Co nám Rusové chtěli ukázat?
Jak už se na 9. květen stalo tradicí, Rusko uspořádalo sérii velkolepých vojenských přehlídek, které oslavují vítězství nad nacistickým Německem. Ano, skutečně šlo o sérii, jelikož největší pozornost se sice upírala na moskevské Rudé náměstí, ovšem přehlídky proběhly v dalších 25 městech, od západního Kaliningradu přes Sevastopol na obsazeném Krymu až po Vladivostok na březích Tichého oceánu. Rusko je prostě skutečně velké.
Jestliže o jeho geografické velikosti nikdo nepochybuje, pak mezi poslání ruských vojenských přehlídek patří snaha potvrzovat i politickou a vojenskou velikost Ruska. Tady se koneckonců nejedná o nic zvláštního, protože toto zadání plnily vojenské přehlídky již od starověku. Onen „obraz velikosti“ směřuje nejen k domácímu obyvatelstvu, jež takto má být ujišťováno o síle a odhodlání vlasti, ale také na mezinárodní scénu, kde mají přehlídky získávat respekt a trochu i odstrašovat. Této „hře“ Kreml nesporně dobře rozumí.
Nabízí se však i otázka, co přehlídky prozrazují o reálných vojenských kapacitách země. Tady už ale shoda nepanuje a záleží na konkrétních případech. Z historie i současnosti lze jmenovat nejeden příklad přehlídek, které měly výlučně propagandistický účel a někdy se podobaly spíš divadlu. Tak tomu bylo s řadou přehlídek v nacistickém Německu před válkou (na něž armáda posílala skoro všechno, co měla) a tak je tomu asi i nyní v Íránu a KLDR, kde před nadšenými davy někdy prokazatelně projíždějí pouhé makety.
Loňská přehlídka v Moskvě, kterou Rusko využilo k představení celé nové generace bojových vozidel, proto sklidila i kritiku ve smyslu, že nové obrněnce byly také jen „makety“. Zazněly i hlasy, že byly vyrobeny z lepenky, což asi nemá smysl komentovat, avšak na stranu druhou se nedá pochybovat, že k bojeschopným sériovým vozidlům bylo (a pořád je) dost daleko. Přesto však loňská přehlídka zanechala ve světě mimořádný dojem.
Právě představení tanku T-14 a dalších nových ruských obrněnců totiž (konečně) dostalo mezi širší laickou veřejnost téma nutnosti vyvinout novou generaci tanků, resp. těžkých vozidel pro teritoriální obranu. (Mnozí vojenští experti na to upozorňovali již řadu let.) V tomto smyslu se loňská „Přehlídka Vítězství“ zajisté řadí mezi nejdůležitější události ve vojenství v posledních letech. Letošní přehlídky samozřejmě takový zlom nepřinášejí, ale přesto se vyplatí jim trochu pozornosti věnovat, protože něco přece jen sdělují.
Navzdory velkému propagandistickému rozměru někdejších sovětských a současných ruských přehlídek totiž platí, že nesou určitou reálnou vypovídací hodnotu. Samozřejmě je třeba velice pozorně „číst mezi řádky“, nahlížet za clonu propagandy a umět si všímat nejen toho, co se na přehlídkách ukazuje, ale i toho, co tam chybí. Z přehlídek v Moskvě i v dalších městech se tak dá odvodit několik postřehů o stavu ruských ozbrojených sil.
Tak např. osmikolové obrněné transportéry Bumerang, které loni i letos zakončovaly pozemní část přehlídky na Rudém náměstí. Loni i letos byly jen tři. A neoficiální zprávy tvrdí, že jich o mnoho víc ani neexistuje, jelikož tento program nabírá (mj. kvůli západním sankcím) znatelné zpoždění. S dřívější zbrojní spoluprací Ruska se Západem souvisí i jiná zajímavost, která byla k vidění hned v několika městech mimo Moskvu.
V rámci přehlídek totiž defilovaly lehké obrněné terénní automobily KAMAZ Rys, jak Rusko označuje licenční verzi italského vozu IVECO LMV, který známe i z Armády ČR. Pro ruskou armádu bylo vyrobeno asi 1500 kusů, načež bylo oznámeno, že se další kupovat nebudou a že přednost dostane domácí automobil GAZ Tigr-M, který má větší terénní průchodnost. Vozidla Rys byla vidět hodně vzácně, ovšem v listopadu 2015 překvapivě dorazila do Sýrie a letos jim patřila důležitá úloha na několika „Přehlídkách Vítězství“.
Např. v Rostově na Donu projížděly také Rysy z arzenálu gardových útvarů Specnaz, což moc nekoresponduje s onou kritikou od ruských představitelů a médií. Zdá se, že Rys byl přece jen „vzat na milost“, protože za „Tygrem“ sice o trochu zaostává v terénu, avšak zato nabízí vyšší odolnost proti minám. To bude i důvod, proč Rusko poslalo Rysy do Sýrie, kde převládá spíše rovinatá poušť a kde o miny a další výbušné hrozby není nouze.
V ulicích Rostova na Donu a jiných přístavních měst (včetně krymského Sevastopolu) se však neukázaly jen Rysy, ale také spektrum systémů pobřežní obrany. „Hvězdou“ nepochybně byly systémy Bastion-P, jejichž protilodní rakety dosahují až 2,6násobku rychlosti zvuku a nabízejí dostřel přes 300 km. Oproti minulosti podstatně přibylo měst, kde se předvedly, což prokazuje pokračující výrobu těchto účinných a obávaných zbraní.
Pro vojenské odborníky nabízela hodně zajímavou podívanou přehlídka ve městě Tula, kde se nalézají sídla řady tradičních zbrojařských firem. 9. květen byl využit též pro jejich prezentaci a v přehlídkových kolonách projížděly mj. typy průzkumných a velitelských vozidel, které ani ještě nevstoupily do řadové služby. Naopak jiná města, např. Volgograd (bývalý Stalingrad) či Věrchňaja Pyšma, uspořádala přehlídky spíše „historické“ povahy, na kterých tudíž defilovala zejména vojenská technika z druhé světové války.
Vrátíme-li se do Moskvy, za zmínku stojí ukázka systému protivzdušné obrany S-400 Triumf, který se původně účastnit neměl (prý z finančních důvodů), ale nakonec se na Rudém náměstí objevil. „Čtyřstovky“ zavítaly také do dalších měst, a to v podobě samohybných odpalovacích zařízení, zatímco dříve se ukazovala spíše zařízení tažená. Vysvětlení může nabízet fakt, že se samohybná varianta nalézá i na základně v Sýrii. A právě na prezentování techniky používané v rámci syrské operace se moskevská přehlídka zaměřovala.
Z toho, co se v Moskvě neobjevilo, lze uvést třeba nové útočné pušky, které by měly vystřídat typ AK-74, jímž byla vyzbrojena drtivá většina vojáků. Před přehlídkou se ozývaly i hlasy, že by se Rusové mohli pochlubit novými puškami AK-12, AK-103-4, A-545 a A-762, které patří k projektu ruského „vojáka budoucnosti“ Ratnik. Letos by prý měla začít velkosériová výroba těchto nových zbraní, ale zatím k tomu zjevně nedošlo.
Když už ale opustíme oblast vojenské techniky (a když pomineme atraktivní ženské jednotky, které zákonitě vzbudily značnou pozornost všech médií), pak tím, co vyvolalo v Moskvě snad největší zájem, byla tzv. Národní garda. Tu prezident Putin zřídil teprve v dubnu 2016 a jedná se fakticky o spojení Vnitřních vojsk (neboli ozbrojených sil ministerstva vnitra) a speciálních jednotek OMON a SOBR. Dle oficiálního zadání má nová složka zejména ochraňovat veřejný pořádek a bojovat proti terorismu a organizovanému zločinu.
První plány na zformování Národní gardy se objevily už v roce 2012, kdy se uvádělo, že by se měla starat především o udržování „ústavního pořádku“. To bylo obecně pochopeno tak, že by měla chránit ruský režim před pokusy o systémovou změnu. A jelikož Kreml stále upozorňuje na hrozbu „barevných revolucí“ a „Majdanů“, lze usoudit, že základní úkol Národní gardy má skutečně představovat ochrana režimu. Také proto se okamžitě vyrojily komentáře, že si Putin vytvořil „pretoriánskou stráž“, podřízenou výlučně jemu.
Podle jiných tvrzení je vznik Národní gardy projevem soupeření mezi mocenskými skupinami v Kremlu a má oslabit „armádní“ křídlo ve prospěch „zpravodajského“. V historii Ruska by to nebyl první případ vzniku „paralelní armády“, která by plnila pouze příkazy nejvyššího vládce a byla by jakousi protiváhou standardních ozbrojených sil. Lze jmenovat např. opričninu v éře Ivana Hrozného či vojenské útvary NKVD za vlády Stalina.
Pokud má tato teorie aspoň částečně pravdu, pak by vlastně šlo o paradoxní výsledek toho, jak Vladimir Putin napomohl vzestupu ruské armády. Má snad obavy, že by mu generálové mohli jaksi „přerůst přes hlavu“? Třeba je to pouze divoká spekulace a Národní garda je opravdu jen tím, čím má oficiálně být. Každopádně si ovšem zaslouží pozornost a mělo by se sledovat, jak se bude rozvíjet po stránce organizace, výcviku a výzbroje, neboť to by mohlo něco napovídat i o mocenských hrách, které probíhají v Kremlu.
