EU má tak ráda pravidla. Tak proč ručit za Řecko?

Je rozhodování o naší účasti na překlenovacím úvěru pro Řecko bouří ve sklenici vody? Neměla by naše vláda být vstřícnější?

Jakkoli by nás čtyři miliardy nezabily, myslím si, že je velmi správné, že vláda zaujala negativní stanovisko. Eurofilové sice musí být rozčarovaní, že se chová dočista jako ta Nečasova, ale v tomto případě existují velmi dobré věcné důvody, proč se vzpírat. A není to věc velkorysosti, solidarity či úzkoprsosti. Ostatní na pravidlech lpějí taky.

Když byl v roce 2012 zřízen Evropský stabilizační mechanismus, vznikl výlučně jako instituce států eurozóny a bylo výslovně řečeno, že dříve zřízené instituce, EFSM a EFSF, které se dříve používaly na záchranné programy pro státy eurozóny, už na ně používány nebudou. Je to pedantství?

Na první pohled to tak může vypadat, ale existuje přinejmenším jeden věcný důvod, proč to pedantství není: na pondělní dohodě s Řeckem, kvůli níž se překlenovací financování organizuje, jsem se my ani další země mimo euro neměli možnost podílet.

A mimochodem jsme se neozvali jen my. Dokonce jsme se neozvali jen my a Británie, kombinace, která některé eurofily znervózňuje. Své výhrady vyjádřilo i Dánsko a Švédsko. Ti všichni se na jednání o novém řeckém programu nepodíleli. Jak by se k jednotlivým položkám programu postavili v diskusi? Jaké by bylo jejich konečné slovo? Jak bychom se k věci postavili my? Trvali bychom na tom, že Řecko musí naplnit majetkem zřízení padesátimiliardový fond? Vetovali bychom to? Anebo bychom naopak podpořili německého ministra financí Wolfganga Schäubleho v tom, že má být v Lucemburku a pod kontrolou německé státní banky KfW?

Trvali bychom na všech popravdě řečeno kapriciózních a nesmyslných podmínkách jako uvolnění nedělního prodeje, o nichž nikdo nemůže vážně tvrdit, že zaručí řeckou konkurenceschopnost? Anebo bychom naopak podpořili time-out Řecka z eurozóny, protože už jim nevěříme ani slovo? Anebo proto, že si myslíme, že to pro ně bude lepší?

Osud programu je přitom stále docela nejistý. Německý ministr financí veřejně řekl, že ho považuje za špatný a že není ve spolkové vládě jediný. Řecký premiér Tsipras v úterý večer řekl v řeckém parlamentu, že sám programu taky nevěří (ale bude se ho snažit naplňovat). Mezinárodní měnový fond v úterý zveřejnil novou analýzu („tajnou“, ale už je jí plný internet), že řecký dluh se po událostech posledních měsíců stal ještě neudržitelnější než dřív a restrukturalizace bude naprosto nezbytná.

My jsme na těchto rozhodnutích podíl neměli a já jsem tomu osobně rád. Rozhodování o osudu druhých lidí se mi tak trochu příčí a jsem za naše politiky rád, že ho nemusí mít na svědomí. Vůbec by si nemohli být jistí, že svým souhlasem umožňují dobrou věc. V každém případě by ale při účasti nás, ale hlavně Britů a dalších konečné rozhodnutí třeba vypadalo jinak. Ovlivnit ho nemohli, půjčku zaručit budou muset. Budou, protože podle platných hlasovacích pravidel je (nás) eurozóna přehlasuje. Na účasti na rozhodování je třeba trvat. Ostatní země na ní taky trvají. Například slovenský ministr financí Kažimír se rozhodně nežinýruje. Despektem k sobě samým se evropštějšími nestaneme. A záchranné programy pro země eurozóny v potížích jsou výdaje jiného druhu než dotace z evropského rozpočtu, a jsou to výdaje podle určité intrpretace evropských smluv specificky zakázané (tzv. no-bail-out klauzule). Proto, a nejen kvůli výši částek, se proti nim země jako Německo či Holandsko tak vzpírají.

Naše vláda navíc zaujala snad to nejhorší představitelné stanovisko: velké NE na tiskovce, ale s tichou douškou, že pokud půjde při hlasování ministrů financí do tuhého, máme stáhnout ocas a s překlenovací půjčkou souhlasit. Co to jako má být?

A proč se to vlastně děje? Protože ESM nemůže Řecku podle svých pravidel půjčit hned. Tříletý program se musí pořádně připravit, žádost o něj musí projednat Evropská komise a Mezinárodní měnový fond. Ten do programu nemůže přispět, dokud mu Řecko nevyrovná dluhy – poté, co 30. června nesplatilo poslední splátku minulého programu, je totiž momentálně neplatičem. Pak musí hlasovat některé parlamenty… a to se bude trvat mnoho týdnů, zatímco Řecko potřebuje peníze teď. Proč jim nemůže poskytnout překlenovací financování ESM? To by se nedalo nějak zařídit? Ne, nedalo. To víte, pravidla.

Kdo že je tady vlastně pedant? Takže trvat na pravidlech, prosím.

Trochu jiná, i když příbuzná věc je, zda naše starost o peníze není pokrytecká. Lukáš Kovanda z partnerského webu Roklen24.cz ve svém komentáři upozorňuje, že bychom ručili za částku rovnající se pětině ceny tunelu Blanka. Ano, neztrácejme ze zřetele proporce. Ale jinak tomu moc nerozumím. Blanka byla předražená a zkorumpovaná, jak všichni dobře víme. Ale po aféře Blanka nám tu zůstane aspoň tunel Blanka. Po záruce Řecku nám tu nezůstane nic. Nebo se snad předraženost a zkorumpovanost staveb dá rituálně odčinit tím, že pětinu jejich ceny budeme vždy obětovat eurozóně?

Kdykoli se k nějakému unijnímu požadavku nestavíme dostatečně vřele, bývá oblíbenou rétorickou figurou připomenout, že dostáváme z Unie mnohem více peněz v podobě evropských fondů. Teď to v souvislosti s Řeckem připomněl Jiří Schneider, ale je to způsob uvažování, který se vyskytuje opakovaně. Myslím, že to je klam a nepochopení. Evropské fondy jsou tu právě od toho, aby nikdo nemohl říkat, že ta a ta země doplácí na tu a tu. Neplatí je Německo (to ani není největším přispěvatelem do rozpočtu na obyvatele), platí je Unie. Nepřiděluje je z velkorysosti a dobrého srdce, ale podle pravidel. To je ve státě nebo v Unii států jediný legitimní způsob utrácení peněz - na dobročinnosti, vděku stát fungovat nemůže.

Pravidla a rozpočet schvaluje celá Unie, tedy i my, a v tomto smyslu jsou to i naše peníze, jakkoli jsme momentálně netto příjemci. Častujeme se snad v domácích diskusích podle toho, kolik autor zaplatil na daních nebo dostal na sociálních dávkách? Andrej Babiš to občas dělá, když mu dojdou argumenty, ale to není důvod, abychom to dělali všichni. Anebo se snad někdo chystá na to, že, až jednou zbohatneme a staneme se čistými přispěvateli do unijního rozpočtu, začneme konečně ty chudší komandovat a říkat jím, jak se mají chovat, protože my je platíme? To není ta Evropská unie, do které mě lákali.