Mladí lékaři chtějí utnout prezidentství Kubka. Jednají spolu stále stejní lidé, říká Hilšerová

Zatímco se oficiálně protest lékařů nachýlil ke konci, u některých lékařů či dalších zainteresovaných stran přetrvává pachuť z výsledků. Původní myšlenku systémových změn, která vyšla od mladých lékařů, totiž navenek poněkud zastínila „odborářská“ otázka plošného navýšení platů a mezd. Kritika pak míří i na prezidenta lékařské komory Milana Kubka. Zakladatelka sekce mladých lékařů a jedna z tváří protestu Monika Hilšerová přiznává, že došlo k určitému upozadění jejich zájmů. „Nebylo to asi úplně šťastné,“ říká v rozhovoru s deníkem Echo24 ke způsobu, jakým do jednání zasáhly odbory.

Vy osobně jste s výsledky jednání spokojená? Povedlo se sice zvrátit novelu zákoníku práce, ale vrátila se tam, kde to bylo předtím – tedy situace se příliš nevyřešila a očekává se, že nemocnice stejně pojedou dál na ilegálních přesčasech.

My se tu točíme v nějakém kruhu – když nebudete sloužit přesčasy, nepokryjeme provoz, lékaři zas potřebují peníze – ten kruh se ale musí někde přetnout. Ten čas je teď, protože lidé jsou opravdu naštvaní. Nechtějí se vracet zpátky, v prosinci si vyzkoušeli, jak to vypadá, kdyby pracovali podle zákoníku práce. Místo sloužení čtyř čtyřiadvacetihodinových služeb, včetně víkendu, teď třeba slouží dvanáctky, mají směnný provoz. To nemusí být sice pro někoho komfortní, ale když se čas, který musí v nemocnici strávit, vydělil dvěma, ti lékaři jsou nadšení. Jsou odpočatí.

Bohužel to znamená, že půjdou s platem o polovinu dolů. Ale to bylo to, proč jsme chtěli měnit poměr (mezi částí mzdy za přesčasy a za běžnou pracovní dobu). Lékaři si řekli, že se sice nepovedlo vybojovat tolik, ale i za tu cenu, že budeme mít půlku platu, do toho jdeme. Nechceme do budoucna už do tohoto systému nastupovat. Na argument, že to nejde: například ve fakultní nemocnici v Plzni to takhle funguje už docela dlouho, pan ředitel nabíral doktory, protože věděl, že se budou hodit, bude moct dodržovat zákoník práce, lékaři nebudou přepracovaní. Výsledek jsme viděli na našem protestu: z Plzně se skoro nikdo nepřidal, přidalo se pár desítek lidí, ale málo z nich mělo, myslím, nějak přeplněné přesčasy.

Trochu to zní, že protest neskončil, tedy nátlak zůstává, aby nemocnice svůj provoz změnily.

Na centrální úrovni už máme omezené pravomoci. Zvedli jsme ty lidi, řekli jim, jaká mají práva. Máme síť lidí po celé republice z různých nemocnic, styčného člověka, s kterým komunikujeme a ten se snaží na lokální úrovni vybojovat lepší podmínky. Můžeme tlačit na ministra Válka, ať to nějak změní v přímo řízených nemocnicích, ale těžko můžeme tlačit na to, aby udělal něco v krajských či soukromých nemocnicích. Proto jsme v kontaktu s lidmi na lokální úrovni, aby se buď spojili s odbory či vedením a otevřeli diskuzi, co chtějí zaměstnanci, jaká mají práva. Někde to vyjednávání funguje lépe, někde hůř.

Přejděme k vyznění protestu, někteří lékaři, odborníci či zkrátka kritici vidí výsledky tak, že se z původního smyslu protestů – řešit přesčasy, podmínky v nemocnicích – nakonec vše stočilo jen k penězům. I od vás zaznělo, že byly zájmy mladých lékařů poněkud upozaděny.

Ano, určitě. My jsme na začátku museli oslovit odbory, protože s námi by nikdo nemusel vyjednávat. Cítili jsme to tak, že jsou to lékařské odbory, tak by měly stát za právy lékařů. Do toho si však předseda odborů Martin Engel vzal s sebou paní (předsedkyni Odborového svazu zdravotnictví Dagmar) Žitníkovou za ostatní zdravotníky, o čemž jsme ani původně nevěděli. Sester či nezdravotnických zaměstnanců se přesčasy vůbec netýkají, takže nás to ani nenapadlo.

Nebylo to asi úplně šťastné. Nechci, aby to vyznělo, že nemyslíme na sestry, sanitáře, na kuchařky či další zaměstnance, ale ten protest se bohužel týkal pouze nemocničních lékařů a i ta dohoda není pro všechny lékaře, ale jen pro nemocniční. Kdybychom chtěli být urputní a odborářští, tak řekneme dobře, my to taky chceme pro všechny lékaře. Ale to nebylo naším cílem. Ani nelékařský personál, byť souhlasím, že jsou podfinancovaní.

Takže dohoda skončila tím, že otázka přesčasů není de facto vyřešená, zatímco platy a mzdy ano.

Ale na obranu nelékařského personálu, Iniciativa sester nám poslala dopis, že chápou, že to není o nich, nemohou se do toho zapojit, že nám drží palce. A pak je tu paní Žitníková, která je snad jediný generál, který vyhrál válku bez vojáků. Ona se do toho zapojila úplně sama a i sami členové Lékařského odborového klubu (LOK), z nichž byla řada v naší iniciativě, to také vidí negativně, není to to, co chtěli. Těžko mohu říkat, že nám to odbory „ukradly“, když to ukradli jen dva lidé, předseda LOK Engel, který to sice vyloženě neukradl, ale nekopal jen za lékaře, a paní Žitníková, která kopala za nelékaře, kteří ani nevěděli, že za ně kope.

Když si člověk pročítá články z akce Děkujeme, odcházíme před třinácti lety, má trochu déjà vu a neujde mu, že tehdy za stejnými požadavky o zlepšení podmínek v nemocnicích opět stála dvojice Kubek, Engel a skončilo to zjednodušeně opět jen zvýšením platů a mezd. Pokud by se situace opakovala, vláda by neplnila, co slíbila, jak chcete reagovat?

Protest už asi nechceme dělat i vzhledem k pacientům. Bohužel nemůžeme protestovat jinak, než výpovědí z přesčasů, ze zákona musí být zajištěna akutní péče a opravdu nechceme číst články, že si pacienty bereme jako rukojmí. Chápeme, že to není chyba pacientů. Na druhou stranu si myslím, že se možná i zvedlo povědomí o tom, že jsou lékaři opravdu přepracovaní…

Pardon, ale tohle přesně se říkalo před třinácti lety.

Jasně, řeknu vám, v čem je problém. Instituce, o které se můžeme opřít, mají ve vedení třicet let ty stejné lidi. Rádi bychom, pokud to sjezd odhlasuje, aby všechny tyto funkce byly volené jen na dvě řádná období. Logicky, ten člověk tomu už nemůže podle mě moc přinést. Jak říkáte, opakovala se teď tato situace a my to tak taky částečně vnímáme. Když jsem se stala delegátem komory a viděla průměrný věk zástupců, založila jsem sekci mladých lékařů, protože tam logicky pak nemá kdo kopat za práva mladých, což jsou právě ti, kteří v nemocnicích nejvíce pracují.

Trochu jste mě předběhla, ale – když připočteme nedávný „výbuch“ kritiky kolem prosazování výsluh pro lékaře, neřeší se mezi mladými lékaři otázka, zda není čas na nějakou zásadní změnu ve vedení lékařské komory?

S panem doktorem Kubkem se znám dlouho a nemyslím si, že by to dělal nějak špatně – až na ty výsluhy, které si však odhlasoval také nejvyšší orgán komory. Bohužel, on má agresivnější rétoriku, je to ale dané i jeho zkušenostmi, říká, že slyší třicet let sliby od politiků, které se pak nesplní, k tomu zažil Děkujeme, odcházíme. On už si to prožil, stejně jako pan předseda Engel, stejně jako řada jiných – třeba pan ředitel Kabátek ve VZP, jak dlouho je ředitelem Motola Miloslav Ludvík? Nakonec je to tak i na straně některých politiků. Jsou to ti stejní lidé, kteří se pořád snaží jednat. A logicky, když s někým vyjednáváte o něčem už třicet let, je otázka, jestli skutečně kopete za lidi, nebo se spíš snažíte nějakým způsobem lpět na funkci.

Nechci, aby to vyznělo, že pan Kubek nekope za lékaře, to si ani nemyslím. Ale už je v té funkci tak dlouho, že podle mě ani nemá energii do toho něco nového dát, byl už tolikrát zhrzený, že i to vyjadřování k tomu sklouzává a není třeba po těch zkušenostech až tak slušné. Tedy, omezení funkčních období by se mělo odhlasovat, ale opět jsme u toho – musí to odhlasovat sjezd, v kterém není dostatečné zastoupení mladých lékařů, ač se to zlepšuje. Je to zkrátka na dlouho. Do budoucna by to ale mělo být zkrátka ohraničené.