Pohřbívá se ještě v Čechách? Dušičková debata o posledních věcech člověka

Hřbitovy a pohřby byly vždy odrazem a projevem stavu společnosti. Promítal se v nich stav kultury, mravů, samozřejmě náboženství. Pohřeb byl nejen poslední ceremonií připravenou pro odchod člověka, ale byl jedním ze základních tzv. přechodových rituálů, dovršující život člověka na této zemi. Vypadá to přitom, že tato jistota se z naší společnosti ztrácí. Nikdy nebylo tolik pohřbů bez obřadu, nikdy se tolik nebožtíků neprovázelo na poslední cestu bez jediného příbuzného nebo blízkého. Je to trend, který už nelze popřít, přitom se nezdá, že by ho mohlo něco zastavit. Co to ale znamená? Je to znepokojující, nebo prostě jde o přirozený vývoj?

Pozvání do dušičkové debaty o posledních věcech člověka přijali: Tomáš Kotrlý, úředník na ministerstvu pro místní rozvoj, Pavla Horáková, spisovatelka a autorka prózy Hrobaříci, S. d. Ch., spisovatel s hrobnickou praxí a Martin Slaboch, genealog a historik.

Celou audio i videoverzi Salonu najdete ZDE

Pohřbíváme se ještě v Čechách?

Kotrlý: Pohřbíváme… Možná pro to hledáme jiné formy, intimnější nebo méně formální, méně ceremoniální, prostě jiné. Neviděl bych to nijak dramaticky.

Přiznávám, že já mám sklony to vidět dramaticky. Domnívám se, že zvyklost pohřbů mizí před očima.

Kotrlý: Řekněme, že spíš se před očima mění jejich podoba. Dnes se často stává, že v rodinách nepanuje shoda, jedna část chce pohřeb tradiční, druhá spíš takový „nano“.

Nano? Jako miniaturní?

Kotrlý: Ano, nanopohřeb se tomu říká. Skutečně neviditelný, miniaturní, sekundový. Někdo si jen zapálí svíčku doma.

Není to málo, zapálit si doma svíčku? Není to spíš pohodlnost nebo výmluva?

Kotrlý: Pro někoho to může být hlubší než nějaké naduté a vyčpělé symboly, které už lidi neoslovují. Pro někoho to zapálení svíčky nebo meditace může mít větší význam než okázalá ceremonie. Ta vzpomínka tam může zůstat i tak.

Nebo špatné svědomí.

Kotrlý: To nevylučuju… Já prostě nemám rád, když pohřební služby pláčou nad tím, že je málo pohřbů, že si nikdo nenajal pohřební síň. Lidé přece můžou mít pohřeb v kostele. Nebo v obýváku či v cukrárně, do toho nemůže nikdo nikomu mluvit.

No, není přece jen rozdíl mezi pohřbem v kostele a v cukrárně?

Kotrlý: To jistě. Ale já jsem tím chtěl říct, že v médiích často čteme hlasy pohřebního lobbingu, jak ubývá pohřbů, ale pohřební služby, to je byznys, který má své zájmy, a není možné z toho vyvozovat, že by lidé přestali pohřbívat své bližní.

Zkrácená verze podcastu na YouTube zde.

Celý Echo Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.