Zázrak bude jindy. Babiš padl

Zázrak, nebo z opačného úhlu pohledu neočekávaná přírodní pohroma, nenastal. Andrej Babiš podle všech očekávání padl ve druhém kole prezidentské volby. Přesvědčivě jej porazil Petr Pavel s rekordně silným mandátem, kdy získal tři miliony stři sta tisíc hlasů voličů.

V poslední fázi kampaně se Andrej Babiš stal psancem, nasčítaly se mu všechny hříchy minulosti veřejné i málo známé, neměla ho ráda média ani veřejnost a šlo to ruku v ruce. Odpor veřejnosti vůči osobě Andreje Babiše nebyl dán tlakem médií, nebyl to důsledek, naopak v prvním vládním období měl na své straně nejen média, která si koupil, ale i ta, která si mocensky zavázal, a že občas létají třísky, když se kácel les, platí v politice dvojnásobně.

Andrej Babiš musel vědět, že jde do ztraceného boje, ale nečekal tak přesvědčivou prohru. Sázel, a sázení mu evidentně nejde, a ještě do toho namočil některé své voliče, kteří naletěli na jeho výzvu, aby si na něj taky vsadili; chtěl získat legitimitu a silný mandát, aby mohl komplikovat vládnutí koaliční vlády Petra Fialy. Prohráli jeho voliči i on sám.

Čelí vnitrostranickému tlaku, některé významné osobnosti jeho hnutí ANO si myslí na vzpouru a zvenku ho ohrožuje největší konkurent z opozičního pole Tomio Okamura jeho SPD. Andrej Babiš utrpěl po parlamentních a senátních volbách třetí porážku za sebou, dostal se na šiknou plochu a značně si zkomplikoval další politickou existenci, které evidentně nepřejí ani u něho doma. Manželka Monika to dávala dost jasně najevo.

V druhém kole naopak rozkvetl a získával hlasy Petr Pavel, který se k postupu z prvního kola spíš promlčel, zatímco jeho tým efektivně zlikvidoval veškerou konkurenci vládní koalice. Stal se symbolem a nadějí na porážku babišismu a svým, pokud to tak lze v tomto případě říct, civilním vystupováním si mnoho voličů získal a dokázal naplnit náměstí v Ústí nad Labem, Ostravě, ale i v Brně a Praze.

Konečně i Petr Pavel po oznámení výsledků druhého kola uznal, že mnohé hlasy získal i proto, že voliči na Hradě nechtěli Andreje Babiše. To ale nic nemění na tom, že s Petrem Pavlem přijde minimálně jiná forma veřejného vystupování, a už jen to může mnohým stačit. Štábní kultura na Hradě není po těch letech málo.

Jaký bude obsah vykonávání úřadu, je jiná otázka, kromě obecně přijatelných prohlášení a frází se o Petru Pavlovi mnoho neví. I on ale musí vědět, že téměř čtyřleté přípravy na kandidaturu stály mnohem víc peněz a zájmů, než říkají oficiální výkazy prezidentské kampaně nebo jména členů týmu uváděná na internetových stránkách.

Hrad už dob TGM byl autonomním mocenských centrem a na tuto tradici směle navázali Havel, Klaus i Zeman. Každý po svém. Přímo volený prezident dostává přímou volbou mnohem silnější mandát. Pokud by Pavel navázal na svou dosavadní ideovou úspornost v kombinaci s kultivovaným vystupováním, bylo by to nejlepší, co by nás mohlo potkat. Magie Pražského hradu je ale mocná a cesta na jeho dobytí byla nákladná. Uvidíme, jak se s ní Petr Pavel jako nový prezident vyrovná.

Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.