Rusové hráli s válečnými zajatci fotbal. „Skutečně jste se cítili jako míč“

Přichází další svědectví o ruských zločinech a chování k ukrajinským válečným zajatcům. Podle ukrajinské strany bylo vystaveno mučení 9 z 10 Ukrajinců v zajetí. Někteří se nyní podělili o své kruté zážitky. Pro ruské věznitele museli sloužit jako fotbalový míč, dostávali elektrošoky, bití, dusili je či jim vráželi třísky pod nehty. Tresty a mučení se nevyhnuly ani ženám. Informuje Daily Mail či BBC.

Reportáž popisuje příběhy několika Ukrajinců, kteří věznění přežili. Většina z nich prošla i nechvalně známým centrem ve městě Taganrog přibližně 120 kilometrů od Mariupolu. „Ahoj chlapci. Víte, kde jste? Shnijete tady až do smrti,“ byla první slova, která po převozu do známé věznice uslyšel Artem Seredniak od ruského velitele.

Krátce poté, co byli zajatci svlečeni do spodního prádla a vysprchováni, přišla na řadu „recepce“ - tedy bytí obušky, kovovými tyčemi či například židlemi. Seredniak je velitelem čety v pluku Azov, který ve svých počátcích byl navázán na krajní pravici a Moskva ho považuje za nacistický. K členům pluku Azov, byli ruští věznitelé obzvlášť tvrdí, podobně však přistupovali i například k potetovaným zajatcům.

Seredniak vypráví, že krátce po úvodní „recepci“ byl ve spodním prádle poslán do výslechové místnosti, kde ho povalili na zem a k zádům, krku a slabinám připevnili věznitelé dráty s ručně vyrobenými elektrickými zařízeními a pouštěli do něj elektřinu. Většinou při výsleších chtěli informace o ukrajinské armádě, počtu zbraní, jeho rodině, či ho mlátili bez důvodu. V Taganrogu bylo podle propuštěných zajatců mlácení na denním pořádku, někdy i několikrát denně.

Někteří však zažili až bizarní způsoby mučení. Artem Dyblenko z 36. brigády námořní pěchoty zaslechl, jak se ruští věznitelé baví o fotbalovém zápase. Původně si myslel, že se bude jednat o zápas mezi Rusy a Ukrajinci, rychle ho však vyvedli z omylu. Ruští věznitelé na dvorku ukrajinské zajatce svázali a dali jim pásky přes oči. Následně je skopli na zem, kde kopance do všech částí těla nadále pokračovaly. Po chvíli mohli Ukrajinci vstát, jen aby se celé trápení znovu opakovalo. „Kopaní bylo neustálé. Skutečně jste se cítili jak fotbalový míč,“ uvedl Dyblenko.

V nechvalně proslulém vězení, někteří zajatci i umřeli. Většinou na infarkt, či vnitřní zranění.

Mučení se však nevyhýbalo ani ženám. Svůj příběh ze zajetí odvyprávěla i Oksana Minenková. Její muž zemřel hned první den války. V zajetí popisuje ruské metody mučení. Od máčení rukou ve vařící vodě, vytrhávání nehtů, po mlácení do obličeje pažbou zbraně. Minenková musela poté, co ruští vojáci opustili Cherson podstoupit plastickou operaci obličeje. „Byla jsem živoucí mrtvolou,“ popisuje svůj stav. Podle dalších ukrajinských zajatkyň s ženami ruští vojáci dělali vše, kromě znásilnění.

Případy válečných zločinů a mučení se zabývá i OSN. Její činitelé uvedli, že mučení zajatců se dopouští obě strany, na ruské straně se však dá mnohem více mluvit o systemizaci. Zločiny Ruska vyšetřuje i Ukrajina, která uvedla, že zločiny ukrajinských vojáků nebere na lehkou váhu a je připravena je vyšetřit. Jurij Belousov, který má vyšetřování ruských válečných zločinů na Ukrajině na starosti uvedl, že jen v Chersonu bylo v mučících místnostech mučeno nejméně 200 ukrajinských civilistů.