ANO, Piráti a přetrvávající kouzlo českého technokratismu

KOMENTÁŘ

ANO, Piráti a přetrvávající kouzlo českého technokratismu
Únorový volební model jednotlivých stran. Foto: Kantar CZ
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Nedělní zprávy se Andreji Babišovi a jeho marketingovému týmu musely číst dost těžko. Podle průzkumu společnosti Kantar pro Českou televizi by volby s velkým náskokem vyhrála koalice Pirátů a STAN, ANO na ni ztrácí deset procent. I v partajním žebříčku jsou Piráti první.

Jistě – je to jeden průzkum. Náznaků toho, že dlouhodobá dominance ANO v české politice se schyluje ke konci, se ale poslední dobou objevuje víc, kritici Babišova hnutí nad tím pochopitelně jásají. I tak tu ale zůstává otázka, proč ta výrazná převaha premiérova hnutí trvala tak dlouho, proč ji musela změnit až globální katastrofa.

 

A jeden si skutečně nemusí lámat hlavu s tím, co ztráty ANO působí – zčásti je to nezvládnutí pandemie Babišovou vládou (někteří voliči ANO přešli k Pirátům) a na druhé straně i to, že kabinet vůbec nějaká opatření proti nákaze dělá. (Někteří voliči ANO přecházejí podle Kantaru k SPD).

Může se tedy zdát, že se na zdejší politické scéně chystá velká změna, i kdyby to tak ale bylo, zůstane v jednom ohledu neměnná. Piráti a ANO se samozřejmě v mnoha ohledech liší, jedno mají ale společné. Obě ty strany se prezentují jako partaje technokratické (jakkoliv by jejich stoupenci třeba volili jiné adjektivum), povznesené nad tradiční politické koncepty.

O Pirátech se někdy píše jako o ANO pro mileniály, chápu, že pro stoupence té strany to může být iritující. Piráti nejsou servisní organizace sloužící naplňování politických a obchodních zájmů jednoho oligarchy, i nevolič té strany musí uznat, že je za nimi dost politické práce. Na rozdíl od ANO skutečně „makají“, projevili velkou životaschopnost i v opozici, zatímco ANO může se ztrátou vládního postavení ztratit i důvod existence.

Ten technokratický pohled na věci veřejné mají ale společný, jakkoliv u Pirátů může mít to odmítání pravolevé politické klasifikace taky nějaký taktický důvod, pomáhají si tím udržet otevřené dveře k voličů, kteří by měli jinak problém s volbou, řekněme, levého středu.

ANO a Piráti také prezentují odlišné – a zčásti také generačně podmíněné – obrazy technokrata. U Babišova hnutí si můžeme představit veledůležitého výrobního náměstka nějakého velkého podniku, pirátský technokrat je výrazně mladší, vzdělanější, zběhlý v IT, možná tomu oboru odpovídá i míra jeho sociální inteligence. Oba tyhle lidské typy jsou v mnohém odlišné, mohou ale mít společnou víru v to, že společnost je možné nějak inženýrsky „zmanažovat“.

Ten technokratický proud je ve zdejší politice tradičně silný, zjevně to tak bude i nadále – v tomhle ohledu žádná velká změna nepřichází. A samozřejmě, do voleb se toho může ještě hodně stát, pandemie může zeslábnout, očkování se může rozjet a Andrej Babiš si za to bude připisovat úspěchy. Piráty může reálná vidina podílu na moci rozleptávat zevnitř, strana bude vystavena většímu kritickému zájmu, může se ukázat, že se k ní hlásí skutečně leckdo, střety u pirátů bývají navíc vedeny vášnivě a jejich detaily na veřejnost unikají snadno.

Ať už ale střet ANO a Pirátů dopadne jakkoliv, dominance technokratické nebo k nějaké podobě technokratismu se hlásící politiky v Česku potrvá. Je to také doklad schopnosti těch partají, které se k tradičnímu politickému rozdělení hlásí.

×

Podobné články