Zásluhy pana premiéra o dobré mravy
Pele-mele: Sobotkovo přijímání, podivné titulky, definice tajemství, složení školní stravy, hokej trochu jinak a nakonec básnička
Nejedny noviny dnes mají na titulce zprávu o důlním neštěstí v Turecku (aktuálně 274 mrtvých). K dokonalosti informaci dotáhlo Právo, které nad fotkou horníků vynášejících raněného nebo možná i mrtvého kolegu pokračují v referování o Pavlu Teličkovi, který prý od uhlobarona Zdeňka Bakaly přijímal miliony, aniž se ví za co. Důlní neštěstí po našemu. Jinak se v listu píše o tom, že Bohuslav Sobotka si zřejmě vbrzku koupí nový tepich. V premiérově kanceláři totiž pokračuje seriál „na koberečku“, má nové hrdiny. Po Stropnického NATO šoupali nohama také Zaorálek kvůli rychlé jízdě a Chládek kvůli nevhodnému chování k podřízeným: „Požádal jsem pana Chládka, aby volil vůči svým podřízeným takové chování, které mu nebude moct být vytýkáno.“ A Zaorálek je po rozhovoru připraven uhradit pokutu a dodržovat předpisy. Ať dělám, co dělám, nemůžu se zbavit představy premiéra jako Taťky Šmouly. S jiným ministerským předsedou jsem tyto vize nemíval. Zarážejí ještě dva titulky, prvý: „Mladá, krásná, úspěšná? Co dělá v Úsvitu?“ Dobré vědět. Leckoho může před hlasováním ve volbách ovlivnit, že Úsvit je strana starých, ošklivých a neúspěšných. Druhý: „Kontaktovat dítě kvůli sexu bude trestné“. Bude? Bude?!
Lidové noviny: Pět fotbalových klubů nedostalo licenci k účinkování v dalším ročníku. Názory napříč listem – soutěž by se měla redukovat ideálně na dvanáct týmů a měl by narůst počet ročníkových zápasů. Souhlas. Dál: „Kauza Gripen vyšumí. Není koho stíhat“. Na tom by nebylo nic neobvyklého, úžasná jsou ale slova někdejšího ministra Jana Kavana: „To, že při nákupu gripenů docházelo k předávání peněz, bylo v parlamentu docela dobře známým tajemstvím sdíleným velkým počtem lidí.“ Dobře známé tajemství je termín snů (bezpochyby ho dobře znali všichni předávající i nepředávající, roztoužení předávat). Dál: „Zpravodajská komunita má jasno: události na Ukrajině vybudily ruské agenty na Západě. A tedy i v Česku. (...) Rozšířil se jejich záběr; vedle sběru tajných informací je jejich druhým hlavním cílem ovlivňování veřejného mínění.“ Přiznávám bez mučení: tisk kupuji přes ulici ve stánku, vedeném milou a ochotnou Ruskou. Podezření ze špionáže jsem vůči ní prozatím nepojal.
Mladá fronta Dnes jen krátce: „Podolí slaví sto let. Rodí se tam nejvíce děti v zemi“. Pevně doufám, že si článek o slavné porodnici někdo přečte, protože titulek vzbuzuje představu new age čtvrti, kde děti se svého klína dává sama Matka Příroda. „Na Letné se točí české pivo“. A dosud? Pochvalu si zaslouží Jana Bendová, která pro jistotu předem připomněla, že 19. května oslaví 105. narozeniny sir Nicholas Winton. Snad na něj v pondělí vzpomeneme všichni.
Účastné obavy vzbuzuje bulvár. Jako by ztrácel dech, umíral se svými hrdiny a měnil se v urnu popela uloženou neznámo kde. O jiných úkladech se nepíše, o nevěrách zrovna tak. K čemu bulvární noviny, když z nich dlouhodobě nejasno, kdo s kým zrovna spí? Nejblíž je tomu zpráva, kdy prezident přišel o panictví, ale přece jen pro takovou rubriku bych si představoval vkusnější aktéry. Drobné světélko starých časů však problikává: na rozdíl od jiných novin, které při referování o hokejovém mistrovství světa zůstaly u našeho zápasu s Itálií (vyhráli jsme), Blesk se investigativně věnoval utkání české reprezentace navíc a jako jediný přesně vyčíslil aktuální skóre v duelu se střevní chřipkou (prohráváme). Naštěstí příští generace hráčů už to nepostihne, protože nastane „Konec cukru na školách!“. Ministerstvo zdravotnictví totiž vypracovalo seznam doporučených potravin na svačinu. Blesk tomu věnuje dvoustranu, na níž se dovíme, že je to fajn a že „v budoucnu budou nad nabídkou automatů a bufetů bdít výživoví poradci“. Až v Aha! ale píšou, co jsou ty vhodné potraviny zač: „Jde o saláty, celozrnné pečivo a jogurty, na pití voda, čaj a mléko.“ Aha.
Z Haló novin dnes jen „Rapem za mír“: „Známá levicová guerilla Revoluční ozbrojené síly Kolumbie se rozhodla přispět k pokroku v mírových jednáních s vládou hudbou. Ve spolupráci s kubánskými hudebníky natočili partyzáni skladbu „Kolumbijci, pojďme všichni k jednacímu stolu“, k níž vypustili na sociální sítě videoklip. Svět není, co býval, už i ostří hoši přebírají uvažování dívek z finálových večerů miss a „nahazují slova o tom, že je potřeba skoncovat s válkou, aby obyčejní Kolumbijci mohli po letech konečně žít v míru.“ Zaplať bůh za staré kádry. Včera jsem opomněl připomenout, že v kulturní příloze listu to Karlu Sýsovi veršuje stejně zapáleně jako před lety: „Zůstaneme věrni // Není míru pod datlemi ani pod fíky / ale v Čechách vyrazily šeříky // Válka odkvetla pod prapory bezů / „Maminko neboj se na tanku se svezu!“
