Hospodářské oživení se odkládá

ÚHEL POHLEDU: Možná jste již zaznamenali, že občas říkám: Pokud nechcete přijít na buben, dělejte všechno naopak, než vám vláda radí. Pokud tohle tvrzení platí v případě vlády, musí u nadnárodních institucí platit dvojnásob. Těmi nadnárodními společnostmi mám na mysli například Evropskou komisi, Světovou banku či Mezinárodní měnový fond (MMF).

Ostatně právě MMF se opakovaně omlouval. Jednou třeba Řecku za svá doporučení, jindy zase za špatnou předpověď hospodářské výkonnosti Velké Británie. Zejména v případě Řecka ovšem chyba byla omluvitelná těžko – uvrhla totiž Řecko do mnohem hlubší recese, než bylo nutné.

Pro nás z toho plyne, že nadnárodní instituce omylné jsou, a to frekventovaně. A přesně to se mi honí hlavou v souvislosti s prohlášením MMF, že „příliš rychlé uvolnění měnové politiky v eurozóně by bylo drahou chybou“. V panelové diskusi v Bruselu to řekl náměstek evropského oddělení Mezinárodního měnového fondu Helge Berger.

Z jeho slov je cítit strach z vysoké inflace. Evropská centrální banka (ECB) v říjnu přerušila nejdelší sérii zvyšování úrokových sazeb ve své historii a nyní vyčkává. Další zvýšení úrokových sazeb se již nepředpokládá, brzké snižování ovšem také ne. A MMF je právě jedním z advokátů ponechání úrokových sazeb na stávající úrovni.

Já se ovšem domnívám, že se jedná jen o další z mnoha omylů. Úrokové sazby již splnily svůj úkol: nastartovaly dezinflační proces. Míra inflace již začala klesat. Že dosud neklesla a ani jen tak snadno neklesne na kýžená dvě procenta, už není způsobeno tím, že by vysoké úrokové sazby nefungovaly, ale je to způsobeno řadou pomýlených státních regulací – za všechny jmenujme třeba emisní povolenky, kvůli kterým nemůže klesnout cena elektřiny.

Další zvyšování, a dokonce i ponechání úrokových sazeb na stávající úrovni už nemůže mít na inflaci moc velký vliv. Na co ovšem bude mít vliv, je přivolání recese a utažení šroubů ve finančnictví. Je to dobře patrné z dalších přicházejících ekonomických dat i nových výhledů různých institucí. Dnes například zveřejnila svou novou prognózu německá expertní komise známá jako "rada moudrých", která je poradním orgánem německé vlády.

Podle této prognózy letos německá ekonomika klesne o 0,4 procenta, zatímco v příštím roce vykáže růst o 0,7 procenta. Tento odhad je zhoršením ve srovnáním s obdobným starším odhadem spolkové vlády. Co je ovšem klíčové: němečtí ekonomové tradičně patří mezi ty racionálnější; tradice freiburské ekonomické školy je stále patrná. A nyní uvádějí, že Německo čelí krom jiného zastarávání své hospodářské základny a potížím s udržením růstu produktivity. Když to dešifrujeme, v podstatě tím říkají, že Německo se odklonilo od ekonomické efektivity. Nevyslovené ale zůstává, že je to důsledkem příliš vysokého přerozdělování a regulací v německé ekonomice.

Také Česká bankovní asociace předpokládá letos mírný pokles tuzemské ekonomiky o 0,4 procenta. Taktéž pro příští rok přehodnotila růst ke slabším hodnotám a očekává jej na 1,8 procenta. Analogicky bychom mohli mluvit o zhoršování výhledů v dalších zemích.
Pro praktický život z toho plyne, že maloobchod se ještě hodně dlouho nenadechne. Oživování výroby i útrat není otázkou týdnů, ale spíš několik kvartálů. Respektive bylo by bláhové stavět firemní plány a rozpočty pro příští na předpokladu oživování ekonomiky. Přibližně zkopírujte do firemních plánů rok stávající, a máte nejspíš poměrně použitelný odhad budoucí reality.