Julian Assange: revoluční ikona s prošlou lhůtou spotřeby

Švédská prokuratura nadále nebude stíhat za znásilnění šéfa WikiLeaks Juliana Assange, který se už pět roků skrývá na ekvádorské ambasádě v Londýně. Jeho právní problémy tím sice nekončí, v každém případě ale má o problém méně. Světová média o víkendu při té příležitosti přinesla jeho fotografii, revoluční šik ve variantě 2017. Pozdrav zaťatou pěstí, přiměřeně odřená kožená bunda, přiměřeně odhodlaný výraz v obličeji, se svými vlasy mezi blond a bílou mohl Assange někomu připomínat rebelujícího androida Roye Battyho z klasického filmu Blade Runner. Fotka jako stvořená k tomu, aby zdobila pracovny revolučně naladěných studentů a studentek.

Možná však už je pro Assange pozdě. Dlouho byl jaksi z očí, pro generaci, jež jako celek nevyniká schopností udržet dlouho pozornost, jsou jeho WikiLeaks anachronismem, mluví se o nich už několik let, takže asi něco jako dinosauři. A hlavně – pro čím dál víc jeho někdejších oddaných obhájců je čím dál obtížnější ignorovat, řekněme, svérázné charakteristiky někdejšího idolu a projektovat do něj vlastní vágní ideál. Mnoho dříve okouzlených se k Assangeovi dnes už moc nezná, tvářit se, že jaksi neexistuje, je asi bezpečnější. Podobně dnes někdejší agilní obdivovatelé venezuelského socialistického režimu neregistrují jeho chaotický a krvavý kolaps. Mladá levice se často chová paradoxně (jistě, není v tom sama): na jednu stranu velmi emancipační rétorika, na straně druhé sklon k vzývání nezpochybnitelných autorit, jimž je nutno prominout všechno – alespoň po dobu, kdy jsou v módě. A Assangeovi příznivci toho byli schopni skousnout hodně: dlouhodobě známé konexe mezi gerojem digitálního undergroundu a běloruskou diktaturou i Putinovým režimem, kontakty s obskurním popíračem holokaustu, jenž vystupuje pod jménem Israel Shamir, mírně řečeno podivné způsoby, vágní a hloupou ideologii všeobecné transparence, bezohlednost a velikášské manýry...

To, že ze všech zemí na něj vyrukovalo zrovna Švédsko, stoupenci pokroku považované za zemi téměř rajskou, a že se tak stalo kvůli sexuálnímu deliktu – to jistě muselo mnoho stoupenců genderové korektnosti dost bolet. Ale zvládli to, všechna čest. Asi až v podstatě otevřené angažmá Assangeových WikiLeaks ve prospěch vítězství Donalda Trumpa pro část z nich znamenalo poslední kapku. Tahle ikona už je prošlá, jistě se objeví jiná. Možná podobně sporná a potemnělá, konsekventní jedině ve svém narcismu. Nakonec ale právě tohle může mít s nemalou částí svých obdivovatelů společné.