Mercedes Benz C: Kvalitní interiér, hlučný motor a rozporuplné pocity

Nový Mercedes třídy C se snaží zapůsobit od prvního setkání – už vnější tvary připomínají novou, povedenou třídu S. Ale pořád se jedná o auto střední třídy, což je dobré si při usednutí za volant uvědomit.

Ačkoliv toto nechci příliš hodnotit, design nové třídy C mi nepřipadá zrovna jedinečný. Svým jazykem navazuje na vlajkovou loď v podobě třídy S a tím pro mě trochu ztrácí tvář. Navíc asi nejsem úplně z těch, kterým by se nové mercedesy vyloženě líbili. Ale opakuji, je to opravdu subjektivní věc, jenže při prvním setkání tuto oblast stejně řeší téměř každý po svém.

Německá kvalita

Interiér je o poznání lepší než v případě předchozí generace, a to ve všech ohledech. Kvalitní materiály se skloubí v eleganci, kterou u trojcípé hvězdy očekáváte. Testovaná verze byla vybavena příplatkovými sedadly, které potěší nejen úrovní nastavení, ale i téměř sportovní pozicí za tlustým, příjemným věncem volantu. Kvalita je znát i na úrovni relativně logicky a citlivě rozmístěných ovladačů: poznáte to už při pouhém doteku některého z tlačítek. Multimediální výbava, a to od té základní v podobě audiosystému, až po množství různých asistentů, je snadno ovladatelná a opět působí velmi kvalitně. Za zmínku stojí nový tvar ovladačů na volantu, který je lepší než byl dříve, ovládání je intuitivnější a tlačítka se dobře mačkají.

Interiér je také prostornější, za což může i delší rozvor (o celých osm centimetrů). Tato změna je patrná vepředu i vzadu, kde ani postava o výšce 180 cm nemá problém s umístěním nohou, naopak ji ještě zbude místo. To už se nedá říct o prostoru nad hlavou, kde nepřibyl ani centimetr navíc. Zavazadlový prostor testovaného sedanu narostl proti předchůdci na celkových 480 litrů. Stejně jako dříve, i zde nemá úplně pravidelný tvar a podlaha se trochu zvedá směrem dozadu.

Komfort, pohodlí, plavná jízda. To byla tradice

Jako první mi prošla rukama verze 220 CDI, což je v dnešní řeči čtyřválec o objemu 2,2 litru a výkonu 170 koní (a točivém momentu 400 Nm). K hladkému zátahu bez turboefektu mu dopomáhají dvě turbodmychadla. Po prvních kilometrech jsem čekal o něco příjemnější chod motoru, úroveň hluku v kabině byla také zbytečně velká – soudě alespoň podle velmi honosně působícího vnitřního prostoru. Dynamika je dostatečná, ale obecně spíše průměrná v rámci třídy. Největší síla nastupuje ve středních otáčkách, kdy je relativně výrazný i hluk z motorového prostoru. Mercedes hodně vyzdvihuje mezigenerační snížení hmotnosti (až o 100 kg), ale testovaná verze stále vážila přes 1,5 tuny a i to se projevuje na zmiňované, spíše průměrné dynamice. Spotřeba paliva také není zrovna optimální: ano, dá se jezdit za 5 l/100 km, ale to jen opravdu výjimečně. Ve městě je například reálných spíš 7,5 l až 8 l/100 km, běžné okreskové tempo znamená zhruba 6,5 l až 7 l/100 km. Zajímavostí, implementovanou do nové třídy C, je vstřikování močoviny do výfuku, které má za cíl snížit emise motoru tak, aby splňoval brutální normu Euro 6. Nádobka na tuto tekutinu má objem 25 l a její náplň by měla vydržet mezi jednotlivými předepsanými servisními úkony.

Testovaná verze měla motor spojený se sedmistupňovou převodovkou nazvanou složitě 7-G Tronic plus. Tento automat by si upřímně už zasloužil novou generaci: při běžném ježdění se chová celkem příjemně, ale pokud chcete sportovnější svezení, jeho reakce nejsou stoprocentní, zejména při rychlém podřazování páčkami pod volantem (novinka této generace). Obecně ho hodnotím průměrně, stejně jako účinnost brzd.

V oblasti jízdních vlastností pro mě mercedesy vždy symbolizovaly komfort, pohodlí a plavnou, poklidnější jízdu. Nová třída C se zřejmě chystá tuto historickou souvislost narušit. Testovaná verze byla sice vybavena vzduchovým podvozkem Airmatic, ale ani komfortní mód nepřinesl očekávané pohodlí. Třída C zůstávala i nadále hodně tuhá, s rázy projevujícími se zejména akusticky. České okresky zkrátka prověří hodně – při přejezdu příčných nerovností jsem zaznamenal rázy a uskakování zadní nápravy. Na hezkém asfaltu je ale jízda o to příjemnější: pomáhá nejen dobře nastavený posilovač řízení, ale také nečekaná agilita vozu a jeho velmi schopné reakce na změny směru. Kupodivu se mi postupně více osvědčil sportovní mód, ve kterém není auto výrazně tužší než v komfortním, ale je řidičsky přitažlivější.

Cenové zařazení odpovídá prémiovým vozům. Například při porovnání s BMW 3 (sedan, verze 20d) vycházejí obě auta velmi podobně. Mercedes 220 CDI stojí 952 270 Kč, BMW 320d zase 946 400 Kč. Vzhledem k tomu, že prémiová auta nemají pevně dané výbavy, můžete si vymyslet řadu doplňků (kterých měla testovaná verze požehnaně) a cena se poté vyhoupne klidně o několik set tisíc výš. Zajímavostí na mercedesu je nabídka integrovaného servisního paketu (ISP), který vám sníží náklady na servis: automobilka ho nabízí ke každému modelu a zajišťuje buď 125 000 km nebo šest let servisu zdarma. A to je velmi příjemné.

Plusy:

kvalitní a luxusní interiér, pozice za volantem, jízda po kvalitních silnicích, prostornost, obratnost

Minusy:

horší komfort vzduchového podvozku na špatných silnicích, místo na hlavu zadních cestujících, průměrný automat, obrazovka čnící z palubní desky

Verdikt:

Obecně mám z nové třídy C lehce rozporuplné pocity. Líbí se mi interiér, jeho kvalita a zpracování, překvapen jsem byl například i z chování vozu na příjemném asfaltu. Motor už tolik chvály nezaslouží, a to zejména za svou vyšší hlučnost. Novinka má velké ambice a já věřím, že k objektivnímu názoru se dostanu až po vyzkoušení různých verzí. Prozatím třídu C nezatracuji, ale ani nevyzdvihuji do nebe. Upřímně řečeno, pokud toužíte po mercedesu, podívejte se raději po třídě E.