Peníze tekoucí z ČEZ. Jak dlouho ještě bude platit Stanjurova „zvrácená“ daň

Osud mimořádné daně, tzv. windfall tax, kterou vláda uvalila na desítku firem, je nejistý. Největší energetické firmy a banky na ní podle původních představ měly státu odvést vyšší desítky miliard. Tak tomu ale nakonec zdaleka nebude. Vysoké danění mimořádných zisků tak může skončit už letos. Nebezpečným důsledkem této daně ale může zůstat poškození Česka v očích zahraničních investorů.

Windfall tax uvalil stát na energetické, petrochemické a těžební firmy a na velké banky. Zdůvodnil to jejich neočekávanými příjmy v důsledku razantního růstu cen energií, v případě bank výrazného zvýšení úrokových sazeb. Producenti energie navíc platí odvod z příjmů za dražší elektřinu než vládou stanovené prahy podle jednotlivých zdrojů energie.

Daň zasahuje dohromady jen deset firem. Týká se tří energetických skupin s většinově českými vlastníky, tedy polostátního ČEZ, Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniela Křetínského a energetické skupiny Sev.en Pavla Tykače.

Daň se dotýká také šesti největších bank, tedy České spořitelny, ČSOB, Komerční banky, UniCredit Bank, Monety a Raiffeisenbank, kdy hranice pro uvalení daně je šest miliard korun čistého výnosu z úroků. Platit mimořádnou daň pak bude i největší tuzemská petrochemická společnost Unipetrol, která patří polské polostátní firmě PKN Orlen.

Sazba daně je 60 procent ze zisků, které o více než dvacet procent převyšují průměrný zisk let 2018 až 2021. Platit má za roky 2023 až 2025. Jako důvod, proč windfall tax míří i na banky, ministerstvo financí uvádělo, že vydělávají na velmi vysoké inflaci a vysokých úrokových sazbách. Co se týče energetiky, společnosti tehdy profitovaly z mnohem vyšších cen elektřiny a plynu ve srovnání s předchozími roky. U energetiků tedy docházelo k situaci, kdy jim rychle rostly zisky, ale nezvyšovaly se náklady. Teď jsou ale ceny silové elektřiny i plynu na trhu na zcela jiných, nižších hodnotách.

Celkově stát podle čísel z ledna na mimořádných opatřeních zavedených kvůli vysokým cenám energií loni vybral zhruba 60 miliard korun. Z toho ale jen 39 miliard vynesla windfall tax. Zbylých 18,5 miliardy šlo z odvodu z nadměrných příjmů při výrobě elektřiny. Ministerstvo financí přitom původně očekávalo inkaso z obou opatření celkem 100 miliard.

Ministr financí Zbyněk Stanjura se k další platnosti windfall tax vyjadřoval už loni. „Očekávám vážnou debatu, jestli zdaňovací období roku 2023 nebude poslední, ve kterém windfall tax použijeme. Říkali jsme, že tyto mimořádné příjmy mají pokrýt mimořádné výdaje. Když nepředpokládáme kompenzace, tak by toto neplatilo,“ uváděl loni na podzim. Výnosy z mimořádné daně totiž původně měly korelovat s náklady, které má vláda s řešením energetické krize. Vybrané peníze tedy měly jít na kompenzace vyšších cen elektřiny pro domácnosti a firmy.

Nyní Stanjura uvedl, že v letošním roce bude stát v souvislosti s loňskými opatřeními na kompenzaci vysokých cen doplácet ještě dalších 14 miliard korun. Po vyhodnocení dopadu všech opatření na příjmové i výdajové straně rozpočtu na přelomu března a dubna chce ve vládě debatovat o budoucnosti daně. Vyloučil ale, že by platila i po roce 2025.

Prodraží se financování státu

Nebezpečím mimořádných daní je však hlavně to, že vysílají špatné signály směrem k zahraničním investorům, kteří pak jednoduše řečeno nevědí, s čím mohou počítat.

„Některé kroky vlády jsou velmi chaotické, jak vidíme teď u nejasných informacích o výkupu minoritních akcionářů ČEZ. A samotná existence windfall tax znamená, že jsme se stali méně atraktivní destinací pro zahraniční investice. Na windfall tax lze nahlížet i jako na něco zvráceného, protože svým způsobem trestáte podnikání, kterému se daří. Byť ne na základě zcela ovlivnitelných událostí. Ale tak to je. Když rostou ceny některých komodit nahoru, tak se výrobcům těchto komodit daří,“ řekl redakci odborník na finanční trhy a analytik Cyrrus Tomáš Pfeiler.

„Za mě tato daň nebyla dobrým řešením, i když se na to budeme dívat tak, že měla zalepit díry ve státním rozpočtu. Dlouhodobě je ale mimořádná daň spíše příkladem short-term gain, long-term pain, tedy budete mít krátkodobý zisk, ale dlouhodobě si tím podrýváte reputaci kvalitní investiční destinace,“ tvrdí Pfeiler.

„ČEZ to ze zisků ukrouhne docela dost, na rozdíl od bank, které z toho nakonec vyšly poměrně dobře. V důsledku to ale v budoucnu může vést i k tomu, že se prodraží financování státu, protože zahraniční investoři vyhodnotí Českou republiku a její finanční prostředí jako nepredikovatelné a nebudou chtít v takové míře nakupovat státní dluhopisy, což tlačí nahoru jejich výnosy. Pokud totiž není po dluhopisech poptávka, jejich cena je nižší a výnos do splatnosti vyšší,“ uvedl Pfeiler.

Podle Petra Dufka z banky Creditas windfall tax nenaplnila očekávání nejspíš proto, že předpoklady s ní spojené byly hodně optimistické. „Výběr daně odpovídá nastavení parametrů. V tuto chvíli nemá smysl s touto daní už nic vymýšlet. Jednak je pozdě a vlastně to nedává smysl ani vzhledem k původnímu odůvodnění zavedení této daně. Pokud stát přenáší poplatky za energie zpět na obyvatele a firmy, navíc některé ještě zvyšuje, není důvod, aby si vypomáhal daní z mimořádných zisků,“ řekl Dufek redakci.