Musíme odcházet do důchodu výrazně později, jinak skončíme jako vazalové bez suverenity

KOMENTÁŘ

Musíme odcházet do důchodu výrazně později, jinak skončíme jako vazalové bez suverenity
Emmanuel Macron má za sebou hektické dny na domácí i mezinárodní frontě. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Lenka Zlámalová
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Kdo si na sebe neumí vydělat, utrácí víc, než bere, nedokáže se prosadit ve světové konkurenci, stává se vazalem jiných a ztrácí suverenitu. A to my nechceme, takže se sebou musíme něco udělat. Takhle se dál žít nedá. Tak se dá ve stručnosti shrnout vyznění patnácti minut televizního projevu, s nímž v pondělí večer v hlavním vysílacím čase vystoupil před Francouzi prezident Emmanuel Macron.

Ten za sebou má hektické dny na domácí i mezinárodní frontě. Po necelém roce druhého a posledního prezidentského mandátu se mu podařilo prosadit, co si předsevzal. Výrazně změnit francouzský penzijní systém. Věk odchodu do penze se odsouvá ze 62 na 64 let. Předtím je ale potřeba odpracovat minimálně 43 let. Nepočítá se do toho žádná škola. Ruší se speciální režimy důchodů pro profese, které byly dříve považovány za náročné. Bylo jich šestadvacet. Končí i možnost odejít do předčasného důchodu, u nás hojně využívaná třiceti procenty všech seniorů. Proto chodíme do penze ve skutečnosti dříve než Francouzi, přestože „papírový věk“ v zákoně máme zhruba o rok vyšší než oni.

 

To, co Macron prosadil a Ústavní rada posvětila jako plně v souladu s ústavou páté republiky, je na tamní poměry revoluce. Tomu odpovídá už měsíce situace ve francouzských ulicích. Generální stávky a demonstrace počítaly účastníky v milionech. Na těch nejvyhrocenějších se po Francii sešlo zhruba 1,5 milionu lidí. Situace se neuklidnila ani poté, co vyšší penzijní věk definitivně nabyl Macronovým podpisem právní moci. V Paříži se přitom zpravidla demonstruje jen do chvíle, kdy se dá reálně něco ovlivnit. Pak přichází smíření s realitou. Tady zatím nepřišlo.

Domácí střet Macron odklání k mezinárodní politice. Tak jak je zvykem jeho i všech předchůdců v Elysejském paláci. Francouzi mají rádi pocit, že Paříž hýbe geopolitikou. Evropskou unii nakonec považují za cosi ve stylu následníka „velké Francie“. V éře odklánění pozornosti od vyhrocené situace doma Macron po návštěvě u čínského prezidenta ohlásil ve třech rozhovorech, že Evropa by neměla být „vazalem“ Spojených států ani Číny, ale hrát roli jakéhosi třetího geopolitického centra a usilovat o „strategickou autonomii“.

Poté, co se z různých evropských zemí i z Washingtonu dostal pod palbu kritiky, svá slova na návštěvě Amsterodamu mírnil tím, že „spojenec není vazal“. Už v rozhovorech ale Macron hned po vyslovení touhy po strategické autonomii přiznával, že na ni Evropa bohužel nemá ekonomicky, vojensky ani technologicky.

Teď v hlavním vysílacím čase Macron Francouzům vysvětlil, že „strategická autonomie“ a odsunutí důchodu do pozdějšího věku spolu úzce souvisí. Toho prvního se nedá dosáhnout bez druhého. „Jsme lidé, kteří si chtějí vybrat a kontrolovat svůj osud. A nechtějí na nikom záviset. Ani na spekulativních silách, ani na cizích mocnostech. Na vůli nikoho, jen nás samotných. A je to tak správně,“ řekl Macron. „Jenže nikdo nemůže vyhlašovat nezávislost. Ta se musí postavit na ambicích a úsilí na národní i evropské úrovni. Na znalostech, výzkumu, technologiích, atraktivitě, průmyslu. A na to všechno si musíme vydělat společnou prací.“

Macron má naštěstí nejen vzdělání politického filozofa, který studoval u slavného Paula Ricoeura, ale i minulost investičního bankéře se smyslem pro ekonomickou realitu.

Na nárocích na čím dál nové státní výdaje a dluzích ještě nikdy nikdo sílu, prosperitu a nezávislost nepostavil. To platí pro Francouze i pro nás. Snad Petr Fiala sebere odvahu alespoň ke stejně odvážnému odsunutí důchodů do vyššího věku jako Emmanuel Macron.

×

Podobné články