Země, kde dnes již opět znamená včera
1
Že se vám zdá titulek nesrozumitelný? Pochopitelně, vždyť jím parafrázuji jiné slavné nesrozumitelné komunistické heslo „o zemi, kde zítra již znamená včera“ (nebo jak to vlastně bylo, nikdy jsem tomu zcela neporozuměl). V titulku jsem chtěl krátce vyjádřit, že s naší zemí už jsme zase tam, kde jsme byli. V socialismu.
Během krátkých tří let dokázali, zpočátku nenápadně, ale teď už drze očividně, přivést ČSSD, ANO a KDU-ČSL tuto zemi do stavu, který by se dal označit jako měkká totalita. Vznikla řada nejrůznějších registrů a evidencí, už mají úředníci a policisté opět moc nad občanem, už zase nesmí občan říkat o úředníkovi, co si o něm myslí, stát kontroluje podnikání, předepisují nám, jak mluvit o menšinách či imigrantech, už nám zase můžou bez povolení lézt do bytů a domů, už zase sbírají informace o všech a o všem,… Mám pokračovat? Není třeba. Prostě – totalita.
Zatím nás ovšem ještě nezavírají za vyslovený názor, zatím nás ještě nechají podnikat a cestovat, zatím ještě máme politickou pluralitu. Zatím. Proto měkká totalita.
K vybudování totalitního režimu netřeba mnoho: Umlčí se elity národa, jsou ovládnuta média, vládnoucí garnitura si koupí většinu (nebo ji můžete učinit závislou na státu, ale ono to vyjde nastejno) a získá kontrolu nad tou částí společnosti, která je na státu nezávislá (to jsou podnikatelé, živnostníci, sedláci a rolníci). Myslím, že předchozí netřeba rozebírat a každý čtenář si vyhodnotí, zda jsme už k totalitě vykročili, případně, jak daleko jsme došli.
Každý totalitní režim se ale vyznačuje ještě jedním důležitým rysem – propagandou. Jejím základem je lhaní, překrucování a zastírání. Nejde o to, jak píší nebo mluví média, která někdo vlastní. Tam platí rčení, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Propaganda se vždy projeví v státem ovládaných médiích nebo dokonce v textech, které vydávají státní úřady samy. Mohli bychom mluvit o tom, jak jednostranně a tendenčně „informuje“ například Česká televize o všem, co se týká problému imigrace či Evropské unie, brexitu, voleb v Rakousku atd. To je sice smutné, ale ještě to není tak průkazné a do očí bijící. Dostal se mi však do ruky text, který jakoby vstal z hrobu bývalého komunistického režimu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo dokument pod názvem Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2015. Dikce, použité pojmy, překrucování skutečnosti, zastírání pravého stavu věcí, to jsou hlavní rysy a dojmy, které ze zprávy ministerstva čiší. Ministerstvo předstírá, že mu na malých podnikatelích záleží a vymýšlí si, co vše pro ně udělalo. Pro zvednutí tlaku malých podnikatelů a živnostníků by stačila věta, kterou ministerští úředníci vypíchli na úvod bodu 3.1: „Snižování administrativní zátěže podnikatelů patří dlouhodobě k prioritám vlád ČR.“ To je přece bohapustá lež. A podobnými výroky a obraty, kterými ministerstvo předstírá zájem a snahu se zpráva jen hemží.
Možná je dobře, že taková zpráva vyšla. Měla by se šířit mezi podnikateli, aby se mohli přesvědčit, jak se politici a úředníci chovají a jak se k nám, podnikatelům, stát staví. Ať politici a vysocí úředníci říkají, co chtějí, skutečnost je zjevná – vlády nejenže nesnižují byrokratickou zátěž, ale především tato vláda ji výrazně zvyšuje. Zvyšuje se tlak na malé a střední podnikatele a živnostníky, zvyšuje se riziko podnikání hrozbou dalších a dalších sankcí a pokut, zvyšuje se množství povinností, které musí podnikatelé plnit.
Zprávu MPO můžeme chápat jako takový freudovský lapsus, vlastně projev přetvářky a lži. Politici a úředníci se nám snaží vemluvit, jak se hezky starají. Bohužel pro ně, a bohudík pro nás, tím, jak nám to říkají, se prozradili a vyjevili, co si o nás, malých a středních podnikatelích a živnostnících, opravdu myslí. Nemyslí to s námi dobře a my to víme, a na tom nic nezmění ani deset ministerských zpráv.
