Rodinám chybí jedno dítě. Neztrácíme příliš času vzděláváním?

Zbrojení, tabu století, nouzový stav. To jsou obraty, které se v posledních měsících objevovaly ve vyjádřeních politiků, když hovořili o demografii. O zbrojení hovořil Emmanuel Macron. Francie je přitom pověstná – v porovnání s ostatními zeměmi OECD – nadprůměrnými investicemi do rodinné politiky. Dlouhou dobu také patřila k těm zemím starého kontinentu, kde byla porodnost o něco vyšší. Od roku 2010 však i Francie čelí poklesu. Mezi lety 2022 a 2023 propadla porodnost o šest procent. Na jednu Francouzku nyní připadá v průměru 1,7 dítěte.

Nejinak je tomu ve Švédsku. V českých debatách je stále dáváno za příkladnou zemi, avšak opomíjí se, že třeba v roce 2023 se rodilo 1,5 dítěte na ženu, což je nejnižší hodnota od roku 1749. Stejnou potíž řeší Německo nebo Švýcarsko. Ani Česko na tom není dobře. Pohybuje se kolem 1,6 dítěte na ženu a očekává se další propad. O demografickém nouzovém stavu se hovoří v Jižní Koreji, která uzavírá žebříček porodnosti s 0,7 dítěte na ženu.

Větší pozornost na tento dlouhodobý trend přitáhla pocovidová doba, v níž mnohé státy dosahují historického minima. O důvodech se spekuluje: zmiňují se zdravotní nebo sociální příčiny i neochota žen procházet těhotenstvím v době, kdy se očkují, případně jim hrozí nákazy.

Z dlouhodobého hlediska se ukazuje trojí. Zaprvé, třeba podle Tomáše Sobotky z vídeňského Institutu pro demografii mohou státní zásahy zvýšit úhrnnou porodnost o 0,2 dítěte na ženu. To není málo, ale nestačí to. Kdo se zaměřuje jen na rodinnou politiku, opomíjí, zadruhé, podstatné příčiny, které se jeví jako kulturní. Z dostupných studií zatřetí vyplývá, že lidé děti chtějí, nejčastěji touží po dvou potomcích. Jenže jejich volby, paradoxně dané společenskými hodnotami, míří proti jejich přání.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.