Kdo je tady dezolát?

Lze dnes vyslovit slovo elita bez přízviska „takzvaná“? V onom zákeřném „takzvaná“ nezřídkakdy spatřujeme výbavu člověka, pro něhož se našlo ohavné slovo dezolát. Nevěří institucím, médiím, jede si konspirační teorie. Francouzský filozof a politolog Olivier Roy, profesor na European University Institute sídlícím poblíž Florencie, přichází v knize Zploštění světa s novým pohledem na zmíněný atribut – a tou interpretací činí „dezoláty“ z nás všech, obyvatel západního světa.

Dezolát nedezolát, důvěra v instituce nebyla v západní společnosti nikdy nižší. Ukázalo se to prý v pandemické době. „Dnes již v humanitních vědách, a dokonce ani v některých tvrdých vědách, neexistuje vědecký konsenzus, jak ukázala kontroverze covid-19. Hranice mezi šarlatánem a vědcem se stírá,“ poznamenává Roy a ilustruje to na debatě o vědecké hodnotě argumentů proti očkování.

Tvrdit, že odpůrci očkování jsou dezoláti, kteří nevědí nic o vědě, a naopak jeho zastánci jsou seriózní reprezentanti vědy, již prý nelze. Ve Francii to bylo možná zjevnější než v jiných zemích: proti očkování zde vystoupil Didier Raoult, řazený podle časopisu Nature mezi deset nejvýznamnějších francouzských vědců.

Rozpory byly součástí vědy vždy, ale dnes se něco změnilo: přelily se zpoza akademických hradeb do širší společnosti a zcela legitimní vědecké rozpory získaly mnohdy veskrze nelegitimní morální zabarvení. Právě pandemie ukázala podle Oliviera Roye, že toto morální zabarvení nelze akceptovat. Ohrožuje to svobodomyslnost i důvěryhodnost vědy samé. Vědci se pak mohou bát, aby jim něco nevyšlo špatně, čímž by se mohli projevit jako dezoláti.

Ostatně proto byla francouzská debata přelomová: jednoznačnou distribuci pozic neumožňovala. Byly to totiž výrazné hlasy z vědecké komunity, které si dovolily formulovat disidentní názory na veřejnosti. Tím však poukázaly na to, že zde nemáme klasický (a podle Roye překonaný) problém „poučený vědec ztělesňující kritické myšlení versus nepoučená veřejnost podléhající dezinformaci“: zlomy procházely napříč vědeckou sférou.

Bohové byli vyhnáni ze svých domovů

Royova kniha Zploštění světa navazuje na jeho pozoruhodný spis Svatá prostota. V ní si všímá vzniku zákeřné náboženskosti uvnitř hlavních tradic. Zvlášť patrná je tato nová vrstva na islámu. Na pozadí globalizace a technologické změny se zrodil „digitální“ islám, který tkví v redukci původní víry na snadno transportovatelné fundamentalistické minimum. Hlavním znakem takového nového produktu je to, co Roy označuje jako „vyhnání bohů z jejich domovů“. Míní tím, že se bohové odpoutávají od kultury jednotlivých zemí a vzniká jejich fastfoodová verze, kterou lze konzumovat v New Yorku stejně jako v Bagdádu.

Celý text si můžete přečíst v knize Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, která právě vychází v Edici Echo. Koupit si ji můžete zde.