Železný vychoval generaci idiotů, říká scenárista Geisler
Týdeník Echo
ROZHOVOR
Seriál Kancelář Blaník je hit poslední sezony. Jeho sledovanost stoupá, stejně tak vzrůstá počet šiřitelů jeho hlášek. Na konci března začne jeho třetí řada, která nemusí být poslední. Jak na budoucnost internetového vysílání a fungování tuzemských televizí dívá jeden ze scenáristů seriálu Robert Geisler?
Podle Geislera už dorostla internetová generace, která už nezná písňové estrády a nechce je v televizi vidět. „Zato touží po pořadech, které zná z internetu. Televize se před ní ocitají v nevýhodě, protože inzerenti si mohou všimnout, že kupní síla – tj. pracující, kteří vydělávají a utrácejí – se dívají na internet,“ říká.
Ale vždyť v televizích jsou na rozhodujících pozicích lidi ve věku, kdy už chápou, co je to internet. Nevězí problém jinde?
V televizi málokdy natrefíte na dobrého dramaturga, který by vám připomínkoval text. U filmu je šéfdramaturgem producent, ten ovládá peníze. U Streamu nevím, jak to je, ale v klasické televizi – bez ohledu na to, o kterou jde – narazíte na člověka, který neví, co si může dovolit, bojí se průšvihů, nechce ztratit místo, a proto skončí u zjevné jistoty. Proto se přebírají formáty a nevyvíjejí se původní. Protože dramaturgové nevědí, co chtějí; chtějí jen vykazovat činnost.
Myslíte tu kopu detektivek, kterou jsme vyrobili, ledva na Západě tento jejich lacinější model, který sledujeme u nás, opadl? Nežijeme permanentně v odvozené kultuře?
Detektivky stejně jako třeba pohádky jsou vděčné, zavedené a funkční žánry. Ale jinak je to tím, o čem se bavíme. Televize nic nevyvíjejí. A když už něco vyvíjejí, jsou to experimenty bez pointy. Nikdy z nich nevyleze True Detective ani House of Cards ani švédská kriminálka. Jelikož tamní diváci jsou navyklí a vychovaní sledovat náročnější produkci. Kdežto zdejší začarovaný kruh estrád vykouzlil Vladimír Železný a vychoval v něm generaci idiotů. V televizi jsem vždycky slyšel zaklínadlo: „Musí to pochopit i bába Nováková.“ Jasně. Ale tím nelze hodnotit všechno. Když dělám naučný pořad, tak ho jistě bába Nováková chápat musí, ale při práci na napínavém dramatickém tvaru na Novákovou myslet nemůžu. Základní jednotka největší skupiny lidí je jeden idiot. Dav je nejhloupější podle jednoho blba. Podle jeho měřítek mi na humor zbudou fekálie a genitálie, protože těm rozumí každý.
Celý rozhovor s Robertem Geislerem najdete v novém čísle Týdeníku Echo.
Co také najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo:
Musí mít recepční v hotelu vysokou? Na úvodní téma Lenky Zlámalové o miliardovém byznysu s udělováním vysokoškolských diplomů navazuje Salon. O návrhu odebrat akreditace Univerzitě Jana Ámose Komenského a úrovni vysokých škol diskutuje s redaktorem Vladimírem Ševelou prorektor Metropolitní univerzity Praha Petr Vyhnánek, europoslanec a bývalý děkan plzeňských práv Jiří Pospíšil, bývalý rektor Univerzity Karlovy a senátor Václav Hampl a předsedkyně Akreditační komise ČR Vladimíra Dvořáková.
Petr Holub ve svém komentáři píše o sjezdu ČSSD, na kterém premiér Sobotka „nasliboval všechno všem“ a zároveň vytáhl do boje proti šéfovi hnutí ANO a ministru financí Andreji Babišovi, kterého však ČSSD sama pustila k moci.
„Sociálním demokratům dáme šanci ukázat, jestli boj s oligarchizací myslí upřímně,“ říká místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek v rozhovoru I ty přispěješ na větší šperk Moniky Babišové, který s ním vedl komentátor Týdeníku Echo Daniel Kaiser.
Dlouho se táhnoucím i nově objeveným potížím spojených s pražským megaprojektem tunel Blanka se v textu Gigantická stavba mnoha debilů věnuje Petr Holub.
Fotoeditorial Jana Zatorského je tentokrát zasvěcen jedné z největších českých barokních památek: Šporkovu hospitálu v obci Kuks, který se nyní otevírá po rozsáhlé rekonstrukci.
Silnou postavu současného Řecka, kontroverzního ministra financí Janise Varufakise, představuje v profilu Marxistická elegance řeckého ministra financí komentátor Týdeníku Echo Martin Weiss. Zároveň se zamýšlí, zdali se významná postava řecké vlády nestává její největší zátěží.
Porozumět arabskému světu se ve své eseji snaží geolog a klimatolog Václav Cílek. V textu si klade otázku, proč se bojíme islámu a proč se islám bojí nás. „Situace muslimského světa je mnohem závažnější, než si připouštíme,“ píše.
O současném venezuelském prezidentovi Nicolási Madurovi píše Tomáš Nídr. Pod titulkem Bez Cháveze musíme přitáhnout šrouby popisuje, jak státní představitel reaguje na propad své popularity zatýkáním opozičních lídrů.
Richard Klíčník připomíná ve svém článku Tolik vesmírů a tak málo času autora fantasy a ceněného spisovatele Terryho Pratchetta, který zemřel minulý čtvrtek.
Ondřej Štindl píše v recenzi Hysterák na počest hrdinů o velkofilmu Město 44 polského režiséra Jana Komasy. Ten se odehrává v době Varšavského povstání. Snímek je podle něj tak špatný, až oči přecházejí.
