Co je důležité? Nejvyšší čas rozpoznat

V roce 1992 jsme si v Ústavě ČR, my občané, ještě troufali použít tato slova: „Věrni tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet ČR v duchu nedotknutelných hodnot… jako vlast… svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým.“ A byli jsme „odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství.“

Po deseti letech už jsme do úvodu školského zákona vložili jen formulace krotké a bezzubé.

Stále zmiňujeme slovo odpovědnost, o povinnostech však už ani slovo. Respektujeme všechny světové kulturní hodnoty a tradice, ale žádnou nestřežíme a nerozvíjíme jako vlastní. Jen podáváme informace.

V dalším desetiletí se kolem nás dějí dějiny a rozhoduje se o budoucnosti. Není, kam se schovat. Je správný čas jednat. Máme veřejnou službu, která je vlivná, univerzální a systematická. Školou projdou ze zákona všichni, také lidé přicházející z odlišného kulturního prostředí, má proto největší šanci udržet celou společnost pohromadě. Musíme do obecných vzdělávacích cílů vrátit slovo povinnost i předávání našeho, tedy evropského kulturního bohatství.

Staletími úspěšně prošel odkaz antiky, křesťanství a humanismu. Rozumem pochopit svět a mít smysl pro krásu, ctít zákony i lidskou důstojnost, projevovat soucit a dávat lidem druhou šanci, hledat harmonii v principech rovnosti, svobody a solidarity. Jsou věci, na kterých se my, občané, v zásadě shodneme.

Ještě aby se duchem preambule naší Ústavy ČR nadchl dostatečný počet poslanců.