujeme. Spousta byrokracie je naprosto samoúčelná.

S byrokratizací je těsně propojená dnes tak oslavovaná transparentnost…

Každý, kdo volá po větší transparentnosti, dalších kontrolách, další regulaci, tak tím říká: chci více byrokracie. Jenže lidé si to neuvědomují a vymýšlejí věci, které nás skutečně dusí. Nedávno v souvislosti s debatou o spotřební dani na pivo nám svaz minipivovarů ukázal, že k nim může chodit kontrola až z 27 státních úřadů. Nechali si zpracovat nezávislou studii a ukázalo se, že minipivovar, který zaměstnává 9-10 lidí, stráví plněním byrokratických povinností vůči státu 45 dní v roce. To je přece neuvěřitelné. A takových příkladů bychom mohli jmenovat spousty. Byrokracie nejsou jen úředníci v Bruselu nebo v Praze, kteří cosi vymýšlejí. Byrokracie je i toto všechno… Musíme to zjednodušit, jinak budeme jen vykazovat a nebudeme žít.

Předpokládám, že pravice a její lídr budou mít nějaké recepty na řešení. Jaké vidíš východisko?

Samo omezení úředníků nevyřeší vůbec nic. Je potřeba omezit agendy a činnosti, jinak se s byrokracií nepohne! Boj proti byrokracii bude teď jedním z hlavních témat našeho volebního programu. Nejde ale o žádné fráze, prázdná hesla a proklamace, že propustíme tolik a tolik úředníků. My chceme skutečnou antibyrokratickou revoluci, to znamená vytvořit moderní, efektivní státní správu. Rozlučme se s modelem, který se tady rozvíjí snad od Rakouska-Uherska. Máme jeden z nejsložitějších daňových systémů na světě. Jsme na jednom z posledních míst, pokud jde třeba o vyřízení stavebního povolení, je to u nás nejdelší a nejsložitější, a to všechno se dá změnit.

Lze to, v rámci Evropské unie? Nebereme některá její nařízení moc vážně?

Vzpomeňme si, jaká tu byla po vstupu do EU skoro hysterie, že každá hospoda musí mít bezdotykové baterie, tolik a tolik záchodů a umyvadel a já nevím co ještě. Prý že to EU vyžaduje. Vzpomeňme, jak tu stát trápil provozovatele restaurací a důsledně to vynucoval. Jenže pak se naši lidé dívali v Itálii, ve Francii, ve Španělsku, v zemích EU, v kvalitních restauracích, a co nevidí? Žádné bezdotykové baterie, jeden záchod pro všechny… a vůbec si tam s tím nelámou hlavu. Tak buďto jsme blázni, nebo jsme nepochopili pravidla hry, nebo to EU vůbec nechtěla a tady to někdo tak vyložil. Prostě část té byrokracie nemůžeme hodit na EU, děláme si ji sami a je to čím dál horší.

Mimochodem, často slyším, jací jsou třeba Němci přesní a přísní byrokrati. V Německu jsem často, byl jsem na mnoha univerzitách, podílel se na řadě projektů a v posledních letech mohu dobře pozorovat řízení i administrativu jako člen Univerzitní rady v Řezně. Všechno tam jde mnohem jednodušeji, mnohem méně byrokraticky, mnohem lidštěji a snadněji než u nás. Často si kladu otázku proč. Odpovědí je několik: Jde jim víc o výsledek a výkon než o samotný postup. Pravidla mají pomáhat, ne brzdit a demotivovat. A především, a to je nejpodstatnější: oni si více věří. Sobě, své odpovědnosti, svému rozhodnutí, ale především více věří druhým. Bez důvěry a sebedůvěry nelze byrokracii oslabit. Musíme si navzájem více věřit a část předpisů zjednodušit a některé úplně škrtnout.

Všechny Newslettery ve formátu PDF najdete zde na webu Pravého břehu.