Slyšet Harrisovou, slyšet Trumpa a zoufat si

KOMENTÁŘ

Slyšet Harrisovou, slyšet Trumpa a zoufat si
Ta historická, někdy až apokalyptická dimenze, která je americkým volbám přičítána z obou stran, je taky pro oba kandidáty velice výhodná, píše Ondřej Štindl. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

O každých volbách říkají účastnící se kandidáti, stranické aparáty, politicky angažovaní občané i média, že jejich význam je až historický, že jsou to ty nejdůležitější volby za posledních x let a podobně. Podobné přesvědčení o amerických prezidentských volbách, které vyvrcholí příští týden, sdílí daleko víc lidí než obvykle a zdaleka ne jenom v Americe, třeba i v Česku. Ovšemže by se pro to našly tzv. objektivní příčiny – ve světě se toho dost děje, zdá se chaotičtější, z toho chaosu by se mohlo něco zrodit, pohled na lidi, kteří na sociálních sítích propadají různým formám davového šílenství, naznačuje, co asi by to mohlo být.

Ta historická, někdy až apokalyptická dimenze, která je americkým volbám přičítána z obou stran, je taky pro oba kandidáty velice výhodná. Tlačí jejich tábory do sevřeného šiku, motivuje držet basu. Ať se děje co se děje, radši zapírat nos mezi očima a trapně se vykrucovat než na půl úst připustit, že kandidátovi mojí strany něco chybí k dokonalosti, otrocky opakovat teze jeho kampaně, donutit se k nevidění. Protože jinak by z toho mohl těžit protivník, a nejenom to. V těch volbách jde přece o všechno, a kdo se podle toho nezařídí, může tak napomáhat příchodu dějinné katastrofy. Kdyby ale člověk vzal tu apokalyptickou rétoriku vážně, nezbývalo by mu při pohledu na ty dvě osoby, mezi nimiž se má rozhodovat o budoucnosti lidstva, nic než zoufalství.

 

Kamala Harrisová a její příznivci mluví o tom, že vítězství Donalda Trumpa by mohlo přinést nástup nefalšovaného fašismu v Americe. Strašná představa. A ještě strašnější je představit si, že poslední překážku pro nástup fašistické hrůzovlády představuje paní, která se nedokáže vyjadřovat jinak než v těch nejbanálnějších a nejdutějších větách, žádné klišé pro ni není příliš velké. Když se jí v nedávném rozhovoru na CNN Jake Tapper zeptal, jaké udělala v úřadě viceprezidentky chyby (zřejmě je to naprosto šokující otázka), dostala ze sebe jen něco jako „byla jsem až moc pracovitá“. Tak určitě. Má-li Harrisová ubránit Ameriku a vposledku i svět před fašismem, bude to ten fašismus mít docela jednoduché.

Ale co když tu možnou katastrofu a totalitu zosobňuje právě ona a odvrátit ji může jenom její protivník? V tom případě je budoucnost světa v těch nejlepších rukou! V českých médiích i na sociálních sítích je dost lidí, kteří to člověku ochotně vysvětlí. Kdo ale investoval tři hodiny života do poslechu Trumpova rozhovoru s populárním podcasterem Joem Roganem, může budoucnost světa vidět o dost černěji. A zdaleka nejde jenom o nějaké ty faktické chyby. Varovně může působit především prezidentova nezadržitelná povídavost, zjevná neschopnost držet se tématu, tendence neustále odbočovat k nesouvisejícím věcem a od nich k dalším a dalším. Chápu, že to imponuje lidem, pro něž je životní cíl mít možnost nezadržitelně žvanit. Nejsem si ale stoprocentně jistý, zda právě tenhle „dar“ pomůže zahnat síly zla.

Vidět v Donaldu Trumpovi nebo Kamale Harrisové zdroj naděje pro přicházející – třeba temnější a obtížnější – časy, to vyžaduje značnou schopnost mentální gymnastiky. Naštěstí tu ale ještě pořád je nepředvídatelnost světa, která se nemusí projevovat jenom nepřátelsky k člověku. A snad i přes všechny krize v nějaké míře přetrvávající pevnost toho, na čem je západní společnost založena – a díky čemuž by tak mohl čtyři roky s Trumpem nebo Harrisovou přežít plus minus ve zdraví.