Zemřel Oldřich Škácha, (ne)nápadný fotograf Havla a disidentů

Fotoaparát Oldřicha Škáchy zdobí autogram Václava Havla vyrytý i se symbolem srdce. To Škáchovo dobilo dnes po dlouhé těžké nemoci ve věku 72 let.

Škácha byl Havlovým dvorním fotografem, poprvé se potkali v roce 1967 na Sjezdu spisovatelů, kde Havel četl dopis filmařů, kteří vystupovali proti cenzuře. Důležitější ale bylo, když se po pár letech setkali na svatbě režiséra a scenáristy Pavla Juráčka.

Snímek, kde jsou Juráčkovi nejbližší přátelé a svědci Václav Havel, Pavel Landovský, Marta Kubišová a Jan Němec, před pár lety zahajoval Škáchův výstavní projekt Havel a ti druzí v kavárně a galerii Krásný ztráty.

V roce 1970 Škáchu zaujala Havlova nenápadnost a plachost. Tehdy to ostatně byl „neznámý kluk“, jak fotograf vzpomínal. Během čtyř dekád pak s Leicou v ruce sledoval, jak se neznámý kluk stal prezidentem a zase jím přestal být. Jak se na jeho tváři projevuje kriminál i nemoci.

Z emigrace se vrátil

Škácha se vždy snažil o dokumentární zachycení osobností a skromně zdůrazňoval slovo snaha. Nezajímalo ho pózování, lidi poznával, mluvil s nimi bez fotoaparátu. A když přestali vnímat, Leica udělala tiché „cvak“. I proto obdivoval Sudkův umělecký cit pro světlo, který poznal, když klasikovi v mládí nosil stativ.

Se „snahou“ o dokument zachytil osobnosti disentu a „české bohémy“. Fotil Ludvíka Vaculíka, Ivana Klímu, Pavla Kohouta, Josefa Škvoreckého, Pavla Tigrida, Milana Kunderu, Ivana Passera, Jana Kaplického, Pavla Bobka nebo Miloše Formana, v jehož vile v Boloňském lesíku chvíli žil, když v roce 1968 emigroval. Ještě předtím fotil okupaci v centru Prahy, ze série pochází i známý snímek s Janem Kaplickým a Pavlem Bobkem na Václavském náměstí.

V emigraci - Německu a Francii - zůstal Škácha jen chvíli. Neuměl jazyk, v Československu měl rodiče. Vrátil se, i když tušil, že s možností publikovat to bude mít hodně těžké.

A kvůli Chartě 77 a výslechům to těžké měl. Rudé právo po Chartě 77 zneužilo jeho snímek Jeleny a Pavla Kohoutových u článku s titulkem Kdo se koupe v šampaňském? Naopak na oblíbeném Škáchově snímku samozřejmě figuruje Havel – v roce 1975 psal dopis Husákovi a předčítal ho mimo záběr stojícímu Kohoutovi, který Havla varoval před zatčením. Havel dopis dopsal, poslal a šel za něj do vězení.

Rozčarování ze současnosti

Právě Pavel Kohout držel nad Škáchou ochrannou ruku, bral ho v podstatě jako člena rodiny. To Kohout pomohl Škáchovi s úspěšnou léčbou alkoholismu, který fotografa podle jeho vlastních slov připravil o tisíce fotek, které by byl býval pořídil za střízliva.

V roce 1989 se Škácha dostal na Hrad jako Havlův hradní fotograf a projel s ním svět. Vystavoval například ve Vídni, Paříži, New Yorku, Washingtonu nebo v Tel Avivu. Ze zahraničních osobností fotil Annie Leibowitzovou, Simona Wiesenthala, Arthura Millera, Margaret Thatcherovou nebo Winstona Churchilla.

Škácha zůstal celý život věrný černobílé fotografii a filmům, které si sám vyvolával. Neskrýval rozčarování z vývoje české politiky a společnosti, pro níž se podle něj staly peníze jediným měřítkem a mantrou.

Škácha se narodil 16. října 1941 v Praze. Studoval fotografii na Státní grafické škole v Praze a během vzestupu české dokumentární fotky v 60. letech byl fotoreportérem Světa sovětů, poté pracoval pro různá nakladatelství a instituce, například pro filmová studia Barrandov, Svobodné slovo, Mladý svět a Květy.