„S tím Slívou je to těžký, on je pořád šťastnej.“ Rozhovor s výtvarníkem a humoristou

Když si zajdete ve Vídni do muzea Sigmunda Freuda, tak nejlepší pohledy, které si tam můžete koupit, jsou od Jiřího Slívy: třeba dr. Freud při psychoanalýze dr. Kafky, jenž leží ve vaně spolu s podivným broukem, na nějž chudák Franz vytřeštěně hledí. Toto spojení absurdity s humorem, vážnosti s nonsensem, starosvětské elegance s jistou naivitou, to je Slíva v čistém podání, jak ho člověk má rád a hned bezpečně pozná. Mám tu čest Jiřího nějakou dobu znát, takže hovor bude jaksi důvěrnější. O jeho nevšedním životě…

Jiří, náš oblíbený dr. Freud kladl velký důraz na rané dětství. Proto začněme od něj. Jaké bylo? Podepsalo se na tobě nějak?

Já byl jedináček narozený starším rodičům. Tatínkovi bylo dvaačtyřicet, mamince dvaatřicet, to bylo dost neobvyklé, mít tak pozdě dítě. Tatínek byl sirotek, pocházel z Orlové ve Slezsku, vyrůstal v naprosté chudobě, byl navíc od dětství nemocný s páteří…

To je skoro jako Dickens nebo z Monty Python…

Ale je to pravda. On se z těch chudých poměrů vypracoval, vystudoval obchodní akademii v Bratislavě, pracoval v pojišťovně, nejprve v Brně, pak v Plzni, kde poznal maminku, ta byla původně z Kdyně, to je směrem na Šumavu, já byl vymodlené dítě po sedmi letech manželství.

Jaké to bylo, vyrůstat v poválečné Plzni?

Takové skromné. Bydleli jsme na Borech, na Klatovské, tehdy třídě Prvního máje.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.