Utekli z Ruska před mobilizací. Měsíce trčí v bezcelní zóně na letišti v Koreji

Vladimir Maraktajev oslavil první den roku 2023 v odletové hale Inčchonského mezinárodního letiště, zhruba 2000 kilometrů daleko od svého domova v Burjatské republice v Rusku. Pro třiadvacetiletého Vladimira to byl první Nový rok, který strávil o samotě bez rodiny a přátel, napsal list The Korea Times. Maraktajev je jedním z pěti mužů ruské národnosti, kteří se na korejském hlavním letišti nacházejí v podobné situaci. Na vyřízení žádosti o azyl čeká již 60 dnů.

Namísto setkání s rodinou a oslav svátků si koupil kávu za 5000 wonů (přibližně 90 korun). Maraktajev, který má teď jen pár posledních dolarů v kapse, si tak dopřál malý novoroční luxus. Zbytek úspor totiž utratil při cestách přes tři další země před tím, než se mu podařilo dostat do Jižní Koreje.

Posluchač druhého ročníku z Burjatské státní univerzity, na které studoval lingvistiku, je jedním z desítek tisíc mladých Rusů, kteří ze země prchají před mobilizací. Ruský prezident Vladimir Putin ji nařídil na konci loňského září za účelem povolání mužů do války na Ukrajině.

Agresorem je moje vlastní země

„Z domu jsem odjel 24. září, několik hodin poté, co jsem obdržel povolávací rozkaz. Rozhodl jsem se odjet co nejrychleji, protože by si pro mě mohli přijít už další den ráno,“ uvedl Maraktajev v rozhovoru s The Korea Times pořízeném na letišti.

„Na obraně vlastní země mi nepřijde nic špatného. Kdyby na nás někdo zaútočil, a ohrozil tak mé blízké, dobrovolně bych šel do boje,“ uvedl Maraktajev a dodal, že povinnou vojenskou službu dokončil v roce 2019. „Ale tohle je úplně jiný příběh, protože agresorem je moje vlastní země. Nikdy nevezmu do ruky zbraň, abych šel zabíjet nevinné lidi na Ukrajině,“ řekl Maraktajev.

V noci 24. září naskočil Vladimir Maraktajev do auta s dalšími muži ze sousedství, kteří také obdrželi povolávací rozkaz. Překročili hranici s Mongolskem a dojeli do tamního hlavního města Ulánbátaru. Odtud Maraktajev odletěl do filipínské Manily, kde mohl zůstat několik týdnů. Poté si koupil letenku do Inčchonu. Na jihokorejské půdě přistál 12. listopadu v naději, že mu poskytne bezpečí před válkou.

„Přestože nemám s Jižní Koreou žádná pouta, věděl jsem, že je to velmi vyspělá země s ohledem na demokracii a občanská práva,“ odpověděl Maraktajev na dotaz, proč uprchl právě do Jižní Koreje. „Zpráva o tom, že (bývalého) korejského prezidenta poslal soud do vězení za korupci, mi vyrazila dech. V Rusku je něco takového nepředstavitelné,“ dodal.

Na Inčchonském mezinárodním letišti požádal Maraktajev o azyl, ale jihokorejská vláda jeho žádost zamítla ještě ve fázi předběžného posouzení, což znamená, že nemá nárok na další postup v procesu prověřování.

Podle jihokorejského zákona o azylu si mohou lidé zažádat o status uprchlíka v kterémkoliv místě vstupu do země a následně podstoupit rozhovor při předběžném posouzení žádosti. Pokud imigrační úřad jejich důvody shledá pádnými, žadatelé mohou podstoupit další prověření. V opačném případě bývají deportovaní.

V roce 2021 udělila Jižní Korea azyl 1,3 procenta lidí, kteří si o něj žádali, což je druhá nejmenší míra poskytnutí mezinárodní ochrany ve skupině velkých ekonomik G20.

Maraktajev je jedním z pěti mužů ruské národnosti, kteří se na korejském hlavním letišti nacházejí v podobné situaci. Jejich žádosti o mezinárodní ochranu jihokorejské ministerstvo spravedlnosti zamítlo, protože nepovažuje vyhýbání se vojenské službě za dostatečný důvod pro zahájení azylového řízení.

Russian asylum-seekers stranded in Incheon airport
Justice ministry says avoiding military draft in one‘s home country is not valid reason for granting refugee status
They applied for refugee status at Incheon International Airport, but the Korean governmehttps://t.co/9mLTfrtxhb pic.twitter.com/WxtL6FCSRZ

— Zuzana Hviezdicka (@ZHviezdicka) January 9, 2023

Tito ruští žadatelé o azyl již několik měsíců přebývají v čekárně odletové haly, která se nachází u bezcelních obchodů. Přežívají na jídle, které jím poskytuje ministerstvo spravedlnosti: muffin a džus na snídani a večeři a rýže s kuřetem na oběd.

Třicetiletý muž ze sibiřského města Krasnojarsk, který si přeje vystupovat pod jménem Andrej, na Inčchonském letišti přežívá již více než 80 dní, od 14. října minulého roku.

Andrej podle vlastních slov tvrdě kritizoval Putinův zkorumpovaný režim dlouho před invazí na Ukrajinu. Když obdržel povolávací rozkaz, usoudil, že mu nezbývá nic jiného než ze země uprchnout.

„Účastnil jsem se několika protivládních demonstrací. Policie mě jednou zadržela a zbila na několikahodinovém výslechu. S rozbitou bradou a nosem jsem musel na operaci,“ uvedl. „Věděl jsem, že bych byl poslaný do první linie, protože jsem na jejich černé listině,“ dodal Andrej.

Stejně jako mnoho dalších mužů prchajících před mobilizací, se Andrej vydal nejprve vlakem do Kazachstánu. Brzy se k němu ale dostaly zvěsti o tom, že tato středoasijská země, která je jedním z nejbližších spojenců Ruska, plánuje posílat takové muže zpět. Rozhodl se proto utéct ještě dál.

„Moc se mi stýská po ženě a synovi. Prozatím se k nim ale nemůžu vrátit. Doufám, že mi Korea umožní tu zůstat alespoň do doby, než válka skončí,“ uvedl Andrej.

Jednatřicetiletý Džašar Chubijev, bývalý fotbalista pocházející z Nalčiku, hlavního města Kabardsko-balkarské republiky na Severním Kavkaze, uvedl, že měl štěstí, když se mu z Ruska podařilo uprchnout, a vyhnout se tak osudu, který potkal několik jeho známých a přátel, kteří ve válce přišli o život.

„Doslova před dvěma dny zemřelo v Makijivce (na východě Ukrajiny) téměř 400 ruských vojáků. Dva z nich byli mí známi. Ještě pořád jsem v šoku,“ uvedl Chubijev. „Podle ruských zákonů by se mě povolání nemělo týkat. V listopadu ke mně ale přišli lidi z armády a donutili mě podepsat dokument, že budu považován za dezertéra, pokud se do několika dní nedostavím na vojnu,“ dodal Chubijev.

Vůči rozhodnutí ministerstva spravedlnosti podala pětice mužů odvolání. Muže zastupuje I Čong-čchan z organizace Advokáti pro právo ve veřejném zájmu (APIL), který tvrdí, že by uniknutí vojenské službě v kontextu války mělo být považované za dostatečný důvod pro udělení azylu.

„Tito muži čelí pronásledování ve své domovské zemi na základě politického názoru, což je podle mezinárodních norem opravňuje k udělení azylu. Ministerstvo by si toho mělo být dobře vědomo,“ uvedl právník. Rozhodnutí soudu by podle něj mělo být vydáno na konci ledna.

Pokud soud rozhodne ve prospěch pětice Rusů obdrží víza typu G-1, která jim umožní dočasný pobyt v Jižní Koreji, dokud neprojdou oficiálním prověřením v azylovém řízení. V opačném případě hrozí těmto žadatelům o azyl deportace zpět do Ruska.

Ministerstvo spravedlnosti sdělilo listu The Korea Times, že tyto žádosti o azyl prověřilo v souladu s příslušnými zákony. Tvrzení občanských sdružení o tom, že tito žadatelé o azyl jsou zadržováni v odletové hale letiště ve snaze je deportovat, ministerstvo spravedlnosti zamítlo.

„Někdo se může obávat, že přijetí protiválečných žadatelů o azyl by mohlo negativně ovlivnit naše vztahy s Ruskem. Když ale vezmeme v potaz, že Rusko už Jižní Koreu označilo na nepřátelský národ poté, co jsme se minulý rok připojili k mezinárodním sankcím vůči Moskvě, nemyslím si, že přijetí pěti lidí bude mít nějaký vliv na vzájemné vztahy,“ uvedl Čong Če-won, profesor eurasijských studií na jedné ze soulských univerzit. „Zároveň by však vláda měla být opatrná, protože tento případný precedens by mohl v budoucnu vést k nárůstu počtu žadatelů o azyl,“ dodal Čong.

Podle Čonga by bylo nejlepší, kdyby zmíněným Rusům jihokorejská vláda udělila uprchlický status z humanitární perspektivy. „Pokud se ale vláda rozhodne jinak, měla by aspoň mužům umožnit odcestovat do jiné země namísto jejich deportace zpět do Ruska,“ dodal Čong.