Zde je důvod zaostávání
KOMENTÁŘ
ÚHEL POHLEDU: Z EU opět přišla neradostná čísla: stagnace. Ve třetím čtvrtletí se proti předchozím třem měsícům ekonomický výstup nezměnil. Ekonomika nerostla ani v meziročním srovnání, ačkoliv odhad zveřejněný v polovině listopadu uváděl miniaturní „růst“ o 0,1 procenta. A do toho Česká republika je s mezičtvrtletním poklesem o 0,5 procenta pátá nejhorší ze sedmadvaceti členských zemí Unie.
Mohli bychom rozebírat jednotlivé složky nerůstu – jak inflace dusí spotřebu, jak chybí investiční příležitosti, jak konkurenceschopnost EU klesá… Ale je načase přestat se točit v kruhu. Je načase říci si, že tato stagnace, či v českém případě pokles, nejsou ničím mimořádným, ale že se jedná o stav, na který bychom si měli zvyknout. Měli bychom si zvyknout na to, že z Evropy se stal skanzen a technologicky, a posléze i ekonomicky budeme předběhnuti zbytkem světa.
Je načase důvody tohoto zaostávání pojmenovat, abychom kolem nich nekroužili jako kolem Toho, Jehož Jméno Nesmíme Vyslovit. V pozadí toho všeho – tzn. problémů s důchody, s inflací, s recesí, s drahými energiemi, se ztrátou konkurenceschopnosti, ale i s omezováním osobních svobod –, v pozadí toho všeho totiž stojí jediný fenomén, který v různých variacích zasahuje už prakticky všechny oblasti života, ale který má jediné pojmenování.
Různí lidé mají různé odpovědi. Někdo pokládá za hlavního viníka bývalého premiéra Babiše, někdo ruského prezidenta Putina, někdo oba. Něco tu ale nesedí. Problémy s energiemi začaly ještě před invazí na Ukrajinu, a pokud za vše může Babiš, jak vysvětlit, že obdobné celospolečenské problémy řeší i obyvatelé z druhého konce světa? Kupříkladu Kalifornii v posledních letech trápí drahé a nedostatkové energie, Srí Lanku zase prudký nárůst cen potravin, nebývale vysokou inflaci a státní zásahy do základních lidských práv a svobod můžete pozorovat leckde.
Správné pojmenování příčin zní ESG. Agenda ESG (tj. Environmental, social and corporate governance) se v Česku někdy chybně nahrazuje podivným, ale hezký znějícím slovem „udržitelnost“. Možná zkratku ESG znáte jen v souvislosti s ESG reportingem, který dnes už musejí dělat velké firmy. Ale nepleťte si reporting o ESG se samotným ESG. Reporting ESG je jen formální zprávou, výkazem a nástěnkou o provádění ESG filozofie. ESG je totiž především princip a filozofie, která splňuje všechny znaky nového náboženství. Přitom Green Deal je jen jednou složkou ESG – konkrétně tím písmenkem E, environment. ESG je ale širší fenomén než jen environment.
Filozofie ESG vznikla jako globální hnutí za vytvoření lepšího světa. Strůjci myšlenky ESG se domnívají, že svět je údajně na cestě ke klimatické katastrofě, a abychom jí předešli, potřebují peníze odhadem ve výši 4,5 bil. USD ročně. Protože žádný stát není ochoten, a hlavně ani schopen takové prostředky pro tuto myšlenku pravidelně uvolňovat, je třeba získat soukromý kapitál. Proto vzniklo hnutí ESG, které má údajně za cíl sjednotit korporace, vlády a globální instituce a společně řešit všechny údajné „problémy“ světa – např. změnu klimatu, rasismus, nerovnost a další. Stoupenci ESG tvrdí, že velké problémy nedokážou řešit ani vlády, ani charitativní organizace, ale lze je řešit pouze skrz jakési partnerství soukromého a veřejného sektoru. A tak prolamují dříve stanovené hranice mezi soukromým a státním.
Hladkému průběhu této transformace světa má dopomoci masivní globální kampaň. A nejedná se pouze o mediální kampaň. Aktivisté ESG jsou mnohem dál. Stylizovali se do jakýchsi zprostředkovatelů morálky požadujících celospolečenskou reformu a ve jménu vyššího dobra se nezdráhají si tyto reformy vynucovat. Aktivisté ESG oslovují všechny jakkoli frustrované skupiny, záměrně přiživují jejich pocity křivdy a nespravedlnosti a vytvářejí umělého nepřítele: „Za všechny vaše nezdary nemůžete vy, ale zkažená společnost, kterou teď musíme společně převychovat.“ Aby měli stoupenců dostatek, traumata nejen přiživují, ale i sami vyvolávají nová, a to zejména u mladých lidí. Pěstují v nich environmentální žal nebo vnášejí pochyby o vlastní sexuální orientaci.
Nejspíš si kladete otázku, co by z toho kdo měl, kde se k šíření této ideologie bere motivace. A odpověď je velmi jednoduchá. V centru dění stojí kartel největších světových správců aktiv, mezinárodních organizací jako např. OSN nebo WHO a globální kluby generálních ředitelů a politických lídrů, z nichž je asi nejvýznamnější Světové ekonomické fórum. Jeho zakladatelem je Klaus Schwab. Možná znáte jeho knihu COVID‑19: Velký reset, kde se svými cíli vůbec netají. Je to jakási bible tohoto nového náboženství. Obzvláště vlivné jsou investiční společnosti BlackRock (v čele s Larrym Finkem), State Street a Vanguard. Dohromady kontrolují asi 21 bilionů dolarů. To je téměř velikost amerického HDP. Patří mezi největší akcionáře skoro každé společnosti v S&P 500. Tyto tři subjekty mají v rukou 20 až 30 % hlasovacích práv mnoha velkých společností v USA.
A jako u každého náboženství, i tady dominuje ohromné množství indoktrinovaných pěšáků, kteří to dělají z přesvědčení, že konají dobro. Těch je drtivá většina. Tato většina je ale ideologicky manipulována velkým kapitálem, kapitány ESG, kteří mají motivaci zcela odlišnou. Jakou? Upevnit svou pozici v ESG kartelu. Ti, kdo jsou součástí kartelu, dostávají dotace, i když by sami byli ekonomicky neživotaschopní. Ti, kdo ESG odmítají, peníze na dotace odvádějí (typicky třeba skrze emisní povolenky). Kapitáni ESG tak své postavení posilují, malí podnikatelé nedokážou ESG plnit a jsou likvidováni.
V ideologii ESG jede Evropa, Severní Amerika a Austrálie. Stát, který tuto doktrínu odmítne, je odsouzen k degradaci. Podobně jako když se po první a druhé světové válce parceloval svět podle toho, kdo se přidá ke komunismu a kdo nikoliv. Dnes se parceluje svět podle toho, kdo se přidá k ESG a kdo nikoliv. Potenciál této doktríny je do budoucna srovnatelně ničivý jako potenciál komunismu. Mezi hladem a hladem totiž není rozdíl – ať už ho vyvolali stalinisté na Ukrajině, nebo ESG na Srí Lance.
